Dalík po propuštění řekl, že lidé v této zemi se k němu nezachovali dobře, a proto se hodlá odstěhovat do zahraničí. „Má pravdu. Dobře se k němu nezachovali jeho nejbližší a ani justiční systém,“ píše Janek Kroupa. A rovnou dodává, že Marek Dalík byl podle něj odsouzen nespravedlivě. Což ale neznamená, že by byl nevinen.

„Podvod, za který byl odsouzen, nespáchal. Byl korupčník a za to měl být odsouzen, ale nejen on sám. V jeho případě sehrála velmi podivnou roli policie, státní zastupitelství i dva jeho přátelé, expremiér Mirek Topolánek a bývalý ministr obrany Martin Barták,“ zmiňuje Kroupa.

Pak shrnuje celou kauzu, jak v roce 2006 Paroubkova vláda schválila nákup 199 transportérů za téměř 21 miliard, jak ministr obrany Kühnl podepsal zakázku poslední den ve funkci, kdy už vláda byla v demisi. Také o tom, jakou roli hrál lobbista Pavel Musela, mající úzké kontakty jak na ČSSD, tak na rakouskou zbrojovku, a také o velmi pochybné ceně (Portugalsko v té době kupovalo stejné stroje za čtvrtinovou cenu).

Vláda Mirka Topolánka podivný kontrakt nejprve zrušila. O rok později ale objednala 107 vozů za 14,4 miliardy. A v listopadu 2007 se v pražské restauraci sešel Marek Dalík (poradce předsedy vlády) společně s Martinem Bartákem (náměstek ministryně obrany Vlasty Parkanové) a slovenským lobbistou Miro Výbohem s manažery Steyeru. Na této schůzce si měl Dalík říci o úplatek 18 milionů eur, asi 400 milionů korun.

„Schůzku později popsal jeden z účastníků, manažer Steyru Stephan Szücs: „Podílel se (Dalík) na první smlouvě, za to měl slíbeno od pana Musely 100 milionů. Nedostal ale nic. A jestli prý chceme ve smlouvě pokračovat, musíme zaplatit 18 milionů eur ve třech splátkách,“ vzpomíná Kroupa.