Vladimír Mlynář, působící dnes jako manažer právě ve společnosti Petra Kellnera PPF, se dopisem ohradil proti textu, který v Respektu publikoval Švehla a varoval v něm před nebezpečím, že nejbohatší Čech bude prostřednictvím nejsledovanější televize v zemi ovlivňovat politiku.
Text se jmenoval „S Kellnerem v obýváku“ a Švehla do něj zamíchal kompletní historii TV Nova, která většinou neměla s Kellnerovou PPF nic společného, ale zkrátka „české čtvrtstoletí s Novou nikdy nebylo bez potíží“. A dokonce tam zapojil i podíl Vladimíra Železného na popularizaci tzv. opoziční smlouvy.
To už bylo moc na Vladimíra Mlynáře, který v době, o které Švehla psal, byl opozičním poslancem a proti opoziční smlouvě v rámci možností bojoval. Ohradil se tedy dopisem redakci, ve kterém protestoval zejména proti tomu, že redaktor Švehla velmi volně nakládal s jeho slovy.
Konkrétně mu vadila Švehlova věta, že „člen vedení PPF Vladimír Mlynář se v České televizi ohradil proti obavám ze vstupu firmy do Novy a dodal, že jeho disidentskou minulost je třeba brát jako záruku toho, že Nova nebude sloužit snahám o erozi české svobody a demokracie“.
Mlynář se ohrazuje, že nic takového nikdy neřekl. Pouze v rozhovoru s redaktorkou ČT, která jej grilovala, poznamenal, že nevidí důvod, proč by se měl obhajovat, když PPF Novu ještě ani nepřevzala. A k tomu poznamenal jednu větu o sobě: „Já jsem člověk, který strávil většinu svého života bojem za svobodu a demokracii, a nebudu se tady zpovídat nějakým lidem z nějaké organizace (Syndikát novinářů), která po pravdě řečeno ani nevím, koho reprezentuje.“
Z toho Švehla vyrobil, že se Mlynář dovolává své minulosti disidenta a zneužívá ji ve prospěch zájmů svého zaměstnavatele. Není přitom jasné, proč si vybral právě tuto část životní dráhy Vladimíra Mlynáře. Ten byl, jak lze dohledat na Wikipedii, redaktorem a později šéfredaktorem Respektu, moderátorem televizní diskuse, později poslancem, ministrem celkem ve třech vládách a po několika letech poradcem předsedy vlády Jana Fischera.
„Nezaznělo nic z toho, co tvrdí Marek Švehla a s čím následně ve svém textu ostře polemizuje a dokazuje, že to určitě stejně neudělám. V nejlepší tradici fake news si můj citát prostě vymyslel,“ protestoval dále Mlynář. Takové metodě se podle Švehlova bývalého šéfa neříká „žurnalistika“, ale „manipulace“.
Závěrem znechuceně poznamenal, že majitelé médií se dnes zjevně kádrují na ty dobré (Zdeněk Bakala, u něhož prý Švehla „dojemně ujišťuje, že mu není co vytknout“) a špatné (Kellner).
Švehla mu odpověděl tak, že si žádný citát nevymyslel, pouze jej „interpretoval“. „Možná chybně, to nelze vyloučit. Vladimír Mlynář nám ale jinou, tentokrát už „správnou“ interpretaci nenabízí. Takže pokud jeho zmínka o disidentské minulosti nebyla míněna jako jisté uklidnění veřejnosti a svého druhu záruka, proč to potom říkal? Chtěl nám oznámit, že podpis Charty 77 dává člověku i po třiceti letech a po mnoha zatáčkách osobního vývoje kompetenci ignorovat pochopitelné obavy profesní organizace o svobodu novinářů v nejvlivnějším médiu? Tak trapné to je?“ rozohňoval se.
A nakonec dodal, že u člověka, který projevil „obratnost při ovlivňování politiků“, Respekt vždy bude zastávat nedůvěřivý názor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
