Mnoha lidem je ještě v paměti nesmělý, skromný a slušný mladý člověk, který se velmi rychle, díky právě těmto vlastnostem, vyšplhal po hyrearchálním politickém žebříčku až na post nejvyšší, tedy zmíněný post premiéra České republiky. Jenže kde ty loňské sněhy jsou?  Ukazuje se, že když se (dnes už bývalému) premiérovi tzv. šlápne na kuří oko, jde všechna proklamovaná slušnost, decentnost, korektnost  a diplomacie stranou. Z pana premiéra, léta se jevícího jako relativně klidného, slušného, spořádaného člověka a otce rodiny, se tváří v tvář spravedlnosti stal normální hulvát.  Výroky jako „prasácké hry“, „lidský dobytek a svině“, ale také „hovadský přístup“ nebo „gestapácká policie“, člověka posouvá mezi typy lidí, kteří v roli obviněného zažívají pocity nebývalé křivdy a nespravedlnosti a v takovém případě si neberou servítky v myšlení, tím méně ve vyjadřování. Petr Načas se tak svým jednáním a vyjadřováním postavil do jedné řady sprostých zločinců, kteří se snaží svou činnost zapírat a svádět na jiné. Svým způsobem to není nijak překvapující, protože to přesně odráží i jeho osobní přístup k politice a režimu státu, jemuž stál v čele. Pokusím se objasnit blíže.

Pan Nečas se (dnes po vlastních zkušenostech) přímo štítí styku se státními zástupci nebo vyšetřovateli, jejichž práci považuje za spiknutí proti jeho osobě, potažmo jeho nynější ženě J. Nagyové-Nečasové. Obhroublou mluvou, kterou lze přisoudit zločinecké galérce, kterou používá P. Nečas vůči  státním zástupcům, které nazývá „ prokurátory, resp. generální prokuraturou“ (struktura, používaná v době vlády komunistů, ale i nadále používaná např. na Slovensku) stejně jako policejním vyšetřovatelům, které  považuje za „gestapáckou policii“ staví na údajně naprosto nepřiměřeném zásahu při zadržení Jany Nagyové.  Tehdy však šlo ještě pouze o roli jeho pravé ruky ředitelky sekretariátu premiéra vlády, ale především milenky, tedy nikoliv  o přímou životní partnerku, kterou si vzal za ženu až po jejím propuštění ze zadržovací vazby. Je to hlavně způsob zadržení a uvalení vazby jeho dnes již manželky , který jej tak irituje a přivádí až k nekontrolovanému a nekorektnímu vyjadřování.  Méně či vůbec mu nevadí jeho vlastní vina , za kterou je také obviněn.  Jestliže je schopen tak nekriticky, nekontrolovatelně a takřka surealisticky pojmenovávat  orgány státní moci, tedy státní zástupce, resp. vyšetřovatele a způsob jejich činnosti, pak mu vůbec nedochází, jak naplnil ono známé přísloví „Kdo seje vítr, sklízí bouři“.