Do „akcí“ jsou zapojeny i malé děti, které útočí na židovské vrstevníky. Jiní používají jako smrtící nástroj osobní automobily, kterými znenadání najedou do nic netušících osob, stojících na zastávce hromadné dopravy. Obětí a zraněných přibývá. Některé kruhy hovoří o třetí intifádě.
Za tou první v roce 1987 stálo OOP, hnutí Hamás a Islámský džihád. To se ještě bojovalo hlavně házením kameny (ne že by kámen nemohl zabít) a podpalováním pneumatik. To trvalo až do září 1993, kdy byl uzavřen jakýs takýs mír, který přinesl částečnou samosprávu Palestinců v pásmu Gazy a oblasti Jericha. Po zavraždění premiéra Jicchaka Rabina a nástupu pravicového Likudu se proces zastavil. Hamás a Islámský džihád, jejichž cílem je vymazání státu Izrael z povrchu světa, začali nabírat na popularitě a vlivu.
Druhá intifáda začala 29.9.2000. Říká se jí také Intifáda Al-Aksá, neboť jí vyvolala návštěva Ariela Šarona na Chrámové hoře v Jeruzalémě, kde stejnojmenná mešita stojí. Toto místo patří ke třem nejposvátnějším místům muslimů. Ta už přinesla řadu teroristických útoků a sebevražedných atentátů, ať už ve veřejné dopravě nebo v nákupních centrech. Zahynula řada nevinných lidí. Odpovědí byla tvrdá odplata Izraelců, kdy např. byly srovnány se zemí domy atentátníků a došlo k útokům na špičky Hamásu a džihádisty. Izrael začal budovat kolem svého území na hranicích s palestinskými územími bezpečnostní barieru, která se stala terčem i důvodem dalších útoků. Je to zvláštní pohled na betonovou zeď, která se táhne do dáli a průjezd je možný jenom přes přísně střežené check-pointy. Sám jsem to zažil. Tohle období skončilo až v roce 2003 podpisem mírového plánu zvaného Cestovní mapa.
K vypuknutí třetí intifády vyzývají exstrémní křídla obou organizací, jako např. Brigády mučedníků Al-Aksá, už delší dobu. Zdůvodňují to judaizací Jeruzaléma a hlavně Chrámové hory. I pro židy je totiž toto místo jedno z nejsvětějších, stával zde kdysi snad Šalomounův chrám. (Zeď nářků je pozůstatkem tohoto chrámu). Přesto jsou jejich možnosti v tomto prostoru velmi omezené. Zdali současná situace je předzvěstí příštích krveprolití není zatím jisté.
Do této situace přilila olej do ohně Evropská komise svým nedávným rozhodnutím, že zboží vyrobené v palestinských územích musí být označováno jinak než „made in Izrael“, resp. musí být opatřeno nápisem místa vzniku. Nařízení prosadilo šestnáct členů EU, Česko bylo proti. Izrael vnímá tento fakt velmi úkorně, jako posílení pozic nepřátel židovského státu i jako ovoce jistého antisemitismu, který se šíří Evropou a v souvislosti s islámskou migrací posiluje. Tento fakt je také důvodem toho, že mnoho Židů, žijících dosud v tradičních evropských lokalitách, odchází do Izraele. Jen z Francie se jich má letos vystěhovat cca 30 000.
Evropa zdá se nějak zapomněla, jaké hrůzné plody antisemitismus v minulosti přinesl. Jako by si už nebyla vědoma, že tato doktrína, která přinesla křišťálovou noc a hořící synagogy, skončila holocaustem a hořícímí pecemi na spalování lidí v Osvětimi. A v režii tehdejšího Německa zasáhla celou Evropu. Americký historik Timothy Snyder ve své knize Černá zem píše o tom, jak vídeňští židé po anšlusu Rakouska kartáči drhli ulice, zatímco vídeňské paničky je bohorovně pozorovaly.
Řešení židovské otázky na dobitých ruských územích vojsky wehrmachtu mělo i takovouto podobu: „Nemluvňata létala v obloucích vzduchem a my je stříleli na kusy v letu, dřív než dopadla do jámy“. O takovéhle „lovecké kratochvíli“ psal německý voják své manželce z běloruského Mogyleva. Snyder ve své knize hovoří o nutnosti zachování státní autority. Jenom zničení státních útvarů umožnilo Hitlerovi realizaci jeho plánů. A právě v souvislosti s naší současností se domnívá, že náš svět je blíž tomu Hitlerovu víc, než jsme si ochotni připustit.
Zpochybňování státu jako základního útvaru nevede k ničemu dobrému. Bohužel v tezích Evropské unie je postupná likvidace státních útvarů jakousi alfou a omegou. Ty by se měly rozpustit v lučavce nové velké Evropy, která bude ovládaná neschopnými elitami z bruselských paláců, jako je tomu v současnosti. Evropy, navíc naředěné silnou migrantskou vlnou, která dle některých snílků má přinést jakousi obrodu tohoto kontinentu. Ale také zánik naší kultury, vzniklé z antických, židovských a křesťanských kořenů a její nahrazení kulturou, proti níž Evropa po staletí bojovala.
V této souvislosti je krok učiněný proti státu Izrael jenom jedním z kamínků, zapadajících do této děsivé mozaiky.
Josef Ježek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
