Jak probudit náš lid? Nejlépe se k tomu hodí výročí. Z boží milosti osmičkové. Mnichov byl vzhledem k roku 1918 načasován správně. Po válce přišly roky 1948 a 1968 a dokonce i Anticharta přišla tak akorát, v sedmdesátém osmém.

Nešťastné devítky

Cimrmanovu teorii o důležitosti zapamatovatelnosti historických dat nám narušila světová krize z roku 1929. Do naší historie se vloudila neblahá devítka. Následoval špatně naplánovaný protektorát, zabití Jana Opletala a události, které následovaly. Rok 1969 začal nečesky. Upálil se Jan Palach. Požadoval zrušení cenzury a zákaz tiskoviny zvané Zprávy. Tenkrát ovšem cenzura neexistovala, alespoň ne v té podobě, v jaké ji známe dnes. Zprávy byly vyhledávané, protože to byla snůška jazykových a věcných obludností. Byla to humorná protisovětská propaganda.

Úžas a probuzení národa jsou dva naprosto rozdílné pojmy. Národ užasl, že se někdo v zemi Švejka polil benzínem a škrtl sirkou. A navíc kvůli politice. Papalášstvo se rázem objevilo v televizi a – patrně naposled – souznělo s veřejností, protože mluvilo o tom, že tohle přece není česká cesta.