Jan Campbell: Most špiónů

Tato odpověď platí i pro možnost vidět neočekávaně předpremiéru filmu Steven Spielberga, nazvaného Most špionů. Toto drama, podle hollywoodského zařazení, vypravuje příběh z poválečné doby, kdy začala lidstvo ohrožovat studená válka. 12 let po ukončení druhé světové války, zatkla FBI v roce 1957 Rudolfa Abela, pravým jménem Viljam Genrichoivič Fišer. Fišer byl sovětský špión žijící v New Yorku, kde řídil síť agentů. Vyšetřování případu vstoupilo do dějin jako „Případ dutého nikláku.“
Obhajobou špióna byl pověřen pojišťovací právník, Američan irského původu James Donovan. Donovan, bez zkušenosti v obhajobě špiónů, se dlouho zdráhal přijmout mandát. Jako právník pojišťoven věděl, jaká jsou a mohou být rizika, jak se hodnotí, a jaké mohou vzniknout následky. Film ukazuje rozvoj vztahu právníka a inteligentního, silného a k profesi loajálního obžalovaného. Vztah je založen na vzájemném respektu a přání právníka o spravedlivý soud. Spravedlivý soud v takových situacích znamená pro obhájce mimo jiné „osobní soud“ nad politickými, CIA a zájmy státu, ve kterém byl špión zatčen. Obhajoba proto musela být nejenom přesvědčivá, ale i vášnivá. Veřejnost USA již byla naladěna proti SSSR, podobně jako je dnes naladěna proti RF. Abel byl v říjnu 1957 odsouzen na 45 let. Vyvázl trestu smrti. Díky úspěšné obhajobě a zákulisní práci obhájce s cílem přesvědčení soudce o výhodách budoucí výměny špiónů, kterou nelze mimo jiné a již z hlediska pojišťovacího, nikdy vyloučit.

Výměna odsouzeného Abela se přiblížila již za tři roky. Ve Sverdlovské oblasti bývalého SSSR byl sestřelen americký letoun U-2. Jeho pilot Francis Gary Powers byl zajat a odsouzen k deseti letům vězení. CIA se obávala, že Powers vyzradí přísná tajemství, proto se obrátila na právníka Donovana, aby se pokusil o výměnu. Přesvědčila ho o nutnosti se stát členem záchranné mise a vystupovat jako privátní osoba. Po příjezdu do Berlína rozděleného zdí, kde měl dojednávat výměnu Powerse za Abela, se Donovan dovídá o zatčení mladého amerického studenta ekonomie. Navzdory pokynům a naléhání CIA soustředit se pouze na výměnu Powerse za Abela se Donovan rozhodne vyjednat propuštění obou, pilota i studenta. Začala velká hra, která končí překvapivým úspěchem Donovana. Úspěch by nebyl možný bez Abelovy síly a loajálnosti k profesi a rodné zemi, rodině.

Pokud vím, SSSR nikdy nepřiznal roli Rudolfa Abela. Nevím, co vše vyzradil, nebo nevyzradil Powers. Film o tom mlčí. Vím ale, že úspěšný pojišťovací právník byl úspěšným vyjednávačem pro USA při výměně špiónů na Kubě za Kennedyho vlády. Nevím, kolik je pravda z toho, co řekl syn Powerse, který byl přítomen předpremiéře se svou manželkou a synem. Vím, že když tě při výměně neobejmou a posadí na zadní sedadlo v autě, že ti (tví) nevěří. Pravdu, především v zajetí, totiž nelze dokázat. To by si měl každý, a nejenom návštěvník filmu uvědomit. Již proto bych očekával více konkrétního k několika připomínkám, které mám k filmu, jehož premiéra bude v Praze 3. prosince 2015. Podrobnější informace lze obdržet po kontaktování paní Zuzany Černé: cerna@cinemart.cz.

Co se týče režie, mohu si představit, že někteří čeští režiséři by příběh zvládli mnohem lépe než slavný Spielberg. Ze scénáristického hlediska, zpracování příběhu odpovídá všem mně známým hollywoodským požadavkům. Film proto nezklame milovníky povrchního drama a mladou generaci. Návštěvníci, kteří očekávají uvidět alespoň malou historickou, politickou nebo výzvědnou spojku, nebo i špatnou kopii reality podobné situace, budou pravděpodobně zklamáni. Film například neukázal motivaci Abela. Nevysvětluje, proč Powers nesplnil příkaz CIA, platný pro situaci sestřelení a možnosti zajetí. Čas, a příležitost k tomu u Spielberga byly. Proč Spielberg, jehož poradcem byl syn Powerse, nezohlednil aktualitu tématu ve vztahu nejenom k současnému vývoji vztahu USA - RF, ale i například v kontextu zatknutí amerického špióna v Moskvě 14. Května 2013? Dnes se špióni nevybírají a nesetkávají na koktailových recepcích jako v době studené války, ale na „trhu“. V angličtině se tomu říká „ a meeting in a crowded souk.“ Je tomu proto, že již dnes je možné si prověřit fakta on-line, monitorovat lidi virtuálně dnem a nocí, a existuje, prvně v historii lidstva, přístup k nepředstavitelnému množství informací o každém z nás. Potenciálně k blahu, ale i zkáze, každého z nás.

Dovedu si představit, že výše zmíněný příběh zatknutí amerického špióna v Moskvě, je ideální předlohou pro český film a důkaz kvality českých režisérů, i v době silné amerofilie a ještě silnější politicko – umělecké rusofobie. Ryan Fogle, diplomat v Moskvě, nebyl přiznán USA špiónem. Problém pro něj při zatknutí byl ale nalezený dopis v ruštině, nabízející honorář až do výše 1 miliónu USD ročně za informaci…dopis, který obsahoval návod na bezproblémové používání Gmail…a řada technologií a prostředků, které se podobaly více amatérským, než těm, které se dnes používají například v Sýrii.

Uvádím tento příklad i proto, že moskevský případ dokazuje, že nehledě na pokrok v IT a kybernetice, klasická špionáž zůstane v módě i v představitelné budoucnosti. Jenom odolný a ideově loajální profesionál má šanci přežít vše, co život a vývoj ve světě může přinést. Je zcela jedno, jedná-li se o obchodníka, podnikatele, právníka, nebo rozvědčíka. Otázku záměru, úmyslu nezodpoví žádná IT. Identifikovat loajalitu k organizaci, nebo profesi, můžeme. To ale nestačí. Globalizační doktrína vyžaduje, kromě potřeby vědět (need to know), potřebu dělit se (need to share). V tom je problém. Rozpad SSSR a s ním spojené nebezpečí bylo nahrazeno novým, mladým párem nebezpečí, mnohem komplexnějším, než představoval SSSR pro Západ a Západ pro SSSR. Islámský a softwarový terorismus, jsou pouze dvě z mnoha jiných nebezpečí. Srovnání zničení iráckého nukleárního programu v roce 1981 a zničení přibližně 20 procent všech centrifug v Iránu v roce 2010 nabízí zajímavá témata nejen pro filmové, ale i literární zpracování.

Jedno takové aktuální téma literárně zpracoval Milan Syruček (1932). Tento známý spolupracovník ČR, pořadu ČT „Slovem a kamerou“ a v neposlední řadě i Hospodářských novin začal literárně působit v roce 1973. Jeho poslední kniha „Proč zmizely insignie Karlovy Univerzity“ vyšla na jaře tohoto roku. Během předpremiéry jsem si mohl koupit jeho nejnovější knihu: Rusko-ukrajinské vztahy. Mýty a skutečnost. Knihu vydalo nakladatelství Grada Pubslihing a.s. Praha. Již první půlhodina čtení vybízí k hledání času potřebného k dočtení. To je dobré znamení. I pro všeobecně platnou pravdu spojenou se srovnáváním. Vše, včetně srovnání má totiž jedno společné, stejně jako tisíciletá historie špionáže a obchodování: Zjistit informaci, kterou chce druhá strana držet utajenou. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.