Začíná léto, tradiční čas prázdnin a dovolených. Není proto od věci ohlédnout se zpět. Podívejme se trochu do minulosti, a to z pohledu známých osobností politického i společenského života. A především do minulosti, která stále táhne a přináší tehdy i nadále žádaná témata. Kde jinde začít než u hlavy státu.
Prezident republiky má své věrné příznivce i zaryté odpůrce. Oba tábory však nejspíš přiznají, že Miloš Zeman je výrazná osobnost. ParlamentníListy.cz nahlédly do Zemanova bestselleru Jak jsem se mýlil v politice. Tato patnáct let stará publikace táhne dodneška a obepíná celou řadu témat, životních fází i komentářů k různým osobnostem či veřejně známým postavám.
Když se řekne Zeman, každý si ihned vybaví jeho „lásku“ k novinářům. Proto se i redakce rozhodla toto listování začít právě Zemanovými poznámkami na adresu novinářů a komentátorů, z nichž mnozí se před tím pokoušeli o politickou kariéru.
Miloš Zeman se ve své nejúspěšnější knize novinářům v různých souvislostech věnoval vícekrát. V obsahově nejhutnějším oddílu knihy nazvaném „Léta mistrovská“ se Zeman krom jiného věnuje bilancování svého čtyřletého působení v roli předsedy vlády. Vedle hodnocení svých ministrů, politických oponentů i otevřeného přiznání personálních chyb, nemůže vynechat ani média. K novinářům se dostává přes obecnou definici, co v jeho očích znamená blbec.
„Jeden z nejčastějších omylů, který se při zkoumání lidské blbosti objevuje, je představa, že blbec musí být nutně ignorant, jemuž vytéká slina z koutku úst, cosi jako Pepek Vyskoč z Putimi. Blbec ale může být i člověk s vysokoškolským diplomem, pokud jeho aspirace jsou podstatně vyšší než jeho schopnosti. Nebezpečný je pouze ten hlupák, který se pokládá za génia. Je pozoruhodné, s jak málo blbci jsem se setkal v české politice, i když i tam by se našly některé příklady. S daleko větším procentem blbců jsem se setkal mezi těmi, kdo komentují českou politiku. Kdybych chtěl být laskavý, připomněl bych Čapkovu definici literárního kritika: Je to ten, kdo vysvětluje spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl. Ale já nechci být laskavý,“ uvádí Zeman, tehdy jako „důchodce z Vysočiny“.
Psali jsme:
Následně se dostává k peprnějšímu hodnocení. „Kdo je tedy ten, kdo vysvětluje politikovi, jak by on dělal politiku, kdyby to uměl? Některé komentátory jsem označoval jako póvl nebo hnůj, přičemž se zde musím omluvit hnoji, který je koneckonců výživnou látkou. Nadávky ovšem nejsou argumentem, a já jsem proto povinnen svá stanoviska blíže vysvětlit,“ píše a dostává se ke konkrétním příkladům.
„Mnozí z těch, kteří nyní komentují současnou politiku, sami bývali politiky. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby to byli politici úspěšní. Ve skutečnosti neodolatelnou vášní k takovému komentování planou především ti, kdo sami v praktické politice neuspěli. Naším nejčastějším citovaným ‚politologem‘ je jistý Bohumil Doležal. Tento člověk byl místopředsedou Liberálně demokratické strany, která totálně zkrachovala, tedy zanikla. Místopředseda bezesporu nese za tento zánik spoluodpovědnost, a měl by tedy chodit kanály, případně se věnovat profesi, v níž by mohl být úspěšnější. Ne tak Bohumil Doležal. Ten rozdává rady napravo i nalevo, co máme v politice dělat, aniž něco pozitivního dokázal sám. Kdykoli proto vidím na televizní obrazovce tohoto zapšklého mužíka, vzpomenu si na krásný výrok básníka Oldřicha Mikuláška: Rád budu chodit bos, když nechám botu v řiti blbce,“ pokračoval Miloš Zeman.
Doležal podle něho samozřejmě nebyl sám. „Sklon ke komentování měli zejména někteří bývalí funkcionáři Občanského hnutí, které tak totálně propadlo včetně jeho již zaniklé mládežnické organizace Mladí liberálové. Vyznačovali se jím i neúspěšní poradci, kteří byli vyhozeni pro neschopnost. Představte si chirurga, jemuž na operačním stole umírá jeden pacient za druhým a který na to reaguje tím, že začne na medicíně přednášet na téma Jak správně operovat. Co je nemožné v chirurgii, je zřejmě možné v české publicistice,“ dodává současný prezident.
„Kdysi jsem v parlamentu označil české novináře za nejpitomější socioprofesní skupinu v naší společnosti. Chtěl bych se jim touto cestou omluvit, protože se nyní domnívám, že jde o skupinu nejblbější. Blbost se od pitomosti liší tím, že blbec nejen že neví, že neví, ale domnívá se, že ví a je ochoten to všemi prostředky hlásat,“ míní Zeman. Později se rozepisuje o některých konkrétních příkladech a vzpomíná, že určitý typ novinářů svého času označoval jako „špinavé kurvičky“.
Vyprávění Miloše Zemana o médiích v současné době souvisí i s popisem kauzy dostavby Temelína. Píše totiž o publicistovi a expolitikovi Jakubovi Patočkovi. „Nechci křivdit poctivým ekologickým aktivistům, ale obávám se, že mnozí si na této kauze přihřívali i svou politickou polívčičku, konkrétně ve Straně zelených. Zatímco jednoho z jejích představitelů Beránka jsem pokládal za nevzdělance, Jakub Patočka mi rovnou připadal jako šílenec. Zvláště komický byl spolek Jihočeské matky, které jsem podezíral z toho, že se v boji proti nukleární energetice seberealizují jen proto, že přirozenější formy ženské seberealizace jim byly odepřeny,“ utahuje si.
Fotogalerie: - Jmenování soudců
Podotýká, že si nikdy nekupoval noviny, protože jejich cena dalece převyšovala reálnou hodnotu informací, které obsahovaly. Coby politik ovšem mediální výstupy studovat musel, proto zvolil formu tzv. monitoru médií, který shrnuje vše, co se v českých novinách, televizích i rádiích konstatuje. Záliba v „monitoru“ zůstala Zemanovi dodnes.
„Jako aktivní politik jsem musel číst domácí monitory, protože jsem si uvědomoval, že tisk působí na veřejnost a na každou dezinformaci je třeba reagovat. Postupně jsem však od pohrdání přecházel k pobavené lhostejnosti založené na poznání, že český čtenář je zpravidla inteligentnější než český novinář a přemýšlí vlastní hlavou. Jinak by nebylo možné, aby právě ty politické strany, které jsou nejostřejším cílem útoků našich médií, ve volbách vítězily, a naopak strany, jež jsou těmito médii podporovány, hanebně prohrávaly. Novináři vždy adorují v politice slabochy, protože jim připomínají sebe samé, a závidí těm, kdo jsou úspěšnější než oni,“ zamýšlí se Miloš Zeman.
Téma uzavírá s Voltairem, že hanebnost je sice nezničitelná, ale stejně tak i plevel ze zahrádky je nutné stále vytrhávat. „Važme si názorovým oponentů a čerpejme z nich inspiraci. Nesnažme se však podlézat byť částečně vlivným blbcům,“ dodává prezident i na adresu novinářů ve své dnes již legendární knize Jak jsem se mýlil v politice.
Ing. Miloš Zeman
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Radim Panenka
