Milan Press: Jak si muž v nejlepším věku může pořídit ženu v nejlepším věku - 3. díl

06.09.2019 20:10

Po několika dnech jsem se sešel se zbývajícími Filipínkami, přivezl jim drobné dárky a omluvil se. Moje Filipínka byla dost nervózní, ale vše vydržela, čímž v mých očích velmi stoupla.

Milan Press: Jak si muž v nejlepším věku může pořídit ženu v nejlepším věku - 3. díl
Foto: pixabay.com
Popisek: žena, ilustrační foto

Pokračuji třetím dílem ve svém seriálu, 1. díl je k přečtení zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Milan-Press-Jak-si-muz-v-nejlepsim-veku-muze-poridit-zenu-v-nejlepsim-veku-1-dil-594876 a druhý díl lze najít zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Milan-Press-Jak-si-muz-v-nejlepsim-veku-muze-poridit-zenu-v-nejlepsim-veku-2-dil-594971. Filipínka číslo 1 u mě vyhrála proto, že nejlépe komunikovala a projevila nejvíce ochoty při přípravě mé cesty. O nádherných dlouhých vlasech pod pás nemluvě. Přes Amsterodam a Manilu jsem přiletěl do Cebu.

Trapná část výběru vyřešena za tři hodiny

Na asijských letištích bývá větší zmatek než v Evropě. Důvodem je skutečnost, že je tam více lidí. Nicméně jsem uviděl své jméno a u něj velice hezkou Filipínku a také Filipínce, jejího příbuzného. Když mě vezli autem do hotelu, nevěřícně jsem si Filipínku prohlížel. Ve skutečnosti byla totiž hezčí než na obrázcích. Na nich byly sice krásné vlasy, ale nevynikly její okouzlující velké oči a už vůbec ne nádherný úsměv. Taková krásná holka mě přeci nebude chtít, říkal jsem si. Nicméně jsme se během tří hodin domluvili, že zájem je oboustranný a značný. Tato trapná část výběru partnerky byla tedy ukončena hned v den příletu. Zbývala ovšem řada společenských povinností, mnohem zajímavějších. Druhý den nás její strýc vzal na výlet po zajímavých místech v Cebu. Absolvovali jsme vyhlídku v horách nad městem, taoistický chrám, „Beverly Hills“, tj. čtvrť bohatých, dále nejstarší kostel postavený prvními Španěly, nejstarší španělskou pevnost, palác guvernéra. Památkou na slavného portugalského mořeplavce ve španělských službách, v předešlém díle zmíněného Magellana, je kříž, kde probíhaly křty.

Na banánových listech pod tropickou oblohou

Další den jsme se chtěli sami rozhlédnout po Cebu. Strýc nám vše vymlouval s odůvodněním, že Filipínka se tu nevyzná. Velmi se divil, když jsem mu říkal, že mám mapu a tak si budu vědět rady sám. Ukázalo se, že oni nikdy neopustili ostrov Cebu, zatímco já jsem navštívil asi dvacet zemí na třech kontinentech, přejel jsem Ameriku napříč, sám jsem došel k Mount Everestu atd. Cebu je velké asi jako Brno, tedy orientačně není složité. Důležitým místem pro nákupy i jídlo bylo nedaleké velké mnohapatrové nákupní centrum s vodopádem nazvané Ayala Center‎. Večery jsme trávili v Charcoal Barbecue Grillu, kde jsme si vybírali jednotlivé kusy masa, které před námi na ohni upravovali. Pak jsme je konzumovali s rýží na banánových listech pod tropickou oblohou a zalévali citronádou s ledem či s vychlazeným čínským pivem. Bylo to skutečně nádherné a vůči cenám u nás doma i levné.

Získala za partnera Američana!

Pak jsme jeli navštívit rodinu mé vyvolené. Její vesnice čítá několik set lidí a velká část jsou příbuzní. Při průměrném počtu deset dětí na rodinu jsem se vzdal myšlenky pochopit příbuzenské vztahy. Jsem rád, že se orientuji alespoň v jejích sourozencích. Šlo o úžasný zážitek nesrovnatelný s čímkoliv jiným v Evropě. Byl jsem představen několika stovkám lidí. Daly se pociťovat mimořádně pozitivní emoce. Všichni mé Filipínce blahopřáli, že získala za partnera „Američana“, rozuměj bílého muže. Společenský statut celé jejich rodiny tak byl velmi pozvednut. Všechny ženy na mě vrhaly nadšené pohledy, co kdybych si svou volbu ještě rozmyslel. Navštívili jsme místní školu, blízké gymnázium, pohovořil jsem s panem ředitelem, s několika učiteli atd. Když jsem řekl, že jsem ředitelem samostatné součásti jedné velké české univerzity, několik set let staré, úcta a důstojnost nebrala mezí.
Moje Filipínka je dcera chudého rybáře. V jedenácti letech šla k bohatým příbuzným, pomáhala jim doma a vychovávala jejich děti. Oni ji za to nechali vystudovat vysokou školu a teď je z ní paní učitelka. Je to velmi inteligentní a chytrá žena. Byl jsem představen oběma rodinám, velmi důstojně. Bylo až komické, jak se nejen děti styděly. Nicméně Filipínci jsou velmi přátelští a pohostinní a vztahy s oběma rodinami jsou výborné. Při mé první návštěvě neměli její rodiče doma ani vodu, ani elektřinu. Díky mé pomoci již mají a uvažujeme o dalších věcech, které jsou pro mé české čtenáře zcela samozřejmé.

V Čechách, tam musí být ráj

Vesnice leží na břehu Jihočínského moře, v háji z kokosových palem a banánovníků, sem tam nějaké mango či papája. Pokud jste slyšeli o Filipínách, asi to bylo v souvislosti s nejkrásnější pláží na světě na ostrůvku Boracay u ostrova Panay, kde se provozuje potápění ke korálovým útesům. Druhá nejkrásnější pláž Filipín na jiném ostrůvku je tady, na dohled, několik kilometrů. Byl jsem tam a je opravdu nádherná. Kilometry bílého písku, tyrkysového moře, zelených palem a pod nimi nízké bungalovy. Korálových útesů jsou všude okolo spousty. Mohlo by jít o strašný kýč, ale tady to je realita. Potkávám zde lidi z celého světa včetně Česka, Slovenska a jiných evropských zemí. Vždy se diví, co tady dělám, kde tady bydlím a jak se mi tu líbí. Místní vesnická pláž nabízí téměř stejné kvality, bez turistů a pro mě vlastně zadarmo. Úlomky korálů a roztodivné mušle se tu všude válejí v tunových množstvích. Stačí se jen sehnout. Ale pozor, nesmí se vyvážet. Já sám se živím hlavně mangem a banány, mnohem lepší kvality, než mohu koupit v Čechách. Takhle nějak si představujeme ráj. Místní ale vidí svou situaci jinak. Kokosy a banány má přeci každý doma a denně k jídlu. Když jsem jim popisoval svoji zahradu s jablky, hruškami, švestkami, třešněmi, broskvemi, meruňkami, jahodami a ostružinami, zářily jim oči nadšením. Většinu toho ovoce nikdy neokusili. V Čechách, tam musí být ráj! Jak je vše relativní…

Hádky neexistují, cíl je jen jeden

Po několika dnech jsme se vrátili do Cebu a navštívili některé další ostrovy. Sešel jsem se se zbývajícími Filipínkami, přivezl jim drobné dárky a omluvil se. Moje Filipínka byla dost nervózní, ale vše vydržela, čímž v mých očích velmi stoupla. Následně jsem se vrátil do Prahy. Nastalo období mnoha úředních jednání, ale tím nebudu čtenáře unavovat. Nejde o nic zábavného, ale chce to značnou morální sílu, vytrvalost a houževnatost. Všechny překážky jsme překonali a Filipínku jsem si přivezl domů. Od té doby se můj život velice změnil k lepšímu. A nejen můj. Po soužití delším než dvanácti let mohu říci, že Filipínka byla skvělá volba, která mě zachránila v těžké životní situaci, kdy selhali i někteří, dnes již bývalí, kamarádi. Spolupráce je perfektní, běží péče o domácnost, dům, zahradu, auto, konají se turistické akce atd. Je velice příjemná, což oceňuji nejen já, ale i mí přátelé. Moje Filipínka je silná osobnost, ale hádky prakticky neexistují, protože cíl je jen jeden a Asiatka jedná jinak, než Evropanka. Na druhou stranu, já jí vše vracím směrem k její rodině.

Na klíně mi sedí několik krasavic

Když jsme spolu začali žít, bylo v Česku asi 400 Filipínců. Dnes jich je přes tisíc, z toho je většina Filipínek. V posledních letech zaznamenávám přímo explozi česko-filipínských párů a rodí se řada dětí. Většina Filipínek je velmi hezkých a mají dlouhé vlasy. Už jich tu jsou stovky. Filipínci jsou velmi pospolití a pohostinní. Žít ve filipínské komunitě je jak za odměnu. Jedna narozeninová párty střídá druhou, sotva to stíháme. Všechny filipínské akce začínají pohoštěním a jídla je vždy hodně. To se pak těžko hubne a skvělé kuchařské umění mé Filipínky je na mě vidět. Jezdíme i na společné dovolené. Vrcholem sezóny je vánoční party se Santa Clausem. Představuji ho já, mám totiž vhodnou postavu, bílé vousy i vlasy, a pořídil jsem si i kostým. Konají se hry pro děti, pohoštění, pořizují se fotky dětí se Santou, fotky Filipínek se Santou. Nakonec mi sedí na klíně několik krásných Filipínek…No pánové, co vám mám povídat.

Dítě je tím lepší, čím je DNA rodičů vzdálenější

Vzali jsme se a máme malou holčičku, což je pro mě již čtvrté dítě a třetí dcera. Nejmladší je ze všech mých dětí nejpovedenější, i když i ty předchozí se vydařily. Už dnes lze rozeznat silnou osobnost s jasnými hodnotami a postoji. Běžně se pohybuje v mezinárodním prostředí. Molekulární biologii a genetiku totiž „neokecáte“. Dítě je tím lepší, čím je DNA rodičů vzdálenější. Když je matka z druhé strany zeměkoule, jde o výhodu. Dobře je to vidět na soutěžích miss, kde Filipínky často obsazují přední místa. Jejich otcové bývají pravidelně bílí muži. Musím ale počítat s tím, že tu jednou nebudu a musím své věci již dnes uspořádat s ohledem na svou rodinu. Najde se u nás dost lidí, kteří do budoucna pro mou manželku a naši dceru znamenají riziko.

(Autor článku, RNDr. Milan Press, vědecký a projektový manažer, slibuje čtvrté pokračování příště)

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…