Nebetyčné zásluhy o její definitivní odchod v roce 1991 si dnes přivlastňují různé osobnosti i pitoreskní figurky. Kdo však byl první, jenž na oficiální platformě navrhl sovětskému vedení, aby stáhlo svá vojska z našeho území? Bohužel, nebyl to nikdo z našich tehdejších představitelů, neboť normalizační vedení bylo s „dočasným“ pobytem sovětských vojsk svázáno pupeční šňůrou.
Po nástupu M.S.Gorbačova docházelo v sovětském vedení k postupnému přehodnocování též tzv. událostí Pražského jara 1968 , vč. otázek účelnosti dalšího pobytu sovětských vojsk v ČSSR. Pominuly totiž původní strategické důvody pro jejich zdejší umístění, vyplývající zejména z již překonané Grečkovy koncepce z Lehnice 1965, která mj. usilovala o výrazné posílení Československého frontu na jihozápadním směru Varšavské smlouvy rozmístěného přímo na hranicích s NATO prostřednictvím trvalé alokace Střední skupiny sovětských vojsk v Československu; resp. o přiblížení sovětských raketových základen jejich cílům v západní Evropě apod.

V ruských archivech např. existuje tajný projekt ÚV KSSS z roku 1986, jenž - v souvislosti se sovětským hledáním vhodného nástupce Gustáva Husáka na funkci nového generálního tajemníka ÚV KSČ – navrhuje „..propracovat stažení podstatné části sovětských vojsk z Československa s tím, že při jarní návštěvě M.S. Gorbačova v Praze v roce 1987 by se to stalo dárkem pro nové vedení v Československu. Splnilo by to nevyslovené přání čs. vedení, které ( na rozdíl od Poláků a Maďarů) nikdy ani náznakem nenastolilo otázku odchodu sovětských vojsk. Navíc se oficiální důvody pro pobyt vojsk již vyčerpaly!“

K realizaci tohoto projektu však do konce roku 1989 nedošlo, byť se interně obdobné návrhy opakovaly. Gorbačov totiž údajně hodlal takticky uplatnit kartu stažení vojsk z ČSSR až ve vhodný okamžik, např. při negociacích s USA ve Vídni.