Byl vlastně hlavní tváří odpůrců setrvání Británie v Evropské unii před referendem v polovině roku 2016. Je tak jedním z vítězů tohoto referenda a stal se po odchodu premiérky Mayové z čela konzervativní strany logicky jejím lídrem. Pokud jde o jeho předchozí působení v pozici ministra zahraničí, byl z mého pohledu někdy až směšný a zejména zcela nepružný. Je to prostě člověk jiného vidění světa. Člověk, který zřejmě sám bezvýhradně věří i evidentním lžím, které dokáže s lehkostí šířit.

Těžko odhadovat, proč se právě muž s brilantní inteligencí a vzděláním vrhá do tak dobrodružného projektu jako je brexit za každou cenu. Tedy odchod Velké Británie bez dohody a se zpřetrháním všech svazků s EU. Obchod se státy Evropské unie přitom tvoří tři čtvrtiny zahraničního obchodu Velké Británie. Pokud dojde následkem toho ke komplikacím, a to lze v případě tzv. divokého brexitu očekávat, zaznamená Británie hospodářský pokles. Její reorientace z EU na Spojené státy, s nimiž ji spojí rychle uplácaná obchodní dohoda, a s dalšími zeměmi, se ale budou vytvářet pomalu. Nebude to ani nic rychlého, ani nic snadného. Celá britská politika a zejména konzervativní strana, jsou rozdělené. Ostatně, není to v britských politických dějinách poprvé, ani naposled. Rozvodovou dohodu s Bruselem, kterou dojednala Mayová, třikrát odmítla v britském parlamentu i významná část poslanců ze strany toryů.