Tehdejší vláda premiéra Tonyho Blaira prosadila podle všeho účast v konfliktu bez jasných důkazů o hrozbě představované Saddámem Husajnem. Zpráva také uvádí, že plánování a příprava Velké Británie na válku v Iráku byly zcela nedostatečné, stejně jako špatně plánovaná intervence a podcenění jejích důsledků. 

Tony Blair po vydání zprávy, jejíž příprava trvala sedm let, připustil opodstatněnost kritiky, zároveň však uvedl, že rozhodnutí činil v dobré víře. „Beru na sebe plnou zodpovědnost za všechny chyby, bez jakýchkoli výjimek a výmluv,“ uvedl s tím, že běh času ukázal, že informace tajných služeb, jimiž bylo rozhodnutí o zapojení do války podloženo, byly chybné. „Rozhodnutí o zapojení do války v Iráku bylo to nejtěžší a nejbolestnější, co jsem musel ve funkci premiéra učinit,“ dodal. Omluvit se však nehodlá, neboť podle něj je svět lepší bez Saddáma Husajna. 

Jak uvádí John Chilcot, Velká Británie se rozhodla k invazi do Iráku ještě před vyčerpáním mírových možností odzbrojení. „Vojenská intervence v té chvíli nebyla opatřením v krajní nouzi,“ uvádí. Režim Saddáma Husajna nepředstavoval v tu dobu bezprostřední nebezpečí, zároveň prý Blair měl také předvídat nestabilitu, jakou v Iráku mohl zásah vytvořit.