„Lidem začalo docházet, že se tady otvírá nějaká úplně nová dimenze této dějinné kapitoly. Uvědomil jsem si, že tady už nejde o to, jestli a nakolik se udrží výdobytky Pražského jara, jak dlouho se udrží dubčekovská garnitura, nebo nastoupí neostalinisté,“ zmínil k tehdejší době Halík v rozhovoru, který s ním vedl jeho někdejší kazatelský kolega od svatého Salvátora, dnes novinář Jan Jandourek. Lidé podle Halíka do té doby věřili, že ještě není tak zle a vše se zlepší. 

„To skončilo velkými čistkami na počátku 70. let. V roce 1971-72 to začínalo tuhnout a pořád jsme si ještě mysleli, že je to na chvilku a pak se to zase rozvolní. A ono to bylo rok po roce horší. Do této nálady, že ještě není tak zle, přišel Palachův čin, který varoval před tím, co může přijít,“ zmínil Halík. Podle něj pak bylo jasné, že když si toho nebudeme všímat, tak nás postupně uvaří jako tu žábu, která nevidí, jak jí postupně zvyšují teplotu.