Řeči o tom, že vláda, nebo vedoucí politik, třeba Kadáfí, nebo Putin, přece měli, nebo mají vady, ztrácí na významu, když zjistíme, že zemi pozvedli nebývalým způsobem. Proto jejich odpůrci usilují o to, aby stav věcí byl utajen. A platí to i naopak. V našem případě měla a dodnes má špatná správa státu spoluviníka v podobě sdělovacích prostředků, které buď za peníze, nebo jen z hlouposti tají, jak katastrofálně je stát spravován. Přitom konstatování žalostného stavu je jen nutným prvním krokem k nápravě. Musí následovat návrhy, jak chyby zastavit, a jak upravit výběr a kontrolu politiků tak, aby se stav státu a jeho postavení konečně začalo zlepšovat. Není pravda, že se nevědělo, co je špatně a jak to napravit. Špatných zpráv zdola bylo dost a nechyběly ani dobré návrhy, ale byly ignorovány.

Metoda hodnocení podle výsledků nevyžaduje, abychom věděli, kdo komu pomohl se vecpat do rozhodujících funkcí, ale můžeme s jistotou konstatovat, že moci se uchopili lidé, kteří nebyli schopni stát účelně řídit. Výsledek je stejný, ať prahli po moci sami a byli jinak neschopní, nebo se někomu hodilo podpořit neschopné a přitom snadno ovladatelné. V době vlády komunistů se říkalo, že velká škoda vzniká tím, že na vedoucí místa strana umísťuje neschopné lidi, kteří vědí, že jen naprostá poslušost je může udržet ve funkci. Tenkrát jsme si neuměli představit, že vedení státu může být sestaveno ještě daleko hůře.

Na začátku roku 1990 se prosadili lidé z Prognostického ústavu, kteří měli vědět, co se má dělat, ale nedělali to . V případě změny je totiž důležité dbát toho, aby šlo o změnu k lepšímu. To znamená ponechat, co je dobré a opravit, co je špatné. Takový přístup převládal na základních úrovních Občanského fóra, kde bylo nutné zdůvodnit změny v přímém kontaktu s občany podle tak řečeného selského rozumu. Skupina lidí z „prognosťáku“ a disidentů znalých techniky boje o pozice, ale neschopných budování státu, se sama ustavila do vedoucích pozic a nečekala, co přinese vývoj Občanského fóra vytvářejícího demokratické struktury zdola. Sněm Občanského fóra schválil v roce 1990 docela dobré stanovy, ale jejich obsah byl skupinou disidentů ignorován a zatímco OF v ploše státu pracovalo, zmíněná skupina usilovala o jeho rozbití a přeměnu na systém klasických stran, vyznačujících se zneužitelností. Této situace využil Václav Klaus, díky nedodržení stanov se zmocnil funkce předsedy OF a v rozporu s nimi celého OF a předělal ho na stranu ODS. Podvod s tím spojený přikryl Václav Havel za přispění Pavla Rychetského.

Od té doby dodnes se příjmaná „politická“ rozhodnutí vyznačují příliš často nekompetentností, to jest neřeší daný problém, a kromě toho mají závažné škodlivé následky. Není to vždy způsobeno zlým úmyslem, ale často mentální nedostatetčností, když funkci drží ten, kdo nedovede vymyslet, jaké budou následky, nebo ani nechápe, v čem je problém. Typickým příkladem je opuštění hospodářské soběstačnosti republiky a orientace na export za současného velkého podhodnocení koruny a úplného otevření trhu po roce 1989. Osudné následky se začaly projevovat hned, ale naše „politiky“ to nepoučilo ani během více než dvaceti let trvání chyb.

V dalším se zaměříme postupně na některé významné součásti života státu.