Václav Moravec a Emanuel Moravec. Petr Žantovský našel překvapivé paralely jmenovců. Pak vzpomínal, jak se odstavený moderátor znovu vetřel do ČT a udělal ze sebe ikonu

13. 7. 2019 8:50

TÝDEN V MÉDIÍCH Aktivity Václava Moravce, který se svými mediálně politickými názory indoktrinuje už i středoškolské studenty během jejich výuky, a obhajoba tohoto počínání v podání chrabrého šéfredaktora dezinformačního webu inspirovaly Petra Žantovského, aby se zamyslel nad tím, čím je kontroverzní tvář České televize tak zvláštní. Jemu samému připadá pozoruhodný způsob, jakým si dokázal vybudovat svou pracovní pozici v České televizi poté, co z ní po neslaných nemastných moderátorských výkonech zmizel, ale znovu se do ní dokázal vetřít a ještě k tomu sám ze sebe vytvořit ikonu.

Václav Moravec a Emanuel Moravec. Petr Žantovský našel překvapivé paralely jmenovců. Pak vzpomínal, jak se odstavený moderátor znovu vetřel do ČT a udělal ze sebe ikonu
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Anketa

Vadilo by vám, kdyby Matteo Salvini tajně přijal peníze od Rusů?

4%
90%
hlasovalo: 9416 lidí

Kolem nejdiskutovanější tváře České televize se bude točit úvodní téma pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „Začneme totiž největším blábolem týdne, který jsem se dočetl jako obvykle na webu Forum24. Napsal ho pan Šafr, šéfredaktor tohoto portálu, a vyšel ve středu pod titulkem ‚Útoky na Moravce ukazují, jak jsou u nás ohrožené základní hodnoty svobody‘. Svůj materiál začíná pohoršením nad tím, jak je možné, že se někomu nelíbí, když pan Moravec – Václav, nikoli Emanuel – vystupuje na Gymnáziu Na Zatlance se svými mediálně politickými názory a vstupuje na školní půdu, která by měla ze zákona i z dlouhodobé tradice být imunní vůči jakémukoli politickému vměšování, jakémukoli politickému ovlivňování. Pan Šafr vzal pana Moravce – tedy Václava, nikoli Emanuela, zdůrazňuji – jako etalon toho nejlepšího demokratického žurnalismu, jaký vůbec může existovat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Nepřekvapilo ho, že autor, jak je dobrým zvykem těchto nálepkářů, hodil do druhého tábora „příznivce Václava Klause mladšího, sympatizanty prezidenta Miloše Zemana, zuřivé obhájce Andreje Babiše, komunisty a okamurovce. Prostě kompletní fronta antievropského a antiliberálního tažení“, jak je definoval. „Z projevů pana Šafra a jemu podobných novinářů už dlouho víme, že jejich duševní obzor je velmi úzký a velice zúženě vymezen na těchto několik nálepek. Velice těžko bych hledal zuřivého obhájce Andreje Babiše. Asi bych nacházel obhájce některých kroků Andreje Babiše, ale že by prokazovali nějakou zuřivost, to jsem nezaznamenal. A takhle bych mohl torpédovat téměř každé slovo z nesmyslů, které podobní jako Šafr do těch etiket vtělují. Jde o to, že Moravec – tedy Václav, nikoli Emanuel – je nám představen jako nejvyšší možná hodnota demokraticky orientované žurnalistiky,“ žasne mediální analytik.

Až od Moravce se studenti dozvědí, jak se musí hájit demokracie

Pozastavuje se i nad Šafrovou oslavou moderátorova výkonu při poslední účasti Andreje Babiše v OVM, kdy Moravce chválí za to, že byl na předsedu vlády nevlídný, že vůči němu vystupoval velmi ostře a nepřátelsky. „Oceňuje ho za to, že se vtělil do personifikace naší krásné střediskové liberální demokracie a přisvojil si právo z jejího hlediska dusit premiéra. A to že je ta správná liberálně demokratická žurnalistika. Nu, nevím. Nás tedy jak za starých komunistických časů, tak zejména po jejich skončení pořád ještě učili, že je jakýsi rozdíl mezi faktografickou žurnalistikou a názorovou žurnalistikou. A že novinář, který dělá s někým rozhovor, může to být politik, kulturní pracovník, sportovec, kdokoli, to je jedno, tak by si měl dávat velký pozor na to, aby tam nevtěloval příliš mnoho svých osobních názorů, zájmů a afinit, protože jeho hlavním úkolem je zprostředkovat publiku informace,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Teprve poté k tomu může přivtělit, ale zcela zjevně odděleně, v tisku, rozhlasu či v televizi svůj komentář. „Ať si  ho pak k tomu přilepí a napíše si, že pan Babiš či jiný pán, kterého právě vyslýchal, je takový či onaký. Ale spojovat zpravodajství a komentář prostě nejde a je to jedna z největších žurnalistických nemocí. Moravec tuto nemoc prokazuje pravidelně, stačí se týden co týden dívat na jeho úžasné talk show. A pana Šafra to inspiruje, řekl bych, až k milostným výlevům obdivu vůči panu Moravcovi – Václavovi, nikoli Emanuelu. Dokonce se tam dopouští myšlenky, že to, že Moravec – Václav, nikoli Emanuel, opakuji to zas a znovu a zdůrazňuji to záměrně, čtenáři jistě vědí, proč to dělám  – jezdí na školy, je v pořádku, protože teprve od něj se ve školách dozvědí studenti, jak se demokracie musí hájit a co to je za pilíř svobodné společnosti,“ připomíná mediální odborník aktivity jmenovce jiného Moravce, od roku 1941 předsedy Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, které vedlo mládež k loajálnosti.

Zvláštní je, jak se po zmizení z České televize dokázal vetřít zpátky  

Podle šéfredaktora Šafra vyčítat tomu dnešnímu Moravcovi, že prezentuje nějaké svoje politické názory na školních besedách, je nesprávné. „Protože tam prý neprezentuje žádné své politické názory, ale prezentuje tam tu demokratickou orientaci české žurnalistiky. A to podle pana Šafra není politika, nýbrž ‚principiální záležitost těch nejdůležitějších hodnot svobodné společnosti‘, abych ho tedy citoval. Pan Šafr je můj vrstevník, pokud si dobře vzpomínám, tak v půlce osmdesátých let publikoval ve stejném samizdatovém časopise jako já, a tedy dobře ví, že tenhle výron jeho intelektu je jen velice koncentrovaný výraz přihlášení se k nějaké politické linii. Jestliže tou politickou linií je dnes něco, co prezentuje pan Moravec – Václav, nikoli Emanuel – pak hledejme Šafra ve stejném táboře. A víme to dobře všichni, kdo ho léta čteme. Ale nechápu jednu podstatnou věc, proč se z někoho, jako je Moravec – tedy Václav, nikoli Emanuel – staví socha českého žurnalismu,“ diví se Petr Žantovský.

Přemítá nad tím, co je na tom obyčejném novináři z České televize, dříve z regionálního rozhlasu z východních Čech, kde začínal, tak zvláštního. „Myslím, že je na něm zvláštní jediná věc. A to způsob, jakým si dokázal vybudovat svou pracovní pozici v České televizi. Jakým způsobem se dokázal po určitém zklamání či rozčarování z jeho neslaných nemastných výkonů kolem roku 2005, kdy z té televize zmizel, a to za vedení stejného šéfa zpravodajství, jako je dnes, a to je pan Šámal, znovu vetřít do té televize a sám ze sebe vytvořit ikonu. To je na něm jediné pozoruhodné. To by možná stálo za to, aby to rozebral nějaký psychiatr, sociolog nebo někdo, kdo se zabývá touto částí lidské psýchy. Ale do teorií médií a už vůbec ne do politologie nic takového nepatří, protože Moravec je normální novinář jako každý jiný. Co je na něm tak zvláštního? Docela by mě zajímalo, kdyby mi na tu otázku někdo odpověděl. Pokud možno ne pan Moravec,“ podotýká mediální analytik.

Václav Moravec v roce 2005:

Více než milionová odměna podepsaná ředitelovou kancléřkou

Od Václava Moravce přejdeme k Antonínu Staňkovi, který by měl ve vládě setrvat už jen do konce července. „Vytáhl jsem si na rozdíl od většiny našich úžasných novinářů nezkrácený projev ministra kultury Staňka ve Sněmovně z 28. června. Velmi podrobně v něm popisuje důvody politického tance kolem jeho odvolání-neodvolání, demise-nedemise, zrušení-nezrušení a tak dál. Čím víc se tím pročítám – a kulturní politikou se zabývám dlouhodobě, asi tak pětatřicet let – tak mám čím dál víc pocit, že pan Staněk má pravdu. Například tam uvádí, a to si dovolím ocitovat: ‚Já si neumím představit jediného běžného prostého člověka v této zemi, který by si mohl dovolit říci své kancléřce, on totiž kancléřku nemá, protože si ji nemůže dovolit, aby mu podepsala odměnu 1 milion 120 tisíc korun, protože si prostě přeje určitý plat, chce ho mít a bude ho mít za jakoukoli cenu‘. Mluví samozřejmě o panu Fajtovi, který se toho podle něj dopustil,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

A zaujalo ho i ministrovo pokračování „Nikdo nebránil panu generálnímu řediteli Fajtovi, aby se té funkce vzdal, jestliže se mu zdála odměna, kterou dostával a kterou dostávají i jiní ředitelé příspěvkových organizací, jako nedostatečná“ ze stejného projevu. „Pro mě je to zcela přesvědčivé zdůvodnění toho, co jsem říkal minule, že ministr, když viděl pochybení závažného charakteru, které vyžaduje sankci v podobě odvolání, tak Fajta odvolal, protože nemohl dělat nic jiného. Nemohl ho nechat na svém místě, jak už jsem říkal minulý týden. Stejně tak bych podtrhl jednu věc, která je zásadní a o níž se téměř nemluví. V prostředí některých kulturních institucí, zejména Národního divadla dnes pod vedením pana Jana Buriana, vznikl – a mám pocit, že to bylo v součinnosti s některými ministerskými náměstky či pracovníky už v minulosti, a dlouhodobě se o tom diskutuje nejméně čtyři pět let – návrh na takzvané veřejnoprávní kulturní instituce,“ prozrazuje mediální odborník.

V kulturních institucích hrozí vznik obrovského korupčního prostředí

Ta představa je taková, že vedle České televize, Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře budou Národní divadlo, Národní muzeum, Národní galerie a možná ještě další instituce ustaveny jako veřejnoprávní. „A byly by financovány obdobně jako Česká televize a Český rozhlas, ČTK nemá od občanů ani korunu, zato ty další dvě mediální instituce utrácejí dohromady deset miliard ročně. Tak nějak by si to asi představoval pan Burian nebo jiní lidé v Národním divadle a podobně s těmi veřejnoprávními kulturními institucemi. A povinností každého občana, i toho, jehož zájem je orientován třeba na vesnický fotbal a v životě nebyl v Národním divadle, ani se ho nikdy nechystá navštívit, by bylo ho financovat ze zákona, z nějakého podobného, jako je ten k veřejnoprávním médiím. Pan ministr o tom mluví tak, že mu to nepřijde úplně scestné, ale pak se dopracovává k informacím, které už jsou trošku jiného typu,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Ty informace spočívají v tom, že tyto tzv. národní a v budoucnu veřejnoprávní kulturní instituce jsou také vlastníky spousty různých movitých i nemovitých věcí, s nimiž bude možné zacházet tak, jak s nimi může zacházet Česká televize nebo Český rozhlas. „Tady nám vzniká obrovské a nekontrolovatelné korupční prostředí. Stačí si vzpomenout, jak se neustále bavíme o tom, že Nejvyšší kontrolní úřad nesmí na půdu veřejnoprávních médií, protože nemají statut státních organizací. O to totiž jde – vyjmout tyto kulturní instituce z dohledu státu a nechat v nich probíhat nárokově z daní přišlé peníze a zcela libovolně a bez kontroly s nimi zacházet. To je něco, co se panu ministrovi nelíbí a co mu zavdává důvod proti tomu vystoupit. Když to zjednoduším, tak ministrův projev obsahuje asi dvacet velmi zásadních bodů, které zcela jednoznačně, pokud se na to člověk dívá bez ideologických klapek na očích, potvrzují, že on je ten, kdo má v daném sporu pravdu,“ tvrdí mediální analytik.

ČSSD zanikne i kvůli osobním zájmům na Ministerstvu kultury

Pokud Antonín Staněk opravdu skončí jako ministr kultury, bude to pouze výsledek nějakého lobbingu a opravdu ošklivého politického tahu. „Ale pokud si někdo představuje, že to může sociální demokracii pro budoucnost zachránit, tak si myslím, že nemůže. Jsem přesvědčen o tom, že Staněk mlčet nebude a bude ty důvody šířit dál. A ty důvody najednou mluví proti sociální demokracii. A to není dobře, protože sociální demokracie je koaliční strana, dlouholetá seriózní strana, a bylo by škoda, aby zanikla jenom proto, že někdo v ní má nějaké parciální a osobní zájmy na Ministerstvu kultury. S celým tímhle projevem nás naše média neseznámila, tak dávám návod každému, koho to zajímá, že to najde ve stenozáznamech Poslanecké sněmovny, ale mimo jiné ho zveřejnil na svých stránkách i pan docent Radim Valenčík. Takže vřele doporučuji každému, kdo se chce v tom problému vyznat, aby se s tím seznámil,“ inspiruje zájemce Petr Žantovský.

K poslední glose ho přivedlo středeční jednání Poslanecké sněmovny. „K tomu se, byť nerad, vyjádřit musím. Ve středu nám nebyli do Rady ČTK dovoleni kolegové na dvě uprázdněná místa. Kandidáty byli David Soukup, Michal Semín, Josef Šlerka a Tomáš Mrázek. Ty pány buď znám osobně nebo o nich něco vím, takže si myslím, že svým způsobem by pro tu instituci byl přínosem každý z nich. Mám problém s jediným pánem, a to je pan Šlerka, který je v obrovitánském, naprosto obřím, kolosálním střetu zájmů, protože je šéfem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Přes něj se rozdávají peníze na weby typu Hlídací pes, Alarm, Neovlivní, Deník Referendum a podobně. Ty peníze jsou nejasné, nemají zřejmý původ, neví se, odkud přicházejí, ale je zřejmé, na co jdou. Nadační fond má své stránky, z nichž je zjevné, že pan Šlerka je dlouhodobě jeho ředitelem,“ poznamenává mediální odborník.

Piráti navrhují jako radního někoho, kdo je v kolizi zájmů až po uši

Josef Šlerka bere peníze od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a bere je za to, že přispívá k tomu, aby Nadační fond rozděloval nějaké peníze odněkud přišlé. „Nevíme odkud, to se nám zatajuje, ale využívají se na aktivity těch vyjmenovaných médií. To je opravdu veliká kolize zájmů. V minulém roce jsme řešili v Radě ČTK právě kolizi zájmů. Konkrétně se to týkalo bývalého předsedy pana Miroslava Augustina, jehož syn pracoval v Českém rozhlase, a mě, protože moje žena pracovala tamtéž. Jak to vyřešil pan Augustin, nevím, moje žena z Českého rozhlasu odešla, takže v té kolizi zájmů podle zákona nejsme. Pan Šlerka v ní je, a to tedy až po uši. Myslím si tedy, že od Pirátské strany je velmi neodpovědné ho prosazovat. Ale to je věc pirátů a mně nepřísluší to hodnotit. Jen na to upozorňuji i ostatní poslance, že pan Šlerka je v tomto kolosálním střetu zájmů,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Vyjma pirátského kandidáta by všichni tři další podle jeho názoru v Radě ČTK velmi dobře obstáli. „Všichni mají velké zkušenosti, každý z nich z trošku jiného typu média. Pan Semín spíš z těch úzce specializovaných křesťanských médií, pan Soukup spíš z tabloidů, pan Mrázek je pracovník píáru, pracuje na tiskovém oddělení Pražských vodovodů a kanalizací, v ČTK už také byl, takže dobrými kolegy v Radě by byli všichni tři. Ve čtvrtek proběhlo její zasedání, přiběhla tam říčná skupina novinářů z České televize. Zřejmě se domnívali, že se budeme hádat, prát nebo tak něco. Možná byli zklamáni, jak funkční a jak harmonický orgán to v tuto chvíli je. Máme tam paní Marksovou za sociální demokracii, paní Wenigerovou za ODS, paní Gáborovou za SPD, pana Foltána a mě za ANO a fungujeme naprosto bez problémů. Všechna usnesení na posledním jednání proběhla v číslech 5-0-0, takže pro novináře jsme v tuto chvíli zdrojem velkého zklamání,“ usmívá se mediální analytik.

Poslanci hráli hry a nezvolili žádného ze tří kompetentních kandidátů

Na Kavčích horách se tak musí smířit s tím, že tentokrát mohou skandální reportáž do příštího Newsroomu ČT24 spáchat jen těžko. „Ale to mě netrápí. Mě trápí to a o tom chci mluvit, že se Sněmovna zachovala hloupě, politicky, zájmově a ignoruje to, že Rada České tiskové kanceláře není kompletní. Není tak v situaci, kdy může odpovědně volit své vedení, protože je nás pět a v pěti lidech není fér nepočkat na zbývající dva členy s volbou nového předsedy, neboť ten dosavadní Augustin už skončil. Jsme v takovém zvláštním provizoriu, které funkčně může existovat docela dobře a lidsky funguje v tuto chvíli bezvadně, ale není to správně. A poslanci ukázali, jak je jim to jedno. Pro ně je podstatné, aby si protáhli nějakou svoji banální parciální politickou hru jeden proti druhému, druhý proti třetímu, všichni tři proti sobě navzájem, ale že jim je úplně jedno, zda tam mají, nebo nemají tři kompetentní kandidáty,“ kritizuje Petr Žantovský.

Přitom tři kandidáti mimo Josefa Šlerky, který je v kolizi zájmů, byli volitelní z hlediska odborného i z hlediska lidského. „Ale nebyl zvolen nikdo z nich jenom proto, že si politické strany a poslanci postavili hlavu a hrají si nějaké svoje hry. Mám za to, že v tuto chvíli jenom ukazují, že kašlou na zájmy svých voličů, kteří je vybrali proto, aby rozhodovali, ne, aby nerozhodovali. A oni teď nerozhodli. Je to chyba, je to špatně, je to vůči ČTK neodpovědné, protože agentura potřebuje svoji radu, ne že nepotřebuje. Za ten rok, co tam jsem, vznikly spousty dobrých věcí. Postupuje se i v oblasti digitalizace fotoarchívu, prostě je nezbytné, aby tam zástupci občanů byli. A jestliže si to poslanci nejsou schopni uvědomit a obětují to jenom svým politickým hrátkám, tak je mi to opravdu moc líto,“ dodává mediální odborník.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Oceněný umělec, autor posměšného VIDEA o Zemanovi vynadal Česku: Havel byl výjimka, Mašínové hrdinové

9:22 Oceněný umělec, autor posměšného VIDEA o Zemanovi vynadal Česku: Havel byl výjimka, Mašínové hrdinové

Skutečně fascinující vhled do myšlení české umělecké fronty předvedl v rozhovoru na kameru pro web č…