O ubohosti zmíněných „raperů“ svědčí fakt, že nevystupují proti silnějším, nejdou s kůží na trh. Ne, vybrali si jako terč zranitelné, slabé – a na ně namířili svůj hněv. Podněcování k násilí ze zmíněného textu přímo ukapává.
Společnost, v níž si podobné texty najdou své početné fanoušky, by si měla položit otázku, co je v ní špatně. Neboť zdravá rozhodně není.
Přibližme si několik velmi brutálních a otřesných útoků na bezdomovce v České republice (skutečně nejde o nahodilý jev):
Útočí mladí, někdy i vzdělaní…
Nedávno naší společností zacloumalo umlácení bezdomovce v Pardubicích: Napadený muž utrpěl četné a bolestivé rány a jejich následkům podlehl. „Příčinou smrti určil lékař krvácivý šok v dutině břišní způsobený natržením sleziny a střevních klíčků. Ten vyvolaly tupé údery. Mrtvý měl ale četná poranění po celém těle," uvedl šéf krajské kriminálky Milan Šimek.
V Pardubicích však nešlo o první takový čin. Něco podobného se stalo již o několik let dříve.
Mladíci, z nichž tři v tu dobu navštěvovali pardubickou střední zdravotnickou školu, si vyšli do sadů posilněni alkoholem s tím, že se chtějí s někým poprat. „Zákeřně se rozdělili do trojic a dva bezdomovce obestoupili. Poté Cyril Bláha s rozběhem zaútočil na Lubomíra Potůčka a dal mu ránu pěstí. Stalo se tak v době, kdy k němu byl otočen zády. Tím jej srazil k zemi, kde do něj následně kopal. Tohoto útoku se účastnil i Bedřich Táborský a Daniel Šebrle.“.
Zde možná navíc bije do očí fakt, že útočníci navštěvovali zdravotnickou školu. Pomoc bližním si však evidentně představovali po svém.
Alarmující je věk pachatelů podobně brutálních útoků. Často jsou to lidé kolem dvaceti let, někdy jim sotva bylo osmnáct. Jaká generace nám vlastně dorůstá – a jaké hodnoty ji formují? To je otázka, již bychom si položit měli.
Zalistujme však dále v pomyslném seznamu útoků proti bezdomovcům. Jedna parta mladíků se domluvila, že vyrazí do Bohdaleckého lesa „dělat bordel“ – a vyzbrojila se na to, aby případně mohla bezdomovce zmlátit. Nejenže byli dva muži surově zmláceni, ale jeden byl zaživa upálen.
„I na soudním lékařství byli překvapeni, jak mnoho a jak vážných zranění muž utrpěl," uvedl jihomoravský policejní ředitel Leoš Tržil poté, co byl dotázán na průběh jiné odporné vraždy muže bez domova.
Vrahy potom vůbec nemusí být lidé s nízkým dosaženým vzděláním. Stačí si vybavit jeden pražský případ. Strážníci útočníka doběhli ještě ve Washingtonově ulici a spoutali ho. Na dotaz hlídky, proč muže napadl,odpověděl: „Alespoň bude o jednoho bezdomovce míň!“ Toto ještě několikrát zopakoval i před přivolanou hlídkou státní policie.
„Chtěl jsem, aby si smrt užili, nezasloužili si čistou smrt. Jsem hrdý na to, že jsem bezdomovce chtěl zavraždit. Chci si to obhájit,“ prohlásil student matematicko-fyzikální fakulty.
Tady se již setkáváme s názorem, že likvidace bezdomovců je vlastně něčím přínosným. Pokud se taková idea zrodí v jedné choré mysli, je s tím ještě možné něco dělat. Běda však, kdyby se stala ideou nějakého hnutí, které by časem třeba i politicky sílilo.
Pomáhají a chrání? Koko však…?
Problém, jenž bychom neměli přehlížet, je, že se stává, že si proti bezdomovcům zasahující policisté mnohdy nepočínají dvakrát v rukavičkách.
Vzpomeňme si i na postup městské policie na pražském Andělu. Nedá mi to nepoložit si otázku, zda by zmínění policisté postupovali proti pachateli stejně, kdyby byl oblečen ve značkových šatech a jeho vysoké společenské postavení sálalo na sto honů. Zásah policie byl nakonec vyhodnocen jako přiměřený.
Současně je známo, že část policistů sympatizuje s krajní pravicí – a nad jejími excesy mhouří obě oči. Nemělo by jít o jev, který bude bagatelizován a mávne se nad ním rukou.
Ti, kdo již nemají co ztratit…
Nelze samozřejmě přehlížet ani fakt, že člověk žijící na ulici ztrácí nejen hygienické návyky – ale i zábrany – a rizikové chování je u něho pravděpodobnější – zvláště ve spojení s požitím alkoholu. (Toto se odehrálo právě na pražském Andělu).
To však, že se i mezi bezdomovci najdou lidé, kteří pro okolí představují vážné bezpečnostní riziko, neznamená, že mají být „vymýceni“. Vymýtit bychom měli zejména příčiny, které k bezdomovectví vedou – a v jejichž osidlech uvízne čím dál více lidí (Mantra, že to jsou vesměs lenoši, kteří nechtějí pracovat, neobstojí. Mnozí z nich by pracovali, kdyby měli práci – a kde bydlet. Jakmile člověk ztratí práci, zvyšuje se pravděpodobnost, že přijde i o střechu nad hlavou – a cesta ke dnu nabírá děsivé rozměry).
Jeden britský vzkaz
Určitou pozitivní vlaštovku vyslala britská společnost, jejíž část se vzepřela návrhu, jak bezdomovcům ztrpčit život: „Je to zpráva pro další společnosti, které chtějí podobným způsobem zacházet s bezdomovci“, citoval The Telegraph jeden z oslavných komentářů aktivistů. „Nechceme žít ve společnosti, kde je veřejný prostor pokryt ostny. Bezdomovci nejsou holubi“, hlásal další z nich. „Místo toho, aby tu byli lidé bez domova, mohou žít ve zhruba 700 000 domech, které jsou v Británii prázdné,“ doplňoval jiný.
A jedna česká akce…
Dne 15. 12. 2015 se v Praze v kostele Československé církve husitské (Farského 3, Praha 7) uskuteční Benefiční večer pro lidi bez domova, na němž zazní výběr z děl českých i dalších evropských mistrů včetně vánočních koled. Vystoupí například Alena Žáková, Miloš Ježil či Petr Tvrdek. Vstupné bude dobrovolné a začátek je v 18:00. Výtěžek z akce je určen pro projekt Nejdřív střecha (společný projekt Vojtěcha Sedláčka a neziskové organizace Naděje).
Podobné akce jsou důležité, protože pro potřebné aspoň něco dělají. Z tohoto hlediska je dobré je podpořit.
Co však nestačí - a proč?
Zároveň si ale uvědomme, že tyto akce nestačí. A v žádném případě nedostačuje, že tu a tam někoho obdarujeme almužnou. Almužna není řešením situace lidí, kteří chtějí pracovat a touží být pro společnost přínosní – ta jim ale ukáže záda a ocejchuje je etiketou: Nepotřební (jak dále rozebírám ve své baladě). Nelze jedním dechem podporovat systém, který redukuje pracovní místa, aby jedni měli stále více (a druzí nic) – a současně bojovat proti následkům tohoto systémového projevu. To by bylo přímo schizofrenní. Snažme se tedy o to, aby nebylo bezdomovectví. Potom nebudeme muset ohrnovat nos nad těmi, kteří se před zimou uchýlili do prostředků veřejné dopravy.
Almužna umí lidmi pohrdat, aneb Balada o bezdomovectví:
Že někdo krade, nevadí tolik
jako že někdo kolem šíří smrad
špinavý hadry v očích jsou solí
ten, kdo má prachy, může krást a lhát
zhasnout a zmizet, když už nejde spát
zrada jak hadry totiž nezavání
trafiky berou důležití páni
Lze ještě klesnout? Vždycky, ale snad
něco v nás tomu usilovně brání
Almužna umí lidmi pohrdat
Frustrace mladých často cíl volí
kopnou si do těch, jichž se nelze bát
nenávist k bědným
prostřené stoly
úplatky mocným
takový je řád
Z chodníků zmrzlé budou rychle hnát
Stvoříme ostny, které nás však zraní
Možná nás tohle nepobouří ani:
Že někdo zmrzne? Ať je navrch rád
Nebude trpět. Soucit? Není k mání
Almužna umí lidmi pohrdat
Jen Černý Petr, pražádný žolík
s takovou kartou těžké je pak hrát
vše je prý na nás
budeme voly
ty je pak snadné, kam se zlíbí, štvát
O malé šanci mohou si pak zdát
ti, kteří byli také plátci daní
Učí se všude, je to „zbožné přání“:
„Socky“ jsou hnusné, není, co jim dát
Osudu se prý nikdo nevymaní:
Almužna umí lidmi pohrdat
Dere se výkřik: Kdo tu koho chrání?
Odvrátí tváře všichni namlsaní
Právo má ten jen, který dává plat
Ale ten bídný marně pomoc shání
Drábek? Ten uměl lidmi pohrdat
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
