Čas obelhávání, rozkrádání, a prohnilého establishmentu čpícího korupcí a paternalismem je minulostí.
Klausův klan nám nyní prostřednictvím svého nově vzniklého hnutí, s marketingově výtečně zvoleným názvem Trikolóra, hodlá otevřít oči.
Vezměme si svoji zemi zpátky, vybízejí Klausovci. Jen další tradičně impotentní, instantní proklamace? No to si pište, že ano. Jenomže někdy je důležitější, kdo to říká, než co vlastně říká. Ostatně Velká francouzská revoluce – „čas trikolóry“ – je toho přímo exaktním příkladem.
Klaus mladší, tvrdý a nesmlouvavý jako Danton, a jeho otec s vrozeným politickým šarmem Robespierra.
Společně tvoří silný a nebezpečný tandem, v němž Václav Klaus mladší reprezentuje onu výsostně národní světlou budoucnost, kterou zcela jistě nebude váhat prosazovat dle principu účel světí prostředky – zatímco Václav Klaus starší je legendární politickou ikonou, jež stála u všech zásadních změn v polistopadové éře. Počínaje kuponovou privatizací, přes rozdělení federace či vstup do NATO a EU.
Pokud byste ale od většiny voličů očekávali nějaké výčitky, budete zklamáni.
Všechny přešlapy jsou zapomenuty. Lidský mozek je přednastaven tak, že systematicky vytěsňuje veškeré negativní prožitky a pozitivní reminiscence naopak vyzdvihuje a násobí. Psychologové tomu říkají vzpomínkový optimismus.
Pro mnohé voliče (zejména nad padesát let) představuje proto jméno Klaus záruku solidnosti, serióznosti a politické korektnosti a zároveň je synonymem té jediné poctivé pravicové politiky.
Dalším důležitým aspektem pozitivně působícím na voliče může být zatím zjevně dobře fungující synergie otce a syna Klausových.
Jak SPD, tak hnutí ANO jsou totiž momentálně stranami jednoho muže. A to jednoho zcela nenahraditelného muže, který fundamentálně ovlivňuje programové a názorové ukotvení strany.
Tomio Okamura
To se může v konečném účtování ukázat jako limitující, protože Trikolóra se personálně velmi chytře rozkročila tak, že je schopna bez problémů oslovit dvacetileté „hipstery z Prahy“, že se stejně jako osmdesátileté seniory z Vysočiny, kteří už 30 let čekají přesně na to, aby si mohli vzít svou zemi konečně zpátky.
Někdejší premiér a prezident Václav Klaus starší plní v novém subjektu ještě jednu dosti klíčovou roli. Zvláště pro ty dříve narozené je jakousi zárukou a pojistkou, že „dohlédne“ na svého syna a usměrní ho natolik, aby se nové hnutí nakonec nevyprofilovalo jako ultrapravicové, populistické či extremistické. Přesně na to by totiž mohlo zajít a přesně na to většina konkurenčních stran také spoléhá.
Trikolora si musí skutečně maximálně pečlivě hlídat míru excentričnosti svého hlavního lídra, neboť právě to bude indikátorem jejího úspěchu.
Avšak jsou strany, které příchod Trikolory vlastně ani nezajímá. Třeba taková ODS a její šéf Petr Fiala, jenž se nechal slyšet, že „žádnou konkurenci sice nepodceňuje, ale podobných projektů tu již v minulosti bylo několik a skončily, jak skončily (tedy neúspěchem či naprostým krachem).“
Nedávná minulost dává Fialovi za pravdu. Vzpomeňme třeba Realisty českoněmeckého ekonoma Petra Robejška, kteří v posledních parlamentních volbách navzdory očekávání nezískali byť jen jediný poslanecký mandát.
Jejich hlavní programové body byly přitom velmi podobné těm, na něž vsadilo i hnutí Trikolóra.
Nicméně předseda ODS by měl svým šestým politickým smyslem (pokud samozřejmě nějaký má) jasně rozpoznat ten rozdíl. Ten zcela specifický étos, jenž Trikoloru od oněch nepříliš úspěšných projektů jasně odděluje.
Fialův na oko indiferentní postoj je nepochybně beztak pouhou přetvářkou. Naopak. ODS nové hnutí samozřejmě sleduje, ale šéf ODS se v tomto případě raději řídí osvědčenou taktikou: udržuj politickou rovnováhu tím, že děláš opak toho, co říkáš. Ani to se ovšem nedá praktikovat do nekonečna.
ODS po nástupu Trikolóry, která se prezentuje „jako ODS, tak jak by měla správně vypadat“, reálně hrozí, že takto přijde o velkou část svého elektorátu. A co na to Petr Fiala? Nic.
Předseda ODS Trikolóru neřeší, podle svých vlastních slov se totiž prioritně zajímá o hnutí ANO a Andreje Babiše.
Klausovo hnutí mu v tom vlastně může pomoci, protože bude nepochybně lovit rovněž v rozlehlých vodách voličstva hnutí ANO, čímž ho může oslabit.
Pro ODS to nicméně bude skutečně jepičí radost, neb sama ztratí tolik voličů, že už si o tak často zmiňovaném postavení druhé nejsilnější strany ve státě bude moci nechat leda zdát.
Patologická posedlost Andrejem Babišem a frustrace z vlastní nemohoucnosti, přijde tak občanské demokraty nakonec setsakramentsky draho.
Trikolóra vystaví ODS účet stylově – pod gilotinou.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
