Také dnešní česká pravice není v dobré kondici. Chybí ji zajímavá programová témata i zajímavé persony. Hlavním mluvčím nejsilnější tradiční pravicové, rádoby konzervativní strany - ODS, je extrémně se vyjadřující starosta Řeporyjí. Známý rusožrout a sinožrout.
Další pravostředové strany se potácejí kolem hranice 5 % voličů, která je rozhodná pro vstup do poslanecké sněmovny.
V posledním průzkumu Medianu, a průzkumy veřejného mínění jiných agentur ukazují podobná čísla, mají strany tradiční české pravice, tedy ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN dohromady kolem 30 % preferencí. Tedy zhruba stejný rozsah volebních preferencí, jako má hnutí ANO samotné. Pokud připočteme k této tradiční české pravici i Piráty, jsme někde na 40 %. Tedy stále je to méně, nežli kolik jsou volební preference stran současné vládní koalice hnutí ANO a ČSSD, podporované KSČM.
České pravostředové strany se pouští do podivných politických soubojů. Když vládní koalice přichází s návrhem na jednorázovou výplatu přilepšení k důchodu ve výši 5000 Kč seniorům, útočí na tento návrh vlády a vlastně velmi hloupě také na téměř tři miliony českých důchodců. Když odmyslím, že tito důchodci mají také své rodiny, svá vnoučata... Od nechvalně proslulé volební kampaně „Přemluv bábu, přemluv dědka“ (nebo jak se to jmenovalo), ve které se angažovali pred volbami v roce 2010 mladí herečtí aktivisté s milionovými příjmy, tato filozofie útoků české pravice a jejich mediálních a dalších pomocníků na důchodce stále trvá. Správně to nazval premiér Babiš, že se projevuje nenávist ODS k důchodcům. Myslím, že toto byla jedna ze závěrečných nahrávek ODS Babišovi na předvolební smeč. Jeho vyjádření o nenávisti ODS (rozuměj: české pravice) vůči důchodcům rozumí každý důchodce a každý člověk, který má v sobě běžné sociální cítění. Prostě strany české pravice tentokrát opět stouply do čehosi a umožnily vládním stranám se začít pohoršovat nad jejich necitelnou asociálností. Celé to rozpočtové opatření ve prospěch důchodců bude stát 15 mld. Kč. Začít šetřit zrovna od této částky, jak to navrhuje česká pravice, je trapné. Vlastně naznačuje důchodcům, že jsou tak trochu nadbyteční. Myslím, že to statisíce důchodců galvanizuje k účasti v krajských a senátních volbách, což je dobrá zpráva pro A. Babiše a J. Hamáčka.
Přiznám se, že jsem v konfliktu zájmů. Jsem důchodce a jsem také živnostník. Jako živnostník jsem ve dvou částkách obdržel od státu podporu, která násobně převyšuje částku, kterou dostanu jako důchodce. Tedy jsem vlastně ve dvojnásobném konfliktů zájmů. Ale částky, které byly vyplaceny živnostníkům, pravice neželí (neželím jí pochopitelně ani já, neboť to má logiku). A pokud si vzpomínám, řada pravicových politiků při projednávání výše této podpory živnostníkům aktivisticky navrhovala vyšší podporu, nežli jaká byla nakonec schválena. Pravici přitom vůbec nezajímalo, jak je na tom státní rozpočet, jestli to unese nebo neunese.
Jak nahlížíte na Čínu?Anketa
Když jsem v době koronavirové krize na jaře chodil do lékáren, všiml jsem si, že je celá řada léků a také různých doplňků strany a vitamínů vyprodána. Kupovali je podle svých finančních možností také důchodci, aby posílili svou imunitu. Vždyť jsou jednou z nejzranitelnějších skupin obyvatelstva. A to nemluvím ani o důchodcích v domovech seniorů, kteří zažívali značné stresy, neboť tyto domovy byly uzavírány před okolním světem. Tedy před dětmi i vnoučaty důchodců. Tento, svého druhu třináctý důchod, se kterým přišla na návrh sociální demokracie vláda, má ještě jednu přednost. Oněch 15 mld. Kč, které před Vánocemi důchodci obdrží, půjde rychle do spotřeby. Nejsou to obří peníze, ale alespoň trochu pozitivně ovlivní strádající příjmy státního rozpočtu a HDP státu.
Prostě pravicová opozice se chytá otázek, ve kterých nemůže politicky zvítězit. Otázek, které ani nemůžou pozitivně masírovat její potenciální voliče.
Ostatně sociální demokracie přišla již s podobným návrhem třináctého důchodu před volbami v roce 2010. Chtěla tak dopřát lidem a využít vyšší tvorby zisku v polostátním energetickém gigantu ČEZ, než s jakým původně v rozpočtu vláda počítala. Také tehdy se nesl českou kotlinou mocný ryk Kalousků a Nečasů a dalších ekonomických expertů pravice. Zbývá připomenout, že výsledkem jejich obstarožní fiskální politiky bylo, že se jim podařilo za druhé vlády pravice (2010-13) dovést zemi k hospodářskému poklesu a k druhé menší recesi českou ekonomiku i poté, co již odezněla ve světě původní recese, která se přenesla v roce 2008 z USA do Evropy.
Koneckonců, střelbou do kolena je i současná návštěva předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan. Jeho snem je zatahat si čínského tygra za vousy tak, aby reagoval nepřiměřeně, aby mohl Vystrčil a spol. a s ním celá česká pravice zdůvodnit politicky i ekonomicky nesmyslnou cestu druhého nejvyššího ústavního činitele do jedné z čínských provincií. Nezbývá než připomenout, že tato čínská provincie není suverénním státem v pravém slova smyslu. Není členem Organizace spojených národů (OSN) a USA nemají ani šanci členství této čínské provincie v OSN prosadit. Vliv Číny, a s ní ruku v ruce spolupracujícího Ruska, je natolik velký, že i kdyby se USA pokusily o něco takového, zaznamenaly by v OSN těžkou politickou porážku. Mj. také proto, že desítky států, zejména v Africe, by po uznání odpadlé provincie nezávislým státem mohly mít podobný problém. Naprostá většina afrických států vznikla totiž jaksi uměle v rámci hranic, které jim nakreslili jejich kolonizátoři. V řadě států Afriky, ale možná i Asie a Jižní Ameriky existuje potenciální separatismus některých provincií. Proč tedy pouštět džina z lahve.
Širokou českou veřejnost česká pravice přesvědčila jen o tom, že v rámci vnitropolitického boje, který vyostřuje na úroveň třídního boje, bojuje i své zahraničně politické bitvy. A to bez ohledu na zájmy českého státu.
Prostě Spojené státy našly v českých senátorech politickou skupinu, která kope za jejich zájmy. Především jejich zájmem je, aby zahraničně politická prestiž Tchaj-wanu nebyla tak nicotná, jako je nyní, kdy je Tchaj-wan v naprosté politické izolaci. To, že se Čína nehodlá smířit s tím, že by snad mohlo dojít ke změně tohoto stavu, je z hlediska jejího národně politického zájmu vcelku pochopitelné. Ostatně, jak jsme se v nepatrné ozvěně z Tchaj-wanu i my dozvěděli, v rámci tchajwanské demokracie existuje vlivná opozice – Kuomintang -, která chce připojení ostrova k Číně. Až jednou Kuomintang vyhraje volby, třeba za pět, za deset či patnáct let, bude tuto svou představu chtít realizovat.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
