Pane starosto šestého pražského obvodu,
z informací z hromadných hromadných sdělovacích prostředků vyplývá, že chcete relativizovat úlohu maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva (dále Koněv) při osvobozování Československa nějakými historizujícími doplňky na jeho soše. Ty se mají týkat jeho úlohy při sovětské intervenci v roce 1956 v Maďarsku.
V úvodu chceme poukázat na ošidnost takových kroků. Především musíme zdůraznit, že Koněv byl voják. Přestože měl nejvyšší vojenskou hodnost, tak i on měl své nadřízené – ministra obrany SSSR, kterým byl mimochodem jiný maršál Sovětského svazu G.K.Žukov (dále Žukov), a dále radu ministrů SSSR, které tehdy předsedal N.S.Chruščov. Koněv tedy plnil pouze politické zadání svých nadřízených. A pokud jste byl na vojně, tak víte, že „rozkaz je pro podřízeného zákonem“. Ale hlavně, jeho účast na maďarských událostech byla víceméně symbolická, a to z titulu vrchního velitele vojsk států Varšavské smlouvy. Vlastní vojenský zásah řídil ve skutečnosti Žukov, jehož vojenská autorita byla v té době neotřesitelná, a prováděli ji maršálové a generálové jednotlivých druhů vojsk.
Na druhé straně připomínáme, že Koněvovy vojevůdcovské kvality byly oceněny celou řadou vysoký státních vyznamenání. Z nich vybíráme jen některé. Na prvním místě je třeba uvést sovětský Řád vítězství, který se uděloval pouze velitelům frontů za provedení operací strategického významu (Koněv měl č.4),celkem jich bylo uděleno za 2. sv. války pouze sedm. Dále byl vyznamenán mnoha nejvyššími vyznamenáními států protihitlerovské koalice: mj. československým Řádem Bílého lva 1. stupně, polským Řádem Virtuti militari, ale zejména britským Řádem lázně, francouzským Řádem čestné legie a francouzským Válečným křížem, především však americkým Řádem záslužné legie stupně Vrchního velitele apod. A není nám známo, že by zejména posledně uvedené státy vydávaly nějaké dodatky k uděleným řádům. Možná byl stálo za zvážení zpracovat nějaký dodatek k soše Žukova v Moskvě.
Ovšem Praha má, pane starosto, jiný "dluh"- postavit důstojný památník obětem náletů amerického letectva v letech 1944 - 1945. Zahynulo při nich více jak 1200 lidí, tisíce jich bylo zraněno a 11 000 ztratilo střechu nad hlavou. V drtivé většině se jednalo o civilní osoby a objekty.
S pozdravem „Míru zdar“
Mgr. Petr Dobrý, Velké Hamry, člen Českého svazu bojovníků za svobodu,
Stanislav Kvasnička, Zájezdec, člen ČSBS,
Michal Latýn, Chrast, člen ČSBS,
Pavel Latýn, Chrast,
Vlastimil Novotný, Pardubice, člen ČSBS,
Mgr. Ladislav Přibyl, Ansbach, Bavorsko,
JUDr. Petr Šáda, Bořice, člen ČSBS, člen Československé obce legionářské,
Mgr. Klára Šádová, člen ČSBS,
Miroslav Verner, Dašice, člen ČSBS, člen ČSOL
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
