Francie má za sebou hektický týden. Poté, co první ministr desátého prosince prohlásil na rádiu Inter, že pokud vyhraje Národní fronta, tak zemi povede do války, levice silně mobilizovala, aby této domnělé válce zabránila a zachránila zemi od této katastrofy. Výsledkem byla neobvykle velká účast ve druhém kole, která se vyšplhala na 58 procent, což je o devět procent víc než v prvním kole a o šest procent víc než ve druhém kole před pěti lety.
Posledních pár let se mezi francouzskými politiky rozmohla nová rétorická móda, která zní: Ať uděláš cokoli nebo ať se stane cokoliv, nezapomeň se pochválit; vždy ukaž pozitivní stranu věcí a tento dobrý stav je vždy výsledkem tvých politických činů. Je jedno, jestli nezaměstnanost opět tento měsíc vzrostla, jistě se najde jedna kategorie ze tří, která zaznamenala ústup, nebo je méně mladých bez práce, třeba jen kvůli tomu, že začal nový školní rok. Důležité je ukázat, že je to právě díky zvolenému politickému směru. Je jedno, že se Titanic potápí, hlavní je, že hudba hraje víc nahlas. Abych dokázal toto tvrzení, tak si projdeme hlavní reakce politických lídrů.
První ministr den po volbách prohlásil v televizní stanici France 2, že „ je jediná prohra, a to ta Národní fronty, díky všem levicovým voličům, kteří šli volit“ a „že má z toho radost“. Podle jeho slov je to levice, která vyhrála, protože Národní fronta nebyla první v žádném kraji. Řekli byste jednoznačný úspěch. Ale s porovnání s minulými volbami jednoznačně katastrofa: před pěti lety jednoznačné vítězství, obsazení 22 z 25 krajů a 9 834 486 hlasů ve druhém kole oproti 8 082 582 současných hlasů. O skoro 1,8 milionů méně voličů při vyšší volební účasti. A navíc toto číslo je relativní, protože vládní strana se opírala o hlasy všech voličů, a hlavně komunistické strany, která má disciplinované voliče, kteří hlasuji vždy tak, jak politbyro nařídí. A to i přesto, že Jean-Luc Mélenchon (komunistický lídr) patří k velkým kritikům současné vlády. Ale levicové hodnoty jsou více než zdravý rozum. Popřejme tedy socialistům k jejich úspěchu i přesto, že jejich boj s nezaměstnaností připomíná spíše bitvu u Waterloo, ale důležité je, že volby vyhráli.
Nicolas Sarkozy byl velmi zdrženlivý ve svém projevu; sice si poblahopřál k vítězství a k tomu, že mobilizace pravicových a středových voličů byla úspěšná, ale v zápětí dodal: „Tato mobilizace pro naše kandidáty nesmí za žádných okolností sloužit jako záminka k zapomenutí výstrahy, která byla poslána všem politikům – i nám – v prvním kole.“ Podle počtu hlasů jsou to republikáni, kteří vyhráli se 47 procenty získaných hlasů. Navíc se jim podařilo získat nejdůležitější pařížský kraj. A to byl důvod k neskonalé radosti vítězné kandidátky Valérie Pécresseové, která prohlásila : „Dnes večer jste vybrali vaším hlasováním změnu pro region Ile-de-France (region, který reprezentuje Paříž a všechna předměstí). Jsem si vědoma, že jsem shromáždila hlasy všech politických horizontů.“ Ale proč tedy Sarkozyho reakce zůstala přesto chladná? Určitě čekal lepší výsledek, protože jsou to první volby po jeho návratu, navíc jeho strategie ohledně Národní fronty je příčinou rozdělení ve vlastních řadách. Připomeňme si, že Nicolas Sarkozy nebyl ani pro socialisty ani pro Národní frontu, navíc přidal rozhřešení pro ty, co pro ni hlasovali. Tento názor ho dostal do konfliktu s Nathalie Kosciusko-Morizetovou, oficiálně druhou političkou republikánů, která jeho strategii „ani, ani“ kritizovala. Reakce na sebe dlouho nedala čekat a dnes se proslýchá, že Nicolas Sarkozy jí chce vyhnat s nejužšího vedení republikánů, což se dnes i stalo. Situace pro něj není lehká, protože NKM je chráněnkyní potenciálního prezidentského kandidáta Alaina Juppého. A dnes se jí také zastal předseda socialistů Cambedelis, což byl pro NKM už pouze takový polibek smrti. Výsledek voleb jen poukázal na možnost velkého rozdělení napravo a na slabší pozici Sarkozyho ve své vlastní straně.
Marine Le Penová si ve svém projevu blahopřála, že šest milionů voličů hlasovalo pro Národní frontu; a ještě o několik tisíc víc ve druhém kole i přes zastrašovaní politiků a hlavních francouzských médií.
Nezapomněla zdůraznit, že tradiční dělení na pravici a levici je dnes překonáno. Rozhoduje se nyní mezi globalisty a národovci. Zdůraznila pokrok oproti volbám před pěti lety, kdy se Národní fronta vyhoupla z devíti procent na současných třicet. A tento rostoucí pokrok je důvodem k radosti, počet zástupců se ztrojnásobil. Otázkou je, jestli přece jenom vedení Národní Fronty neočekávalo vítězství v jednom z krajů.
Tak vidíte: podle reakcí politiků vyhráli všichni. Je to skoro nemožné; zápas neskončil remízou, ale vítězstvím každého týmu. Ale je to vítězství pro francouzského občana? Těžko říct. Opravdovým vítězstvím bude, když politici znovu objeví smysl povolání politika – to je službu občanům a službu obecnému dobru.To by bylo opravdové vítězství pro všechny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
