Pravidelný přehled nelze začít ničím jiným než zprávou, která v těchto dnech zaplnila největší část mediálního prostoru. „Tou je návštěva občanky Běloruska, jakési paní Cichanouské, která byla v České republice, na rozdíl od Běloruska, prohlášena běloruskou prezidentkou na úrovni nejvyšších ústavních činitelů, konkrétně druhého nejvyššího ústavního činitele, předsedy Senátu pana Miloše Vystrčila. Ten prohlásil, že český Senát považuje paní Cichanouskou za vítězku běloruských voleb, a tím i prezidentku. Doplním, že ve volbách dostala něco kolem deseti procent. Asi by bylo vzhledem k naší historické zkušenosti sympatické, že držíme palce lidem, co bojují s režimem, který to se svými občany nemyslí úplně nejlíp, zneužívá je a omezuje jejich svobody a práva. Ale dnešní Bělorusko není někdejší Československo a nelze ty věci takhle mechanicky porovnávat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Mechanických porovnávání včetně neustálého opakování jména Václav Havel zazněla během její návštěvy spousta. „Paní Cichanouská jezdí po Evropě a ukazuje se – nechci říct jako cvičený primát v nějakém cirkusu – jako osoba, která získává po Evropě nějaké spojence, nějaké peníze, nějaké sympatie pro nějaký zásah do běloruského státu. Jak ten zásah může vypadat, si můžeme představit, protože si pamatujeme docela dobře oranžovou revolucí. Ta se moc nepovedla. A posléze Majdan, ten se tedy povedl až k občanské válce na Donbasu. To byla opravdu vynikající práce a ukázka toho, jak máme demokraticky nechat vládnout zvolené režimy v daných zemích. Vyvezli jsme tam svoji představu o demokracii, a do dneška je tam občanská válka. Asi to je, co někdo chtěl. Nejsem příznivcem konspirací, ale náhoda asi nebude, že Cichanouská jezdí po Evropě a usiluje vlastně o něco podobného,“ upozorňuje mediální analytik.

Něco mezi Marií Curie-Skłodowskou a Matkou Terezou