Nicméně, kdo měl tu svatou trpělivost, toleranci a výdrž tuhle velmi nepovedenou koaliční taškařici sledovat, viděl v přímém přenosu na vlastní oči, jak ti zoufalí koaličníci dělají ty své zoufalé věci. Kdyby ten 5-1 koaliční předseda strany a vlády byl borec a chlap, vzal by si hned zkraje schůze přednostní právo na slovo, šel by za ten sněmovní kecpultík (krycí jméno „řečniště“) a přes ty TV kamery by lidu a národu sdělil, že podává demisi (čímž by automaticky padla i celá ta jeho vláda > z vox populi „škoda vlády, která padne vedle“) a pak by obratem odjel na Hrad a tu demisi předal prezidentovi republiky. Ten by to i vzdor „čyslu 107“ (kdo byl na vojně, ten to chápe) také pochopil, demisi přijal a ihned urychleně začal řešit sestavení a jmenování úřednické vlády, co by tuhle chudou zbídačenou zemičku do těch říjnových voleb dovedla bez dalších excesů, otřesů, „pakáren“, apod. Děti, že by hezká pohádka? Inu, bylo, nebylo? Nebylo. Bohužel. „Máme líné okenáře.“