O ubohosti zmíněných „raperů“ svědčí fakt, že nevystupují proti silnějším, nejdou s kůží na trh. Ne, vybrali si jako terč zranitelné, slabé – a na ně namířili svůj hněv. Podněcování k násilí ze zmíněného textu přímo ukapává.

Společnost, v níž si podobné texty najdou své početné fanoušky, by si měla položit otázku, co je v ní špatně. Neboť zdravá rozhodně není.

Přibližme si několik velmi brutálních a otřesných útoků na bezdomovce v České republice (skutečně nejde o nahodilý jev):

Útočí mladí, někdy i vzdělaní…

Nedávno naší společností zacloumalo umlácení bezdomovce v Pardubicích: Napadený muž utrpěl četné a bolestivé rány a jejich následkům podlehl. „Příčinou smrti určil lékař krvácivý šok v dutině břišní způsobený natržením sleziny a střevních klíčků. Ten vyvolaly tupé údery. Mrtvý měl ale četná poranění po celém těle," uvedl šéf krajské kriminálky Milan Šimek. 

V Pardubicích však nešlo o první takový čin. Něco podobného se stalo již o několik let dříve.

Mladíci, z nichž tři v tu dobu navštěvovali pardubickou střední zdravotnickou školu, si vyšli do sadů posilněni alkoholem s tím, že se chtějí s někým poprat. „Zákeřně se rozdělili do trojic a dva bezdomovce obestoupili. Poté Cyril Bláha s rozběhem zaútočil na Lubomíra Potůčka a dal mu ránu pěstí. Stalo se tak v době, kdy k němu byl otočen zády. Tím jej srazil k zemi, kde do něj následně kopal. Tohoto útoku se účastnil i Bedřich Táborský a Daniel Šebrle.“.

Zde možná navíc bije do očí fakt, že útočníci navštěvovali zdravotnickou školu. Pomoc bližním si však evidentně představovali po svém.

Alarmující je věk pachatelů podobně brutálních útoků. Často jsou to lidé kolem dvaceti let, někdy jim sotva bylo osmnáct. Jaká generace nám vlastně dorůstá – a jaké hodnoty ji formují? To je otázka, již bychom si položit měli.

Zalistujme však dále v pomyslném seznamu útoků proti bezdomovcům. Jedna parta mladíků se domluvila, že vyrazí do Bohdaleckého lesa „dělat bordel“ – a vyzbrojila se na to, aby případně mohla bezdomovce zmlátit. Nejenže byli dva muži surově zmláceni, ale jeden byl zaživa upálen.

„I na soudním lékařství byli překvapeni, jak mnoho a jak vážných zranění muž utrpěl," uvedl jihomoravský policejní ředitel Leoš Tržil poté, co byl dotázán na průběh jiné odporné vraždy muže bez domova.

Vrahy potom vůbec nemusí být lidé s nízkým dosaženým vzděláním. Stačí si vybavit jeden pražský případ. Strážníci útočníka doběhli ještě ve Washingtonově ulici a spoutali ho. Na dotaz hlídky, proč muže napadl,odpověděl: „Alespoň bude o jednoho bezdomovce míň!“ Toto ještě několikrát zopakoval i před přivolanou hlídkou státní policie.

„Chtěl jsem, aby si smrt užili, nezasloužili si čistou smrt. Jsem hrdý na to, že jsem bezdomovce chtěl zavraždit. Chci si to obhájit,“ prohlásil student matematicko-fyzikální fakulty.

Tady se již setkáváme s názorem, že likvidace bezdomovců je vlastně něčím přínosným. Pokud se taková idea zrodí v jedné choré mysli, je s tím ještě možné něco dělat. Běda však, kdyby se stala ideou nějakého hnutí, které by časem třeba i politicky sílilo.

Pomáhají a chrání? Koko však…?

Problém, jenž bychom neměli přehlížet, je, že se stává, že si proti bezdomovcům zasahující policisté mnohdy nepočínají dvakrát v rukavičkách.

Vzpomeňme si i na postup městské policie na pražském Andělu. Nedá mi to nepoložit si otázku, zda by zmínění policisté postupovali proti pachateli stejně, kdyby byl oblečen ve značkových šatech a jeho vysoké společenské postavení sálalo na sto honů. Zásah policie byl nakonec vyhodnocen jako přiměřený.

Současně je známo, že část policistů sympatizuje s krajní pravicí – a nad jejími excesy mhouří obě oči. Nemělo by jít o jev, který bude bagatelizován a mávne se nad ním rukou.