Do „akcí“ jsou zapojeny i malé děti, které útočí na židovské vrstevníky. Jiní používají jako smrtící nástroj osobní automobily, kterými znenadání najedou do nic netušících osob, stojících na zastávce hromadné dopravy. Obětí a zraněných přibývá.  Některé kruhy hovoří o třetí intifádě.

Za tou první v roce 1987 stálo OOP, hnutí Hamás a Islámský džihád. To se ještě bojovalo hlavně házením kameny (ne že by kámen nemohl zabít) a podpalováním pneumatik. To trvalo až do září 1993, kdy byl uzavřen jakýs takýs mír, který přinesl částečnou samosprávu Palestinců v pásmu Gazy a oblasti Jericha. Po zavraždění premiéra Jicchaka Rabina a nástupu pravicového Likudu se proces zastavil. Hamás a Islámský džihád, jejichž cílem je vymazání státu Izrael z povrchu světa, začali nabírat na popularitě a vlivu.

Druhá intifáda začala 29.9.2000. Říká se jí také Intifáda Al-Aksá, neboť jí vyvolala návštěva Ariela Šarona na Chrámové hoře v Jeruzalémě, kde stejnojmenná mešita stojí. Toto místo patří ke třem nejposvátnějším místům muslimů. Ta už přinesla řadu teroristických útoků  a sebevražedných atentátů, ať už ve veřejné dopravě nebo v nákupních centrech.  Zahynula řada nevinných lidí. Odpovědí byla tvrdá odplata Izraelců, kdy např. byly srovnány se zemí domy atentátníků a došlo k útokům na špičky Hamásu a džihádisty. Izrael začal budovat kolem svého území na hranicích s palestinskými územími bezpečnostní barieru, která se stala terčem i důvodem dalších útoků. Je to zvláštní pohled na betonovou zeď, která se táhne do dáli a průjezd je možný jenom přes přísně střežené check-pointy. Sám jsem to zažil. Tohle období skončilo až v roce 2003 podpisem mírového plánu zvaného Cestovní mapa.