Ivan Poledník: Ze zla se stala společenská prestiž

07.12.2015 16:09 | Zprávy

Ivan Poledník se u příležitosti nadcházejícího svátku Neposkvrněného početí Panny Marie zabývá otázkou hříchu a jeho vnímání v dnešním světě.

Ivan Poledník: Ze zla se stala společenská prestiž
Foto: Hans Štembera
Popisek: Socha panenky Marie

Hřích. V naší kultuře dnes téměř není zprofanovanějšího, ale i současně do pozadí odsunutějšího pojmu. Ani v modernismem metastázované Církvi se s pojmem hřích již téměř nepracuje. Hovoří se stále dokola již jen o pochopení, jakési lobotomizované lásce a bezbřehé toleranci k čemukoli. Co na tom, že tolerance je vlastně lhostejnost ke zlu a že ponechávání bližního v jeho hříších a omylech, které mohou mít fatální dopad na jeho budoucnost, je vlastně projevem nelásky.

Na základě slov i činů se lze důvodně domnívat, že miláček médií a všech nepřátel Božího řádu, papež František, to má s pohledem na hřích dosti popletené, pokud vůbec ještě tuší, co je jeho podstatou. Tento tragický moment velice vypovídá o duchovním úpadku většiny kléru i celého křesťanského světa.

Společenská diagnóza

Naopak v profánní společnosti či v popkultuře se slovo hřích vyslovuje o mnoho častěji než na kazatelnách. Jenomže v úplně jiném hodnotovém rámci. Hřích se bere jako něco vzrušivě výstředního, jako určité koření života. Nejlépe to vystihuje zažité rčení „stojí za hřích“ - ať již hovoříme o opačném pohlaví a cílíme tím na sexuální avantýry, nebo o jakémkoli jiném požitku, o němž ale současně podvědomě tušíme, že není v souladu přirozenými mravy. Současně se tím pojmu hřích vysmíváme, neboť všechny tyto věci považujeme za prestižní a pokrokové výdobytky moderní liberální společnosti.

Říká-li se, že Panna Maria byla prosta poskvrny dědičného hříchu, myslí se tím, že byla od prvního okamžiku svého bytí uchráněna následků prvotního hříchu a těšila se vnitřní spravedlnosti a přátelství s Bohem

Tento přístup ke hříchu ze strany většinové společnosti je vlastně její diagnózou. Diagnózou nemoci, kdy principiálně nejhorší možné zlo je zlehčováno či rovnou vydáváno za dobro. Současně je toto nepochopení základních principů a nesoudržnost společnosti na bázi společných imperativů a hodnot příznakem její naprosté duchovní nekonzistence, která se nám stane osudnou tváří v tvář démonickému kultu islámu a jeho daleko více odhodlaným a ideově soudržným hordám. 

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Aleš Dufek byl položen dotaz

Pozitivní diskriminace

Na jednu stranu odsuzujete pozitivní diskriminaci, na druhou stranu vám nevadí, že se jí vaše vláda dopouští? Proč třeba neustále zvýhodňujete Ukrajince? Já to chápal zpočátku, ale po třech letech? A druhá věc, proč už se dnes nemůžou problémy nazývat skutečnými jmény, proč se kolem některých našlap...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Halík: Co nám už toho ministr Válek nakecal

15:26 Jiří Halík: Co nám už toho ministr Válek nakecal

Konkurs na Kecala v Prodané nevěstě do ND Praha v podání vládních činitelů.