Nekončící tragédie probíhající na Blízkém východě má hluboké a letité kořeny, ještě hlubší a letitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Musíme se vrátit do roku 1916, kdy stále probíhal nejtragičtější konflikt, jaký kdy do té doby lidstvo poznalo. V tomto roce si tehdejší světové velmoci – Francie a Británie – s tichým souhlasem carského Ruska a Itálií na papíře rozdělily kořist v podobě skomírající, ale ještě stále živé Osmanské (též Otomanské říše). Do historie tato smlouva vešla pod názvem Sykesova-Picotova dohoda.

Umělé rozdělení Blízkého východu podle zájmu velmocí

Vznikla tedy naprosto nová mapa blízkovýchodního regionu, zahrnující umělé státní útvary, jejíž plánovači v Paříži a Londýně ale naprosto ignorovali složité vztahy zde žijících národů a etnik, jež se od diplomatických stolů zdály být irelevantní.

Po rozpadu Otomanské říše v roce 1922 získala o šest let dříve podepsaná dohoda mezi Francií a Velkou Británii jasnější kontury a byla v reálu implementována za asistence Společnosti národů: nově vzniknuvší Sýrie a Libanon se dostaly pod francouzskou sféru vlivu a Jordánsko, Irák, Palestina a dále Egypt pod koloniální dohled Velká Británie. Turecko vzniklo na troskách Osmanské říše jako samostatná republika.

Stručně řečeno – dnešní arabské státy vznikly jako umělé útvary za situace, kdy se naprosto nedbalo na tamní komplikované reálie, především na otázky etnické a náboženské, vzájemné vztahy tamních etnik, a tím bylo fatálním způsobem zaseto na řadu nešvarů a třenic, jež přetrvávají do dnešních dnů a jimž, bohužel, nebude jen tak učiněna přítrž. Evropští kolonizátoři (později pak Spojené státy a v případě Blízkého východu v menší míře Sovětský svaz) nadto podobně jako ve svých hájemstvích v Africe a jinde protežovali vybraná etnika proti jiným, zásobovali je zbraněmi, štvali je proti sobě, a mnohé rány zůstaly dosud nezhojeny.

Tyto problémy by dozajista nenabraly tak obřích kontur a nebyly by tak děsivé, kdyby nebyly syceny ze zahraničí velmocemi hájícími své sobecké zájmy: značnou roli v tom hrály prodej zbraní, ropa a zemní plyn – a to platí i pro Sýrii, jak uvidíme dále.