Vzduchem létají vtipy o všem možném, i o politicích domácích i zahraničních. Úroveň je nižší či vyšší podle jazykových dovedností, informovanosti; vliv hraje také, jak zkonzumovaný alkohol obrazil na stavu mozkových buněk. 

Druh požitých nápojů není vždy rozhodující. Dojem, že u pivařů musí jít o nějaký méněcenný, tzv. pivní humor, není vždy na místě. Dokládá to i Bohumil Hrabal, který své příběhy, jimiž nás proslavil ve světě, čerpal z prostředí pivnic nebo pivovarů.   Potvrzuje to i mistr Arbes, který zasedal ve společnosti „U Zlatého litru“. 
Tam sedával i Jaroslav Hašek, o němž psal korespondent Frankfurter Allgemeinen Zeitung Andreas hrabě Razumowsky koncem šedesátých let jako o nejnadanějším českém literátovi, který svého génia „utopil v mocných proudech plzeňského piva“.  Je otázkou, zda ony mocné proudy Haškova génia spíše nepovzbuzovaly.

Vtipných komentátorů a satiriků, kteří to „těm nahoře“ natírají, jsou tedy plné „osvěžovny“, ať toho či onoho typu.

Dnes ovšem chybí ono lechtání, které člověk pociťoval v době předrevoluční, kdy srovnávání představitelů strany a vlády s hospodářskými zvířaty mohlo v horších případech končit i pobytem v takzvaném chládku. Jeden šofér náklaďáku se v něm měl ocitnout poté, co doprovodil vykládku hus výrokem: “Tak tady máte ty Husákovy milenky“.

Přepneme-li do obýváků