Máme taková rozhodnutí soudů, za která se ministr spravedlnosti omlouvá, že se stát dopustil trestných činů. Kde si soudci přidělují peníze ze státního rozpočtu. Kde se ministr spravedlnosti chlubí tím, že spousta občanů rezignovala hledat spravedlnost u soudů (protože poklesl počet případů, kdy se občan na soud obrací). Soudci za zřejmý politický puč, hledají „nové“ trestné činy v podobě nezdaněných kabelek.

Právní věda se má zabývat právem každého občana. Právo je definované v Ústavě: Každý občan má právo činit vše, co mu zákon nezakazuje. Soudce má povinnost vynášet taková rozhodnutí, která mu zákon přikazuje. Je to tak složité, že tomu někdo nerozumí? Který zákon nařizuje soudci, aby rozhodoval o skutku, nebo právu, které nikdo nepožaduje? Do čeho se soudci a státní zástupci pletou? Neumějí číst?

Soud je jednosměrná cesta. Každý soud musí vést k jednoznačnému rozhodnutí. Jde-li o trestný čin, musí se soud jednoznačně vyjádřit. Trestný čin se stal, nebo trestný čin se nestal. Rozhodnutí musí být pravdivé. Všichni porotci (nebo samosoudce) musí dojít k jednoznačnému závěru: Obžalovaný se trestného činu (skutku) dopustil. Jestliže jeden z porotců není o existenci trestného činu přesvědčen, potom je existence trestného činu sporná, a výrok poroty nesmí znít “Obžalovaný se trestného činu dopustil“. Co to je trestný čin (skutek) ve stavu přípravy?