Úvodem se Babiš vyjádřil k tomu, co dělal 17. listopadu 1989. „Pracoval jsem v Maroku, zastupoval jsem 15 podniků zahraničního obchodu, českých a slovenských – a prodával jsem české a slovenské zboží a nakupoval v Maroku jejich zboží,“ podotkl. 

„Moc jsme toho tehdy nesledovali, protože jsme nebyli v tom čase, že máme všechno on-line, takže chodily noviny. Vrátil jsem se až v lednu 1991, kdy jsem i chvilku uvažoval o tom, měl jsem nabídky tam zůstat pracovat, takže potom, když jsem se vrátil, tak jsem to znal z vyprávění, ale nebyl jsem přímým účastníkem toho, neviděl jsem to, tak jak to viděli tehdy v Československu,“ dodal Babiš.

„Přineslo to svobodu, svobodu slova, svobodné volby, svobodu cestovat, samozřejmě. A možnost podnikat, takže to samozřejmě jsou ty hlavní věci, které jsou nejdůležitější pro nás všechny,“ sdělil následně Babiš souhrn toho, co revoluce přinesla. 

„17. listopadu 2019 jsem měl projev jako premiér v Národním muzeu, kde jsem se vyjádřil ke své minulosti. Řekl jsem, že nejsem na to pyšný, že jsem byl člen, pasivní člen komunistické strany, nebyl jsem nomenklaturní kádr, a vlastně jsem se vyjádřil pozitivně v tom projevu, že jsem obdivoval ty lidi, kteří založili Chartu, Občanské fórum, a měli tu odvahu jít na Národní třídu a bojovat proti tomu totalitnímu režimu. Já jsem tu odvahu neměl, bohužel, takže ano, mají moji úctu, ale zase – ano, lituji toho dneska, že jsem byl členem strany, ale vstoupil jsem do strany proto, abych mohl pracovat v zahraničí,“ sdělil Babiš.