Promořené Chebsko: Stříhá se u známých. Sousedi bonzují. „Stát na mě kálí!“ A strašlivá slova od bývalé zdravotní sestry. O čem se radši nemluví?

25.02.2021 20:51

Naše minipříběhy z Chebska jsou možná banální, ale pro tuto dobu typické. Paní B., která má kadeřnictví v nejzápadnější části okresu, by si z covidové podpory mnoho neužila. A protože má provozovnu zavřenou, chodí „po lidech“. Pan Jaroslav jako masér je téměř na dně. Takže rovněž navštěvuje klienty…

Promořené Chebsko: Stříhá se u známých. Sousedi bonzují. „Stát na mě kálí!“ A strašlivá slova od bývalé zdravotní sestry. O čem se radši nemluví?
Foto: Václav Fiala
Popisek: Mariánské lázně bez hostů
reklama

Navštěvuje známé a tam jim dělá účesy, „… třeba od takzvané vodové až po ty náročnější.“ Musí se prý nějak živit. A takových je řada. A nejen kadeřnic, ale také masérů, fitness trenérů, výživových poradců a dalších.

Pro novou hlavu na kávičku

Že se dá něco přenést? Riziko všichni uznávají, ale peněz je třeba. Do provozoven se prý raději neuchylují, kontroly chodí sice sporadicky, ale přece, i okolní nájemníci bytů údajně převelice rádi bonzují. Takže se chodí po známých, tam se sejde více zájemců o „nové hlavy“ – anebo také o lepší svaly či výživu, dají si kafíčko, případně vínečko, pokecají a jsou spokojeni. Že s novým účesem mohou obdržet i nové onemocnění, tak nějak v podvědomí vědí, ale „žije se teď, a co bude zítra, to je ve hvězdách“.

Každý den se třese, co si vláda zase vymyslí. „Už nestíhám všechny ty zákazy, příkazy, doporučení. Jim se to říká. A městským, krajským úředníkům také, když jsou na stoprocentním home office…“

To byly časy aneb Když přijeli dederóni

Masérky a maséři, to je rovněž další kapitola. Přišli o velké příjmy v lázeňských domech a provozovny jsou dlouhé měsíce zavřené. „Budu žít ze vzduchu? Tak trochu zariskuji, no. Snad se mi to vyhne,“ říká pan Jaroslav, který vzpomíná na krásná léta lázeňských štramáků a nóbl paniček. „Největší škrti byli východní Němci, ti si s sebou nosili ty svoje zápaďácký serepetičky, jako by našim nevěřili,“ vzpomíná urostlý padesátník. „Hráli si na hogo fogo, a přitom před revolucí měli maximálně wartburga a jezdili tak akorát k Balatonu. A to je všechno pryč. Proto se musím postarat, stát na mne zvrchu kálí. Těch pár tisícovek podpory je na nic. Když jste v pronájmu, dostanete nějaký peníz nebo je-li majitel lidumil, domluvíte se na nižších penězích. Jestli je to ale vaše a platíte bance za úvěr, tak vás bankovní ústav sedře bez jakéhokoliv pardonu.“

Ruská ruleta? Zvyknete si…

Anketa

Kdo je pro vás nejdůvěryhodnější?

56%
3%
hlasovalo: 25158 lidí
Každý den chodí do nějaké rodiny. I o víkendech. Domlouvají se na sociálních sítích, po telefonu, operativně. K oboustranné spokojenosti. Občas prý někdo zavolá, aby nechodil, „... asi covid, ale já to už pustil z hlavy. Až to na mne přijde, tak mne někam odvezou a nechají, až zdechnu. Umřít udušením na chodbičce, to není ideální, a tak budu chodit mezi lidi, dokud to půjde. Jsou případy, že už někdo skočil pod vlak nebo nákladní auto…“

Tolik omílané vánoční uvolnění a chebské trhy řada lidí brání. Bylo to prý nádherné uvolnění, za těch pár hodin to prý stojí. „Mělo by se to uvolnit všechno, vždyť i Prymula na jaře říkal, že se to musí promořit...,“ konstatuje mladík na chebském náměstí. Snažím se přes roušku mumlat, že to dnes není tak jednoznačné. Mám informace od zdravotníků, že to nabírá obrátky i na mladší. Byť to karlovarský hejtman Kulhánek v televizní debatě na TV Barrandov tak nějak popřel, realita je taková, že hospitalizovaných čtyřicátníků i třicátníků s fatálním průběhem jsou mraky. „Von je řízek, znám ho z Varů,“ říká mladík. „Proč by nás strašil!“

(Ne)strašte

Jedna podle něj starší žena kdysi bývala zdravotní sestřičkou. Poslouchající žoviální povídání mladého, pošeptala mi do ucha: „Bude to jako španělská chřipka. Ta první rok kosila také jen starší a nemocné. Druhým rokem zvlčila a padali i mladí. A nakonec oběti byly i chudáci děti! Lidé utíkali od nemocných, i zdravotníci, nechávali je umírat doma. A dnes? Řekne vám někdo opravdu, kolik zachráněných lidí najednou zemře doma a kolik si jich ani nepřivolá pomoc? O tom se radši nepovídá.“ Panika se podle této dámy nepřipouští. Strach ano, ale postupně, denně, přitápí se pod kotlem. „Nějakých devět lůžek v Sasku, to je pro vyvolené. Lidé zapomněli na boha a pasovali se do jeho pozice. A tady vidíte výsledek,“ říká temně.

„Copak asi Český červený kříž, který byl kdysi v první linii?“ uštěpačně se ptá důchodce o francouzských holích. „A co duchovní, skauti? Mají strach nebo jsou raději na doporučení vlády zalezlí doma?“ A doplňuje jej mladší žena: „Vždycky jsem si říkala, jaký že bude konec světa. A toto mne ani v nejbujnější fantazii nenapadlo. Že budu svědkem takové degradace lidskosti, takové sobeckosti. Tatíček Masaryk se v hrobě obrací, jaký panuje rozklad státu. Vše se řeší pro peníze, politici válčí proti sobě, ale o běžné lidi se nezajímají. Takový svět já teda nechci.“

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Václav Fiala

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Proč ke kauze Vrbětice promluví prezident až za týden? Hynek Kmoníček to tuší

19:45 Proč ke kauze Vrbětice promluví prezident až za týden? Hynek Kmoníček to tuší

Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu Českého rozhlasu byl Hynek Kmoníček, český velvyslanec v USA. Kam …