Často dochází k tomu, že vládnoucí elity, bez relace, nařizují autoritativní diskurz. Jindy zase kladou při konání akcent tam, kam nepatří – při jednání ve prospěch společnosti. Jedná se proto o derivát předchozího. Tak lze nechat nepohodlné dokumenty zmizet nebo nechat okleštit, podobně jako rozpočty státu, krajů a obcí. To vše při zachování masky upřímnosti a „řádného“ projednání.

Životní potřeby deprivovaných občanů a voličů mohou i „zmizet“ v odkladech. Problém se nedostane na fóru na pořad jednání, jindy se vloží (rukou znalou) procedurální chyby, které projednávanou věc zhatí a posunou na pořad příštího jednání. Jindy je možno injektovat pozměňovacím návrhem merit věci, takže zákon změní strukturu (služební zákon). Další možností je zhotovení přílepku, který uspokojí mocné utilitární skupiny a aktér neodejde s prázdnou… Nejen peníze, ale i různé statusy a nepřímé bonusy jsou žádanými kapitály. Předložený dokument lze také projednávat v komisích a výborech, zadávat a zadávat „expertům“ apod. Nejsilnějšími argumenty pro destrukce jsou koalice a tzv. nedostatek politické vůle. Šíbři z obou komor Parlamentu ČR by mohli vyprávět až do stadia nedostatku slin.

To, co nás soudobě existenčně ohrožuje, a je schopno zlikvidovat evropskou kulturu, v horizontu 20 let, je řízená migrační krize, na které se údajně podíleli Nicolas Sarkozy a Angela Merkelová. Zde věřím bez výhrad filozofu a spisovateli Benjaminu Kurasovi.  

Nejsem historik, což je jistá nevýhoda, ale snad ne ignorant, z čehož bych rád učinil malou výhodu. Tímtéž uvádím mimořádnou knihu od Tomáše Pěkného HISTORIE ŽIDŮ v Čechách a na Moravě (2001). Příchod Židů do Čech je zasazen do 9. až 11. století a hovoří o tom i kronika Kosmova. Přes zásadní rozdíly ve víře a kultuře mezi židovským a křesťanským obyvatelstvem, šlo o vztahy difúzní a obohacující, jak dokládá nejen kapitola osm.

Udělejme pár kroků dozadu na počátek 20. století, do historie, která pro nás byla poněkud jiná, hledali a nacházeli jsme svoji identitu. Teď je nám z EU nekompromisně nařízeno multikulti! Stát zakladatelů Tomáše G. Masaryka, Edvarda Beneše, Milana Rastislava Štefánika těžil po roce 1918 především z židovské inteligence, z poměrně vyspělého průmyslu Rakouska-Uherska, a také jeho právních norem, na což se někdy zapomíná. Je však potřeba uvést, že Německo bylo před první světovou válkou, oproti habsburské monarchii, vědecky i technicky v předstihu. Cílem mého krátkého textu je dílčí popis dynamiky společenských a výrobních procesů v rakousko-uherské monarchii, se zvláštním zřetelem na Vítkovické horní a hutní těžařstvo, na přelomu 19. a 20. století. Je třeba zdůraznit komplexní management, který do tohoto exportního kolosu vnesl vídeňský vzdělanec a generální ředitel Ing. Paul Kupelwieser.