Tím případ moravského podnikatele, který svého času patřil mezi největší hráče v hazardním průmyslu, však ani zdaleka neskončil. Policie ho dnes stíhá také za údajné machinace s penězi, které firmy provozující výherní automaty musely v minulosti povinně odvádět na bohulibé účely. Jenže i tento případ skončil v rukou olomouckých státních zástupců, kteří měli podle Buráně dokonce přimět ke křivému svědectví korunního svědka Jiřího Klanicu. Ten poté, co byl podmínečně propuštěn z vazby, chtěl svoji výpověď za nemalou finanční odměnu uvést na pravou míru včetně toho, kdo a proč jej ke křivému svědectví přiměl. Jenže nežli spadla klec, Klanicu a jeho komplice zadrželi detektivové z Národní centrály organizovaného zločinu.
Protože slova Pavla Buráně o justiční mafii, která během rozhovoru pro ParlamentníListy.cz dokládal řadou „důkazů“, nahrávek a fotek, vrhají na postup orgánů činných v trestním řízení stín pochybnosti, oslovila naše redakce jednotlivé aktéry se zcela konkrétními dotazy. A odpověď? Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) i Národní centrála organizovaného zločinu (NCOZ) k případu nic neřeknou. Jen trochu sdílnější pak bylo pouze Vrchní státní zastupitelství v Olomouci.
„Ke konkrétním osobám se zpravidla nevyjadřujeme, ani tentokrát neuděláme výjimku,“ napsala naší redakci Ivana Nguyenová, tisková mluvčí GIBS. Přitom to byla právě GIBS, na kterou se podnikatel Pavel Buráň obrátil jako první, když pojal podezření, že atak „profesionálního svědka“ Jiřího Klanici, jehož jméno se objevuje v řadě dalších kontroverzních kauz, je buď policejní provokací, nebo došlo skutečně k tomu, co Klanica tvrdil, tedy že jeho výpověď proti Buráňovi si vynutili lidé spojení s olomouckou justicí (spis GI-2046-2/ČJ-2023-842070-K).
Anketa
Má zákon omezit držení střelných zbraní?
20%
77%
hlasovalo: 17714 lidí
Jak Pavel Buráň popsal v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, velké zklamání pro něj byl i postup holešovské expozitury NCOZ. Přestože s konkrétním detektivem aktivně spolupracovala, tak aby policisté chytli Jiřího Klanicu přímo při činu, tedy když si převezme peníze jako úplatek za změnu své výpovědi a dosvědčí i roli olomouckých prokurátorů v dané věci (spis 3 KZN 120/2023 – 10), vše ztratilo smysl v okamžiku, kdy policie jen několik hodin předtím, než měla spadnout klec, zadržela Jiřího Klanicu pro křivé obvinění státních zástupců, a to na základě spisu, který nese označení NCOZ-7242-22/TČ 2023 417801-H.
Proto také NCOZ dostala od naší redakce devět zcela konkrétních dotazů. A odpověď? „Mohu pouze sdělit, že uvedenou věcí se zabývá náš útvar (NCOZ), kdy je v procesním stadiu ‚vyšetřování‘. Vzhledem k tomu, že přípravné řízení trestní je ze zákona neveřejné, nebudeme k věci poskytovat více informací,“ uvedl Jaroslav Ibehej z NCOZ.
Podstatně sdílnější pak bylo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, kterému naše redakce dala k dispozici nejen publikovaná tvrzení podnikatele Pavla Buráně, ale položila tak na ně navazujících sedm zcela konkrétních a adresných dotazů.
„K vašemu dotazu musíme předně poukázat na limity, které omezují orgány činné v trestním řízení při poskytování informací o své činnosti veřejnosti. Podle § 8a odst. 1 trestního řádu orgány činné v trestním řízení při poskytování takových informací dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností a aby neporušily zásadu presumpce neviny. V přípravném řízení nesmějí zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka. Z výše uvedených důvodů není možné na vaše dotazy, které konkrétně uvádějí jména osob, jež mají být obviněnými či svědky v přípravném řízení, odpovědět, neboť by taková naše odpověď v rozporu s citovaným ustanovením trestního řádu fakticky umožnila zjištění totožnosti osob, u nichž je to v přípravném řízení zakázáno, případně by mohla ohrozit objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení,“ odpověděl naší redakci Radek Bartoš, náměstek vrchního státního zástupce v Olomouci.
„Samozřejmě však důrazně odmítáme jakákoliv tvrzení, že by Vrchní státní zastupitelství v Olomouci mělo nezákonným způsobem přimět nějakého svědka, aby křivě svědčil v trestním řízení,“ zdůraznil Bartoš s tím, že přípravné řízení trestní je na rozdíl od řízení před soudem koncipováno jako zásadně neveřejné.
„Z toho důvodu existují omezení pro poskytování informací z přípravného řízení veřejnosti. Nicméně trestní řád a zákon o státním zastupitelství obsahují právní prostředky, kterými se mohou osoby, proti nimž je trestní řízení vedeno, domáhat nápravy v postupu policejního orgánu i státního zástupce, který vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Konkrétně proti postupu Vrchního státního zastupitelství v Olomouci se lze domáhat jeho přezkoumání v rámci tzv. dohledu bezprostředně vyšším státním zastupitelstvím, kterým je Nejvyšší státní zastupitelství,“ vysvětlil náměstek vrchního státního zástupce.
Bartoš rovněž také podotkl, že případy podezření ze spáchání trestného činu ze strany příslušníků Policie České republiky prošetřuje Generální inspekce bezpečnostních sborů. „Vrchní státní zastupitelství v Olomouci nemá žádné informace o tom, že by v postupu policistů činných ve věcech, v nichž Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, bylo Generální inspekcí bezpečnostních sborů spatřováno podezření z trestného činu,“ upřesnil náměstek.
„Závěrem ještě dodáváme, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci aktuálně nevykonává a v době několika posledních měsíců nevykonávalo dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení ve věci, v níž by se měl svědek z trestní věci, v níž je Vrchní státní zastupitelství v Olomouci činné, dopustit trestné činnosti typu vydírání či křivého obvinění,“ uzavřel Radek Bartoš.
Na čí straně je pravda, tak není ani v tuto chvíli stále zřejmé. Případ proto budeme i nadále sledovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný
