Na tuhle knihu jsem si vzpomněl poté, co jsem pravidelně vystavován politicko-mediální smršti hysterických výkřiků o nutnosti otevřenosti a transparentnosti bez hranic jako žádoucího stavu jakési blíže nespecifikované evropské společnosti. Autor v ní popisuje chválí hranice mnoha podob a typů. Mimo jiné hranice bytí a nicoty, humanity, města, života a smrti, rizika a v neposlední řadě hranice Evropy. Přesto si dovolím několik poznámek na dané téma a snad v případných znalcích Liessmannovy knihy nevzbudím pocit plagiátora.

Nedávné životní jubileum Vojtěcha Jasného přineslo na obrazovky jeho vrcholné dílo „Všichni dobří rodáci“, ve kterém jednu z klíčových dějových linií představuje proces kolektivizace zemědělství. Šlo o velké bourání hranic, rozorávání mezí, scelování záhumenků. Vznikly nové hranice, meze a konečně i záhumenky. Ať už se hranice měnily jakkoliv, vždycky vznikly nové. A v jejich rámci se mohlo hospodařit. Po selsku, družstevně a opět po farmářsku. Bez hranic neexistuje nic, bez hranic není nejen zemědělská výroba, ale bez hranic není ani pohybu ani života.

Vše funguje a existuje pouze za určitých podmínek. I ty nejjednodušší matematické úlohy májí své podmínky, svá omezení. Totéž platí o veškerých jevech a dějích v živé i neživé přírodě.