Martin Koller: Podivné čachry v éteru

Je přece třeba dohonit, co se zameškalo a připravit se na možná ohrožení. Už dlouho jsme neměli ostudu kolem vyzbrojování, možná se jí dočkáme.

Odborníci versus diletanti

Dovedu si však představit osud přidělených peněz. Řádná část se jich přestěhuje do platů a výsluh bývalých politruků a absolventů sovětských škol a jejich neméně sovětských manželek, případně kamarádů a početného šiku nadpočetných vedoucích a jejich ještě zbytečnějších zástupců na ministerstvu. Nikomu tento alarmující stav personalistiky dlouhodobě nevadí, včetně našich bezpečnostních služeb a ministra financí, který to platí. Dále se bude pokračovat ve spolupráci s kdejakými drahými externími firmami a poradci, přestože ministerstvo by mělo mít vlastní odborníky. U tak specifického resortu by se něco takového dalo očekávat především.

Pokud odborníci chybí, kdo je za to zodpovědný a proč dostávají plat na přeplněném ministerstvu kdejací politicky dosazení diletanti? Další část peněz půjde na vyzbrojování, přičemž nelze vyloučit ani klasické české korupční tunely. Kromě stabilních ostud s děravými botami a nedostatkovými maskáči, případně ohavnou stravou, by bylo třeba dořešit oblast radarů pro letectvo a protivzdušnou obranu, dělostřelectvo, pozemní protileteckou obranu středního dosahu i přezbrojení vrtulníky. Z některých připravovaných výběrových řízení už ted vane nelibý puch. A nakonec jen nepodstatný zbytek dostanou ti, kteří si to opravdu zaslouží, tedy vojáci v uniformách a různí opravdoví odborní specialisté.

Obzvláštní vývoj je z hlediska nákup radarů pro letectvo a protivzdušnou obranu, jenž se táhne již několik let. I zde mají odborníci až poslední slovo. Stačí se podívat, kdo vedl Národní úřad pro vyzbrojování v posledních letech a další figurky, které jsou na vedoucích postech v této instituci. Tamní experti se vesměs snaží s mediální podporou vyřadit z rozhodovacího procesu vojenské odborníky. Výsledky jsou evidentní. Ministerstvo obrany, které by mělo být garantem rychlého, odborného a efektivního rozhodování sledujícího český národní zájem není schopno vyplodit ani řádné a transparentní zadání pro výběrové řízení, v němž se má otočit 3,5 miliardy korun, tedy aktuálně o trochu víc, než na ilegální imigranty.

Na letošní výstavě IDET jsme v Brně mohli vidět několik radarů, případně stánků jejich výrobců. Vycházeli z bývalého, případně současného zadání, vlastně v podstatě dodnes neoficiálního! Jednalo se o radary středního dosahu určené ke kontrole vzdušného prostoru a řízení letového provozu pro vojenské, případně i civilní letectvo. Ministerští potentáti se v podstatě nejsou schopni shodnout ani na formě výběrového řízení. Dříve bylo nutné využívat při nákupu vojenského materiálu ze zahraničí domácího prostředníka. To se moc neosvědčilo, každý výsledek se stal mediálním show, kolem reálné či smyšlené korupce, obvykle s politickým partajním podtextem.

Proč a jak nakupujeme

Zde je bohužel třeba dodat, že mnoho druhů a typů výzbroje a vojenského materiálu již nejme schopni vyvíjet a vyrábět, takže je prostě nakoupit musíme. Nelze přehlédnout, že domácí zbrojní průmysl a vývojová základna, včetně zaměstnanců, se staly za čtvrtstoletí demokracie spíš cílem likvidace, než logické a očekávané podpory. Přišli jsme o většinu ze 70 000 pracovních míst a značnou část vývojové základny. Stačí si připomenout, že zbývajícím třem vojenským výzkumným ústavům šéfoval několik let člověk postrádající vysokoškolské vzdělání.

Nejtransparentnější formou nákupu je systém vláda-vláda, známý jako metoda G2G. Odpadají prostředníci i velká část možnosti nějaké korupce. Druhou možností je účast prostředníka, české firmy, která zná zákony, vytváří kontakty a připravuje dokumenty v českém politickém a právním absurdistánu. Je logické, že taková firma nebude pracovat zadarmo. Ani takový systém nemusí být nutně negativní a může odbourat řadu problémů. Je zde rovněž možnost, že si zahraniční dodavatel založí českou pobočku, jako tomu bylo v případě BAE Systems a nákupu Gripenů.

Poslední možností je nákup cestou agentury NATO NSPA (dříve NAMSA). Agentura má sice náramnou mediální podporu, ale pravděpodobně se jedná o nejhorší z možných cest k získání zahraničního vojenského materiálu, obzvláště v případě vojenské vysoce specializované techniky. Pro nezasvěcené neodborníky pravděpodobně nemá smysl zabývat se obsažným rozkladem cen, daní a dalších faktorů ovlivňujících výhodnost či nevýhodnost využití služeb agentury. Avšak při porovnání nákladů, cen, daní a využití pracovních míst je situace jasná.

Třikrát nejméně

V době mojí práce na ministerstvu obrany koloval vtip na téma tamních výběrových řízení počínaje tužkami a papírem, který by se mohl nazvat: „třikrát nejméně.“. Nejméně levně, nejméně prakticky a nejméně rychle. Zdá se, že situace se nemění, což dokazuje následující text. Je třeba zmínit, že již před deseti lety požadovali vojenští specialisté radary, které by mohly plnit úlohu kontroly vzdušného prostoru a zároveň by mohly spolupracovat i s protileteckou obranou. Ve finále se ovšem opakovaně připravilo výběrové řízení pro radary středního dosahu určené především ke kontrole vzdušného prostoru ve prospěch letectva, známé pod zkratkou MADR. Spolupráce s protivzdušnou obranou zůstala mimo. Nabídky jsme viděli na zmíněném IDETu 2015. Jednalo se o radary z Francie/USA, Izraele, Británie a Švédska. Jenže situace se opět změnila a najednou se řeší otázka víceúčelovosti. Jako první zareagovali Izraelci, kteří nabídli nový a víceúčelovější radar MMR systému Iron Dome, který je prověřený praxí, mimo jiné, při sestřelování palestniských teroristických raket. MMR splňuje české požadavky z hlediska systému umožňujícího jak kontrolu vzdušného prostoru, tak přímé spolupráce s protivzdušnou obranou. Nabídka nového radaru zazněla v rámci nedávné návštěvy izraelského prezidenta v ČR. Zde nelze přehlédnout ani důležitý fakt, že izraelská společnost IAI Elta umí spojit v praxi západní a ruské technologie.

Konkurenty jsou švédský typ Giraffee 4 společnosti SAAB, francouzsko-americké konsorcium Thales Raytheon s radarem Ground Master 403 a britské konsorcium BAE Systems s radarem Commander SL. Zde je třeba dodat, že Izraelci nabídli české společnosti Retia Pardubice 30% podíl při výrobě radarů. To zajistí jak transfer technologií, tak pracovní místa. Konkurence zatím nenabídla nic podobného. Uvedené radary (s výjimkou izraelského) splňují pouze požadavek sledování vzdušného prostoru pro potřeby letectva. Odborníci, stejně jako například někteří politici i prezident Zeman se domnívají, že nákup radarů by se měl v tomto případě realizovat průhledným systémem vláda-vláda. Tím by se odstranily případné následné show.

Jenže na ministerstvu obrany začal kdosi prosazovat nákup cestou agentury NSPA. Jen vstupní žádost se financuje 50 miliony korun, aby tamní úředníci nemuseli pracovat za české platy. Kromě toho jsou v rámci výběrového řízení jako dodavatelé upřednostňovány státy, které poskytují agentuře nejvyšší platby, konkrétně Německo, Francie a Británie. Obranný průmysl ostatních států zůstává v pozadí. Státy mimo NATO jsou z výběrových řízení vyřazeny, přestože lze udělit cestou ředitele agentury výjimku. Ale proč by to dělal? A najednou vidíme, že technologicky i finančně nejvýhodnější nabídka z Izraele a konkurenceschopná nabídka ze Švédska se mohou dostávat mimo hru pouhým zásahem byrokratů z agentury NSPA. Ministr obrany nemá jednoduchou pozici a náčelník Generálního štábu rovněž ne. Na akvizice takového rozsahu by měli rovněž dohlédnout poslanci branně-bezpečnostního výboru i ministerstvo financí, neohlížet se při tom pouze na oficiální nabídkovou cenu, ale posoudit veškeré důležité faktory. Nejde jen o peníze, ale rovněž práci pro českou firmu a bezpečnostní zájem naší republiky.

Otázky nákladných akvizicí výzbroje jsou sice aktuálně v pozadí zájmu občanů, kteří mají logický a oprávněný strach z islamizace státu na základě cizího diktátu.

Ale rozhodně bychom neměli pouštět ze zřetele 3,5 miliardy, práci pro domácí odborníky a daně do státní kasy. Svoje byrokraty z NSPA a jejich české přisluhovače ať si vykrmuje vedení NATO.