Již před pár týdny vstoupil ÚS poprvé po delší době, o to však významněji, do politické hry, a to zrušením klíčových ustanovení volebního zákona. Bez ohledu na to, že provádět změny volebního zákona cca osm měsíců před volbami, je něco, co je typické spíše pro rozvojové země. Marně jsem hledal vhodné slovo, pro koho je takové ohýbání zákonnosti typické. „Banánové republiky“ to už nejsou, protože ve Střední Americe by něco podobného již ani nebylo možné. Země Střední Ameriky za posledních sedmdesát let ušly velký kus cesty k demokracii.

Česká republika především díky ÚS P. Rychetského nabrala jiný kurz. Ukazuje se, že metoda práce prezidenta Zemana, který vsadil na starého „kamaráda“ Pavla Rychetského, coby na stálici Ústavního soudu, nebyla správná. Byla to velká politická chyba. A Rychetský kromě toho dostal možnost, o které by si netroufl snít nikdy žádný předseda Ústavního či Nejvyššího soudu v jiné zemi. Možnost výběru svého kolegia. Odhadem dvě třetiny soudců ÚS jsou tak "jeho" lidé, tedy lidé s podobnými názory, jaké má P. Rychetský. Většina ÚS se tedy domnívá, že je možné a dokonce nutné aktivisticky vstupovat do politických rozhodnutí výkonné moci, byť to ÚS nepřísluší.

Posuzovat, jak to nyní udělal ÚS, potřebnost či nepotřebnost konkrétních protiepidemických opatření, dělá z ÚS třetí komoru českého parlamentu. Komoru, které na rozdíl od výkonné moci, tedy od vlády, chybí jakékoliv odborné zázemí v oblasti epidemiologie a hygieny, aby toto mohl sdělit. A také legitimita.