Josef Reiman: Reminiscence

12.12.2015 12:00 | Zprávy

Uplynulo deset měsíců od chvíle, kdy jsem publikoval svůj poslední článek v Parlamentních listech.

Josef Reiman: Reminiscence
Foto: Hans Štembera
Popisek: Denní tisk, ilustrační foto

Reakce se různily a to od hrubých nadávek až po slova uznání, jak je u nás zvykem. Bylo zajímavé sledovat nejen posuny pohledů publicistiky na vnitropolitické a také globální dění za toto poměrně krátké období. Evropa se ponořila do varu dění spojeného s terorismem, válkou ve všech jejích rozměrech a formách, ale také v reakcích lidí, především politiků na vývoj událostí v Rusku, na Ukrajině a následně v zemích třetího světa item v Syrii. Amerika, především ta severní zůstává poněkud ve stínu světového dění a vidění politiky prezidenta Obamy se poněkud rozostřuje zřejmě vlivem atmosféry okolo chystaných prezidentských voleb.

Evropská Unie hraje svoje mnohotvářné byrokratické hry ukončené usneseními komplikujícími život jejích občanů, končící však někde v mlze dnů povětšinou mělkými provoláními.

Teroristické útoky v Evropě, především ve Francii vedly k polarizací názorů na odyseu uprchlíků hledajících na gumových člunech svou zemi snů a blahobytu.Není příliš mnoho zemí zaslíbených a naše vlast k nim zcela jistě nepatří. Spory o zlo islámu dnes zaplňují zcela jistě většinu českých rodin, pro které je jinak víra “španělskou vesnicí“ Základním motivem je strach z příchodu lidí s jinými zvyky, kulturou a především náboženstvím spojovaným s násilím. Naši politici nás příliš neuklidňují.

Řeči politiků končí většinou nekde v oblasti...musí se, nebo...je třeba.Ze všeobecné nejistoty se rodí přání vytvoření vlády silné ruky. To tu už mnohokrát bylo. Vystupují noví diktátůrci a jejich podporovatelé požadující jasnou řeč a ještě jasnější činy. Jde o hledání jistoty byť negativní, ve kterou se téměř každá diktatura časem změní. Volání po jednotě je v zápětí vystřídáno barvitě líčenými hrozbami, kterým může zabránit, a to podle politického přesvědčení, ten či onen politický vůdce. Výroky jsou provázeny silnou kritikou občanských aktivistů a to jak zleva tak zprava. A prostý občan tápe. Chce žít především v klidu a míru, vydělat více peněz na to či ono, mít existenční jistotu a především si s nikým nezadat. Pěstovat svůj malý luxus, svoje nákupy a zábavy a především se izolovat od těch ostatních, kteří by mu do jejich království chtěli vstoupit s jinými názory a rozbít jejich klid.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Aleš Dufek byl položen dotaz

Pozitivní diskriminace

Na jednu stranu odsuzujete pozitivní diskriminaci, na druhou stranu vám nevadí, že se jí vaše vláda dopouští? Proč třeba neustále zvýhodňujete Ukrajince? Já to chápal zpočátku, ale po třech letech? A druhá věc, proč už se dnes nemůžou problémy nazývat skutečnými jmény, proč se kolem některých našlap...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Ministr nemá signály

12:46 Zdeněk Jemelík: Ministr nemá signály

Článkem „Blažkovi a Fialovi sirotci“ ze 14. května 2025 jsem projevil obavy, že díky netečnosti mini…