A jestli ještě foukal vítr, tak s tím nápisem byla makačka. Asi jako na prvního máje, když soudruzi nosili před tribunou ty kusy prostěradel s nápisy o věčném přátelství a nikdy jinak. No, a už je to jinak hezkých pár let.
Papež František, když na konci listopadu navštívil Středoafrickou republiku, kde od roku 2013 zuří válka mezi většinovými křesťany a menšinovými muslimy (tedy menšinovými jenom tam, jinak 1,5 miliardy), navštívil přes všechna varování ústřední mešitu v hlavním městě Banguji. Při té příležitosti řekl, že „křesťané a muslimové jsou bratři a sestry a podle toho se musíme chovat“. Myšlenka, která, v této době a v situaci, která ve světě a hlavně v Evropě panuje, se zdá být téměř revoluční, ale přitom je zcela pravdivá. Všichni lidé bratry jsou.
To ostatně věděl už v roce 1967 rakouský spisovatel a scénárista Johanes Mario Simmel, když tak nazval svůj již několikátý román - Všichni lidé bratry jsou (Allen Menschen werden Brüder). Barvitý příběh dvou bratrů, kde jeden má zemřít úkladem druhého, aby vše bylo nakonec jinak. Jeho knihy, ve své době velmi populární, byly přeloženy do 25 jazyků, češtinu nevyjímaje. Víte, jaký to byl mazec za socíku vždy ve čtvrtek ráno před knihkupectvími, když měl nový Simmel vyjít? A dostalo se jen na pár zájemců. Měl jsem to štěstí, že jsem býval mezi nimi.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV