Příznivci a odpůrci prezidenta svorně konstatují, že Spojené státy prožívají nyní velmi zvláštní dobu, protože pesimismus je v zásadě americké mentalitě cizí. Nespokojenost Američanů s jejich politickou třídou, s prezidentem, který je zklamal, pokles důvěry v ekonomické vyhlídky země vypadají na první pohled poněkud podivně v kontextu oficiální statistiky, jež se je snaží přesvědčit o opaku. Národní hospodářství mírně roste, nezaměstnanost na úrovni 7% je zhruba na pětiletém minimu, hodnota akcií na Wall Streetu láme rekordy, cena nemovitostí stoupá, i když zatím nedosahuje předkrizové úrovně. Odborníci však tvrdí, že to jsou jen dílčí výseče celkového obrazu.

Kupříkladu výdělky Američanů se loni zvedly o necelé půl procento, což je méně než o rok dříve. Při dnešním tempu snižování nezaměstnanosti se pracovní trh vrátí ke stavu, který je v americkém hospodářství pokládán za normální, až za pět let. Navíc oficiální statistika skromně zamlčuje skutečnost, že zdrcující většina nově vytvářených pracovních míst vzniká v nejhůře placených povoláních. Kondici národního hospodářství stále ovlivňuje technologická revoluce, pokračující globalizace, outsourcing a jiné negativní trendy, jejichž obětí se cítí být řadoví Američané.