Delegáti kongresu mluvili i volili tak, jakoby problémy ODS začaly pádem vlády Petra Nečase. Do vedení strany se nedostal nikdo z minulého předsednictva. To je v pořádku. Jenže příčiny rozpadu voličského jádra strany sahají mnohem dál, než je funkční čas jejího posledního vedení.
První pokles voličů nastal na konci devadesátých let, kdy tehdejší předseda Václav Klaus odmítl převzít zodpovědnost za černé financování strany. Podstatněji se prohloubil po uzavření opoziční smlouvy. Další odliv voličské přízně pak proběhl za vlády Mirka Topolánka, když se ukázalo, že jeho spolupracovníci a přátelé figurují v korupčních skandálech kolem obrovských zejména zbrojních zakázek.
Až po tom přišel závěrečný pád po kongresu v roce 2010, kdy Nečasovo vedení zvolené navzdory zákulisním dohodám, nedokázalo vítězství využít ke slibované razantní proměně strany.
Bylo by tedy logické, kdyby stejný neúprosný metr jako na Miroslavu Němcovou nebo Jiřího Pospíšila, přiložili delegáti kongresu i na bývalé členy Klausova a Topolánkova předsednického týmu. Pak by ale nemohl být znovu povolán do vedení strany Jan Zahradil, který se v době opoziční smlouvy vyšvihl do pozice prvního místopředsedy. A byl jedním z těch, kdo tehdejší ODS přetvořili do podoby nenávistné, žlučovité formace s duchem a mentalitou ohrožené smečky.
Samozřejmě, někdo namítne, že vracet se k těmhle starým příběhům může připomínat posedlost minulostí. Jenže pokud na olomouckém kongresu převažovaly názory, že ODS poslal ke dnu vrchní státní žalobce Ištván, nebo složité koaliční vládnutí s již pozapomenutými Věcmi veřejnými, pak to svědčí o tom, že spíš než duch nového začátku, ožívá v ODS starý duch ohrožení.
„Nesmí být dobrá a špatná ODS. My všichni jsme teď ODS, my všichni máme odpovědnost za ODS,“ deklamoval v nominačním projevu Petr Fiala. Co bude, až si regionální šéfové vezmou Fialovu výzvu k srdci při sestavování kandidátek pro komunální volby? A na ně umístí i ty kandidáty, kteří si udělali ze strany prostředek k dosažení svých cílů? Vždyť přece - byl jsi v minulosti dobrý nebo špatný? Teď jsme jedna ODS.
Ano, vedení strany září až na jeden šrám novotou. Naděje, že se mu podaří oživit ODS, existuje. Zároveň trvá i nebezpečí, že se dopustí nových pomýlení, protože na úprku před minulostí, se strana nevypořádala s těmi starými.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
