V blahobytném Německu se navzdory narůstajícím potížím EU (dluhová krize, euro, Řecko atd.) na politické scéně dlouho nic nehýbalo. Náš mocný západní soused na všech těchto problémech totiž zatím spíše vydělával: politicky i finančně. Navíc celý projekt EU je v podstatě německo-francouzská záležitost, skrze níž dnes Německo po svém sjednocení ovládá evropské státy jako nikdy v historii.

Alternativa pro Německo

Jenže s narůstající nevolí německé veřejnosti ohledně nekontrolovaného přílivu migrantů se i v této zemi začíná nehybná politická scéna dávat do pohybu. Především roste i obliba jediné tamní politické strany, o níž lze tvrdit, že nesídlí mentálně v Bruselu. Dala si výmluvný název Alternativa pro Německo (AfD).

Angela Merkelová vydírá Evropu. Snaží se všem vnutit uprchlíky, které sama pozvala do Německa. Státy, které tento nátlak odmítají, označuje paradoxně za nesolidární.

Vznikla teprve před dvěma roky a až do letošního července ji reprezentovala skupina ekonomů na čele s hamburským profesorem Berndem Luckem. Ve srovnání s jinými euroskeptickými formacemi v ostatních zemích však ve své kritice evropské integrace nikdy nešla dál, než ke zpochybňování prospěšnosti eurozóny. Kritizovat Evropskou unii jako celek - či ji dokonce odmítat – si zakladatelé této strany nikdy nedovolili. Dost možná i proto, že si něco takového ani nepřáli. Přesto i takto krotká alternativa v dnešním postmoderním Německu bohatě stačí na to, aby získala nálepku extrémismu.

Konzervativnější program

Navzdory tu útokům, tu bojkotu médií, uspěli „alternativci“ v zemských volbách v Sasku, Durynsku a Braniborsku Od roku 2015 má strana své zastoupení i v parlamentech Hamburku a Brém. Do spolkového sněmu se dosud neprobojovala (ve volbách v roce 2013 zůstala se ziskem 4,7 % těsně pod pětiprocentní uzavírací klauzulí). Uspěla poté ovšem ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, kdy získala 7 mandátů.