Josef Reiman: Reminiscence

12.12.2015 12:00 | Zprávy

Uplynulo deset měsíců od chvíle, kdy jsem publikoval svůj poslední článek v Parlamentních listech.

Josef Reiman: Reminiscence
Foto: Hans Štembera
Popisek: Denní tisk, ilustrační foto

Reakce se různily a to od hrubých nadávek až po slova uznání, jak je u nás zvykem. Bylo zajímavé sledovat nejen posuny pohledů publicistiky na vnitropolitické a také globální dění za toto poměrně krátké období. Evropa se ponořila do varu dění spojeného s terorismem, válkou ve všech jejích rozměrech a formách, ale také v reakcích lidí, především politiků na vývoj událostí v Rusku, na Ukrajině a následně v zemích třetího světa item v Syrii. Amerika, především ta severní zůstává poněkud ve stínu světového dění a vidění politiky prezidenta Obamy se poněkud rozostřuje zřejmě vlivem atmosféry okolo chystaných prezidentských voleb.

Evropská Unie hraje svoje mnohotvářné byrokratické hry ukončené usneseními komplikujícími život jejích občanů, končící však někde v mlze dnů povětšinou mělkými provoláními.

Teroristické útoky v Evropě, především ve Francii vedly k polarizací názorů na odyseu uprchlíků hledajících na gumových člunech svou zemi snů a blahobytu.Není příliš mnoho zemí zaslíbených a naše vlast k nim zcela jistě nepatří. Spory o zlo islámu dnes zaplňují zcela jistě většinu českých rodin, pro které je jinak víra “španělskou vesnicí“ Základním motivem je strach z příchodu lidí s jinými zvyky, kulturou a především náboženstvím spojovaným s násilím. Naši politici nás příliš neuklidňují.

Řeči politiků končí většinou nekde v oblasti...musí se, nebo...je třeba.Ze všeobecné nejistoty se rodí přání vytvoření vlády silné ruky. To tu už mnohokrát bylo. Vystupují noví diktátůrci a jejich podporovatelé požadující jasnou řeč a ještě jasnější činy. Jde o hledání jistoty byť negativní, ve kterou se téměř každá diktatura časem změní. Volání po jednotě je v zápětí vystřídáno barvitě líčenými hrozbami, kterým může zabránit, a to podle politického přesvědčení, ten či onen politický vůdce. Výroky jsou provázeny silnou kritikou občanských aktivistů a to jak zleva tak zprava. A prostý občan tápe. Chce žít především v klidu a míru, vydělat více peněz na to či ono, mít existenční jistotu a především si s nikým nezadat. Pěstovat svůj malý luxus, svoje nákupy a zábavy a především se izolovat od těch ostatních, kteří by mu do jejich království chtěli vstoupit s jinými názory a rozbít jejich klid.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Jan Lacina byl položen dotaz

Jak si vysvětlujete, že po tolika letech komunisté přichází se změnou názvu?

A myslíte, že jim to zajistí lepší výsledky, že je lidé budou volit i třeba za 10 let? Mě třeba udivuje, že je volí i dnes, po tolika letech, podle mě je tak musí volit i mladší generace. Jak si to vysvětlujete?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Zločinci pod záštitou státu 1

15:57 Zdeněk Jemelík: Zločinci pod záštitou státu 1

Směr života jednotlivce často určují náhodná setkání. Je tomu tak i v případě, o němž začínám psát.