Martin Konvička: Jak imigrační krize změnila protiislámskou scénu

Migrační krize, černá můra evropské politiky roku 2015, toho změnila skutečně hodně. Především všechno strašlivě urychlila. Ne že by islám v Evropě neexpandoval už před rokem 2015 a ne že by země "staré EU" skrze něj nebyly po uši v problémech - všechny ty no-go zóny, konverze ponížených a vyvržených, vraždy ze cti, nucené sňatky či stupňování islámských nároků ve školství a zdravotnictví zde byly už dávno, ostatně právě západoevropská zkušenost dala vzniknout iniciativě Islám v České republice nechceme. A ne že by to vše nesouviselo s imigrací - jádrem islámských komunit jsou všude v Evropě imigranti a zejména středomořská migrace přestávala být zvládnutelná už někdy okolo roku 2011 (arabské jaro - pamatujete? Toto je článek z roku 2013 s pěknou fotogalerií z italské Lampedusy: http://zpravy.idnes.cz/papez-se-vydal-na-prvni-cestu-mimo-rim-uctil-mrtve-imigranty-pr4-/zahranicni.aspx?c=A130708_115445_zahranicni_vrl). Konečně, ne že by se potíže s islámem, ostře se projevující v zemích staré EU, neprojevovaly i v zemích Evropy středovýchodní - sice jsme je znali v relativně nenápadné počáteční podobě, ale svědectví odpadlíků od komunity jasně dokazují, že tuzemská islámská scéna se třeba od té francouzské lišila spíš kvantitou, než kvalitou. Jenže pořád bylo lze doufat (v zemích nové EU určitě, ve staré EU pak pouze s notnou dávnou optimismu), že se evropské islámské komunity nějak zklidní, integrují či aspoň opustí politickou složku islámské nauky, že vlády a politická třída najdou nějaké řešení, že se evropský islám aspoň trošku liberalizuje a pozápadní, že převládnou umírněné či přímo odpadlické tendence ... Pořád zde zkrátka byla šance. A tu "migrační krize", a ještě víc reakce Berlína a Bruselu na ni, definitivně pohřbila.

Islámce totiž (ale i kterékoli jiné ideologicky vyhraněné migranty) můžete jakž-takž kontrolovat, usměrňovat, otupovat, pokud jich přibývá v nějakém kontrolovatelném počtu, uchováte si aspoň rámcový přehled a hlavně - dáváte jim najevo, že jsou možná i vítáni, ale za nějakých jasně daných podmínek. Jakmile se však z tisícovek osob ročně stanou tisícovky osob denně, a jakmile dáte najevo, že je vítáte bezpodmínečně, je jakákoli šance na udržení kontroly ztracená. Stejně jako šance na integraci, na sekularizaci skrze atraktivitu evropské kultury, nebo aspoň na minimální respekt ke kultuře cílových zemí (imigrant vás nemusí milovat, ale aspoň se bojí policie a má v pořádku doklady). S nekontrolovanou vlnou všechny naděje padly, ze států se staly zhroucené státy, z pasívně otrávených občanů aktivně naštvaní občané. Islámští migranti řekněme v 90. letech mohli alespoň tvrdit, že mají zájem se integrovat. Dnes už to nikdo nepředstírá. Česká petice proti vyšší registraci islámského náboženství sebrala roku 2014 "jen" 25 000 podpisů během tří měsíců. Ta proti imigračním kvótám jich roku 2015 sebrala 250 000 za polovinu té doby. Ještě loni se člověk mohl obávat - nebo naopak těšit, jak kdo - že západoevropské země budou islamizovány pozvolným, skoro "normalizačním" způsobem, bez výraznějšího odporu domorodců. Dnes tomu nemůže věřit ani Frau Merkel; nastala fáze, "kdo z koho".

U nás krize na prvý pohled posílila "islámofoby" - dodala jejich varováním na naléhavosti, přiměla lidi podepsat petici, přijít na demonstraci, zajímat se o dění, pochybovat o soudnosti probruselské vlády... Ovšem "uvnitř" je situace složitější - přinejmenším mě stála pár přátel, a věřím, že v tomto ohledu nejsem sám. Háček se skrývá v tom, že ne každý, kdo varuje před současnou migrací, má úplně jasno v pohledu na islám - a naopak. Zjednodušeně si postoje, s nimiž se dnes člověk setkává, můžeme představit jako čtyřpolní tabulku, či spíše graf o dvou osách - ve čtyřech polích grafu pak najdeme nejrůznější kombinace postojů.

V levém horním poli jde o postoj islám není problém - migranty nechci. Důvody mohou být různé - obavy ze zátěže na státní rozpočet, na složitou integraci lidí "s jinou mentalitou", úplně obyčejný rasismus ("mně je jedno, jakého jsou vyznání, mně vadí, že to jsou čmoudi") ... Šlo by pokračovat dlouho. Tyto postoje najdeme u řady osob, asi nejvýmluvnější je jistý bývalý prezident, asi nejbizarnější pak islámský konvertita Petr Pelikán - zrovna u něj si dovedu představit, že si užíval výhod pohodlného "salónního" islámování v jinak přátelsky naivní sekulární společnosti, leč nyní se mu sem řítí naprosto tupý "pouliční islám", jaký vytvořil západoevropské no-go zóny.

Levé dolní pole, islám není problém - migranty chci, nestojí za příliš dlouhý komentář. Patří sem samotní mohamedáni, jakož i etnomasochističtí blázni, pomatenci, devianti, protokonvertité a zaprodanci. Jakož i iniciativa HateFree, strana Zelených, vláda ČR a redakce české televize a Respektu. Netřeba dál řešit.

Pravé spodní pole, islám je problém - migranty chci je skupina pro mě osobně nejsložitější. Protože do ní patří dost lidí, kterých si vážím, kteří chápou zhoubnost a krutost islámských postojů k člověku a světu, intelektuálně chápou všechna nebezpečí - leč to vše se v nich bije s bazální humanitou, s instinktem pomoci bližnímu v nouzi, s lítostivostí, možná i potřebou "být ten dobrý". Ty druhé city, samy o sobě chvályhodné, sice důkladně přifukuje dojímavá mediální propaganda (jež je produktem práce předchozí skupiny) - ale ony by zde byly i bez propagandy. Odpůrce islámu, kteří by současně otevřeli zemi islámským migrantům, najdete hlavně mezi vzdělanými vrstvami. Slyšel jsem od některých akademických kolegů, že "ono bylo fajn kritizovat islám v elegantním Dawkinsovském stylu ... případně vyrábět exmuslimky... ale teď, co v BPI voláte po kontrole hranic, se z tebe stal nelida". Setkal jsem se se zajímavými mentálními ekvilibristikami, které se tento postoj snaží obhájit ("islám je sice špatně - ale toto nejsou muslimové - a když jsou, tak utíkají před mnohem horšími islámisty - teroristé by nešli pěšky, ti by letěli letadlem - a beztak máme fundamentalistů v Evropě tolik, že miliónek navíc už to nezmění - a vůbec, jsou to přece ženy a děti"). Bizarnost obhajob, které bez uzardění vyslovují jinak inteligentní lidi, prozrazuje, že jde především o snahu "být ten dobrý".

Zbývá pravé horní pole: Islám je problém - migranty nechci. Oficielní postoj Bloku proti islámu - viněný přáteli z předchozí skupiny z nelidskosti. Opírá se o přesně opačné předpoklady. Tvrdí, že v těch statisících je žen a dětí minimum - že teroristé, fundamentalisté a radikalizovatelné osoby v tom množství musí být se statistickou jistotou - že zde jsou indicie napovídající na "vojenskou stránku" celé akce - že početní posílení islámu v západní Evropě dále zhorší tamní bezpečnostní situaci ... No ale za tím vším, a to bych chtěl kolegům z předchozí skupiny vzkázat, je pořád snaha chránit exmuslim(k)y - jakož i případné naivní konvertitky, jakož i vlažné muslimské "flákače". Protože zde platí prostá aritmetika - čím silnější přítomnost islámu, čím početnější a hůře kontrolovatelná komunita "mladíků" s neprůhlednou minulostí, tím větší riziko pro případné odpadlíky, tím větší šance na šáriátskou pomstu, tím více konverzí dívek a žen v nesnázích (s následky, při nichž někdy stydne krev v žilách), a konečně tím přísnější "vnitřní kontrola" v rámci islámských komunit. Ať už je současná migrační vlna "armádou na postupu" (jak varují četní bezpečnostní analytici), nebo jen má potenciál se tou armádou stát, bude znamenat posílení islámu - a ohrožení jeho kritiků, včetně oněch kritiků "salónních", imigrantům stranících.

Nakolik jsou současné migrační vlny "armádou", ukáže teprve čas - a ukáže to dost brzy. Do té doby si připomeňme, že ač je člověku lidsky líto bližního, který ušel mnoho kilometrů pěšky, přespává po pangejtech, občas hladoví a zebou jej nohy, tak tyto trable se lidem děly ve všech invazních vlnách v historii, včetně těch ozbrojených. Vezměte si takový Wehrmacht u Stalingradu: ti vojáci tam hladověli a mrzli. Přesto se nenašli žádní domorodí #přijímám, kteří by je zásobili přikrývkami, teplým čajem a bateriemi do iPhonů. Doba se holt změnila, máme iPhony a zapomněli jsme, že svou zem máme jen jednu - a snadno o ni můžeme přijít.

Psáno pro blog.idnes.cz