Dánsko platí v Evropě za zemi posedlou bojem o bezemisní budoucnost a je jedním z vlajkonošů boje za ochranu klimatu. V nastavování nesmyslných a zničujících environmentálních cílů je vždy ochotno jít se svými návrhy ještě dál než sama Evropská komise - a to už je co říci. Od dánského předsednictví tedy nelze čekat nic jiného, než bezvýhradné prosazování „zelených“ cílů Evropské komise. Je proto jisté, že v Dánsku získala předsedkyně Evropské komise oddané podporovatele svých nesmyslných environmentálních cílů.

A hned toho von der Leyenová využila. Pár hodin po začátku dánského předsednictví přednesla nové, tvrdé a mimo hospodářskou realitu stojící plány Evropské komise jak rychleji dosáhnout chimérických „bezemisních“ cílů. Návrh musí schválit ještě Evropský parlament (tam to projde jako nůž máslem) a členské země EU (ale ani mezi nimi se nedá čekat rozhodující zvrat, neboť „silné váhy“ – Německo a Francie – již avizovaly svoji podporu pod podmínkou, že budou zohledněny jejich vlastní zájmy, o kterých ale zatím nic netušíme). Žádný překvapivý vývoj (či snad rozhodný odpor) proto nečekejme.

Nemám ani pocit, že by na domácí politické scéně či v českých médiích von der Leyenové troufalé a drzé utahování environmentálních šroubů „programu 2040“  vzbudilo příliš pozornosti, natož protestního vzruchu. A to je velká chyba! Měli bychom si všimnout, jak se k novým klimatickým „závazkům“, které budou právně závazné (!), postaví premiér Fiala  a jeho vláda, ač premiér údajně prohlásil, že je k návrhu von der Leyenové „skeptický“.

Ne, nečekám, že Petr Fiala přijede do Bruselu, uhodí pěstí do stolu a řekne, že takhle už to skutečně dál nejde (hlasovat by se o této hrůze mělo sice až letos v říjnu, to ale s jistotou ještě Fialova vláda bude u moci). Nečekám, že současná česká vláda, která v rámci českého předsednictví v roce 2022 splnila tehdejšímu „ultrazelenému“ komisaři Timmermansovi, co mu na očích viděla, změní náhle své probruselské chování. Nečekám ani, že by si dokonce ještě v létě před tak zásadním rozhodnutím o budoucnosti České republiky vláda vynutila debatu v domácím parlamentu s cílem zjistit, jak dál s národní pozicí v Green Dealu. Jen bláhově ale věřím, že si Fialova a vládního chování všimnou občané. O budoucí chudobě, do které nás zelení blázni ženou a naše vláda jen slabošsky kouká (pokud zrovna ještě nepřikládá pod kotel), by si měli voliči rozhodnout sami.

Aby však čeští voliči svým případným volebním rozhodnutím mohli otřást dnešní vládní probruselskou a proklimatickou politikou, bylo by třeba, aby si hrůzné důsledky zelené politiky uvědomovali, aby je nepodceňovali, aby nad varovnými hlasy nemávali rukou, aby své politiky a politické strany, které volí, důsledně tlačili k neúprosné obhajobě racionálních postojů. To se ovšem neděje a jak to vypadá, v dohledné době se ani dít nebude. Rád bych se mýlil, ale neslyším kolem sebe, že by si lidé uvědomovali skutečné příčiny zničující „zelené“ politiky. Ano, slyším v poslední době obavy z finančních dopadů emisních povolenek, ale povolenky nejsou přece osamoceným fenoménem a jedinou příčinou neblahého stavu. Povolenky jsou důsledkem letité fanatické zelené politiky, jsou důsledkem rozežírání programů politických stran zelenou ideologií, jsou důsledkem nezodpovědného řádění zelených politiků všech politických stran, kterým voliči včas nevystavili stopku.  Brblání nad pivem „o hloupostech z Bruselu“ je úplně něco jiného, než politický čin „vzpoury proti Bruselu“. Od toho prvního je k tomu druhému ještě hodně dlouhá cesta.

Světa kolem nás si stále ještě všímáme málo a povrchně. K naší vlastní škodě. Naše nečinnost a lehkovážnost se nám vymstí.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause

Psali jsme:

Jiří Weigl: Letní neradostné přemítání

Ivo Strejček: Takhle se dnes v naší zemi vládne

Jiří Weigl: O kočárech, panu Obrovi a životním optimismu

Ivo Strejček: „Israel First“? Co to znamená pro dnešní Ameriku i svět?