Klus svou výzvu uvedl poznámkou z historie. „V devátém století uzavřel tibetský král a čínský císař dynastie Tchang smlouvu, v níž mimo jiné stálo: Číňané budou žít šťastně v Číně a Tibeťané budou žít šťastně v Tibetu.“ Umělec k tomu dodal, že se modlí, že tato úmluva z devátého století bude dodržena. Je totiž dle svých slov přesvědčen, že postoj k otázce Tibetu přinese odpověď na to, kolik lidského zůstává v člověku.

„Symbol, který v mých očích září jako drahokam, Bö, srdce Asie, a my zde, srdce Evropy. Jsem na nás pyšný, jak bijeme na poplach, snad i proto, že nás tloukli stejně. Přesto se často setkávám s názory, které citují necitlivou čínskou propagandu a podněcují nenávist vůči ztělesnění laskavosti, Tändzin Gjamcchovi,“ pochválil Klus Čechy a odsoudil ty, kteří nasazují na Dalajlámu. „Věřím, že nepodlehneme spánku lhostejnosti a budeme nadále a stále hojněji opatrovat to, čím jsme navzdory rozloze vždy patřili k největším, ochranu lidských práv, touhu po rovnosti, spravedlnosti a míru bez ohledu na sílu zbraní, ale s ohledem na to nejlepší na světě, život sám,“ hýřil zpěvák optimismem, že se bude v zahraničních vztazích razit směr nastolený Václavem Havlem.

Dále vzdal úctu lidu Tibetu, který pochválil za to, že trpělivě vzdoruje útlaku a utrpení a nasazuje pochopení vůči nepochopení a strachu „zastat se Davida před Goliášem, jenž zadupal etiku patami ekonomiky hluboko do permafrostu svědomí řidičů světa“.