Reakce se různily a to od hrubých nadávek až po slova uznání, jak je u nás zvykem. Bylo zajímavé sledovat nejen posuny pohledů publicistiky na vnitropolitické a také globální dění za toto poměrně krátké období. Evropa se ponořila do varu dění spojeného s terorismem, válkou ve všech jejích rozměrech a formách, ale také v reakcích lidí, především politiků na vývoj událostí v Rusku, na Ukrajině a následně v zemích třetího světa item v Syrii. Amerika, především ta severní zůstává poněkud ve stínu světového dění a vidění politiky prezidenta Obamy se poněkud rozostřuje zřejmě vlivem atmosféry okolo chystaných prezidentských voleb.
Evropská Unie hraje svoje mnohotvářné byrokratické hry ukončené usneseními komplikujícími život jejích občanů, končící však někde v mlze dnů povětšinou mělkými provoláními.
Teroristické útoky v Evropě, především ve Francii vedly k polarizací názorů na odyseu uprchlíků hledajících na gumových člunech svou zemi snů a blahobytu.Není příliš mnoho zemí zaslíbených a naše vlast k nim zcela jistě nepatří. Spory o zlo islámu dnes zaplňují zcela jistě většinu českých rodin, pro které je jinak víra “španělskou vesnicí“ Základním motivem je strach z příchodu lidí s jinými zvyky, kulturou a především náboženstvím spojovaným s násilím. Naši politici nás příliš neuklidňují.
Řeči politiků končí většinou nekde v oblasti...musí se, nebo...je třeba.Ze všeobecné nejistoty se rodí přání vytvoření vlády silné ruky. To tu už mnohokrát bylo. Vystupují noví diktátůrci a jejich podporovatelé požadující jasnou řeč a ještě jasnější činy. Jde o hledání jistoty byť negativní, ve kterou se téměř každá diktatura časem změní. Volání po jednotě je v zápětí vystřídáno barvitě líčenými hrozbami, kterým může zabránit, a to podle politického přesvědčení, ten či onen politický vůdce. Výroky jsou provázeny silnou kritikou občanských aktivistů a to jak zleva tak zprava. A prostý občan tápe. Chce žít především v klidu a míru, vydělat více peněz na to či ono, mít existenční jistotu a především si s nikým nezadat. Pěstovat svůj malý luxus, svoje nákupy a zábavy a především se izolovat od těch ostatních, kteří by mu do jejich království chtěli vstoupit s jinými názory a rozbít jejich klid.
Je na pováženou, když se hlasem těch nespokojených, naplněných obavami stane prezident republiky. Zvláště potom v situaci, ve které se jeho příznivci hlasitě ozývají a ti ostatní, až na opoziční skupiny jen mlčí. V okamžiku, ve kterém se sloučí skupiny občanských aktivistů kteří pana prezidenta nemusí s těmi, kteří jsou jeho příznivci, vzniká zajímavý mix názorů, který ve své podstatě vede k rozporu konvenujícímu vládě, parlamentu koaličnímu i opozičnímu, ze kterých je jen velmi těžko možné najít východisko. Takto se sympatizant politiky Moskvy chytá aktuálního tématu a kritizuje nebezpečí islámu a imigrace, tím paralyzuje kampaň červených trenýrek a získává popularitu všech vystrašených občanů bez ohledu na politickou orientaci. Je to levné, ale účinné. Pan prezident si vede svou, členové vlády vykládají situaci různým způsobem a parlament se chová jako vždy. Vše kritizuje, ale za nic neručí, takže vlastně neutrálně. Co by také za ty peníze které berou vlastně veřejnost chtěla. Nadávají si všichni navzájem, dělají si naschvály aby na večer unaveni vládou zasedli společně u piva.
Tak žijí občané den ode dne v očekáváni toho, co zase chytrého ti nahoře vymyslí. Zruší herny, ale ponechají kasína. Po ministrovi financí chtějí aby přiznal statut oligarchy, ale když chce kontrolu příjmů, brání se registračním pokladnám jako by sami kradli a měli strach z prozrazení. Jednají hodiny o zákazu kouření, ale sami z něj hledají ihned výjimky.Parlament provozuje politiku obstrukcí i tam, kde občané vůbec nevědí která bije. Justice odsuzuje vrahy a drobné zloděje, ale viníky skutečných zločinů se jim nedaří odsoudit.
Pan prezident by odvolal předsedu vlády, ale ten schovává hlavu do písku před kritikou čehokoliv. Ministrovi zahraničí nadává kdekdo aniž by tušil co jej vede ke krokům v zahraniční politice. Občanští aktivisté žádají demisi vlády, ale už léta nevědí kdo by tu následující vytvořil. Kdo vystrčí hlavu je okamžitě lustrován a ostouzen. Jen bývalý ministr financí svými invektivami zavírá ústa celé opozici a koalici.Je adorován a zvolen předsedou politické strany.
Politici a veřejná správa si zvyšuje podle zákona platy a důchodci čekají na svou almužnu už měsíce a ví jen bůh, jestli na ně něco zbyde. Statistika hovoří o mnohatisícových platech a část občanů žije na pokraji nouze. Klokánky se ruší, ale pro přicházející imigranty musí být peněz dost. Je tu prostě cosi nezdravého, co otravuje atmosféru našeho života.
Jsou svolávány demostrace na záchranu republiky, ale příjde na ně pár tisíc rozhořčených vlastenců s převážně levicovými názory, kteří shodou okolností aplaudují pravičákům a to také proto, že ve stejnou dobu demonstrují občané pro a proti současné situaci, ale změna se jaksi nedostavuje.
Myslím že naší splečnosti chybí jasné slovo a měli bychom si dát pozor, aby této situace nevyužil nějaký agilní, rodící se diktátor. Už někdo moudrý řekl: “Lidé bděte“. Po letech si mnozí z těchto slov dělali legraci, ale ono to platí. Musíte však vědět co vlastně chcete a všechno pro to udělat, a především uvažovat o tom, jaký je možno očekávat výsledek.
Josef Reiman
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
