Mirko Raduševič: Černá Hora břevnem do oka Ruska

Poznámka: Srbsko se snaží zachovávat neutrální pozici mezi Ruskem a NATO, což je kritizováno z obou stran. Centrální balkánská země se nachází uprostřed velké polemiky, zda jde o vychytralost nebo snahu v pokračování ve dřívější známé jugoslávské politiky neangažovanosti za období Josipa Broze Tita.

K Černé Hoře a Rusku

V Bruselu se koná dvoudenní zasedání ministrů zahraničních věcí NATO – osmadvaceti států. Černá Hora již přes dva roky prochází procesem připojování a k tomu generální tajemník Jens Stoltenberg prohlásil: „Černá Hora absolvovala dlouhou cestu k připojení k Euro-atlantické rodině. Přizvání Černé Hory k přístupovým rozhovorům je historickým rozhodnutím. Jedná se o signál, že pokračujeme v plnění našeho závazku vůči zemím Západního Balkánu.“ Připomeňme, že členy NATO z tohoto regionu jsou Albánie, Chorvatsko a Slovinsko. O oficiální pozvánce se jednalo dnes, ale diplomatické rozhodnutí padlo dříve. Dalšími zeměmi, které z Balkánu usilují o členství, je Bosna a Hercegovina a Makedonie.

Ruská reakce je ostrá viz konec článku (prohlášení Peskova), o čemž svědčí rok staré vyjádření ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova ke vstupu balkánských zemí do NATO v rozhovoru pro bosenský deník Dnevni Ajvaz: „Jedná se o chybnou politiku a provokaci NATO. Podle mého názoru je takové rozšíření chybou a v určitém smyslu provokací. Je to nezodpovědná politika, která podkopává rozhodnutí budovat jednotný a distribuovaný systém bezpečnosti v Evropě bez ohledu, zda některá země je členem některé aliance nebo nikoliv.“ K tomu dodal, že po rozpadu Varšavské smlouvy se objevily extrémní hlasy požadující rozpad NATO nebo aspoň změnu pravidel pro OBSE. „Všichni by na tom byli stejně. Šlo se jinou cestou a ignorovala se dohoda o limitovaném rozšiřování NATO,“ uvedl Lavrov.
Zástupce USA v NATO Douglas Lute včera podle serveru deníku The Wall Street Journal se snaží problém zlehčovat: „Rozumím ruskému pohledu, ale není to o Rusku, ale jedná se o Černé Hoře, která je stovky mil od něj vzdálená.“

Černohorského koordinátora jednání s NATO Vesko Garčeviće cituje americký deník a říká, že si je vědom negativních dopisů z Ruska, ale na druhé straně existuje zde široká podpora v Černé hoře včetně poslanců černohorského parlamentu. „Nejde o žádný katastrofický převrat ve strategickém uspořádání,“ snaží se zmírnit ruskou reakci černohorský diplomat.

Další sporné rozšiřování NATO – Gruzie a Ukrajina

Obě vyjádření se odehrála na tikové konferenci v pondělí v Bruselu a zde Douglas Lute komentoval situaci v Černé Hoře: „Chápu, že v Černé Hoře existují určité politické proudy, které nepodporují vstup do NATO. Ale kdo je sponzoruje a podporuje? To mi není známo. Pouze vím, že se opozice za posledních půl roku náhle rozdělila a přitom nemá rozhodující vliv na podporu rozhodnutí ze strany veřejnosti.“ O podpoře Ruska a srbských nacionalistů černohorské opozici mluvil mnohokrát černohorský premiér Milo Djukanović (viz rozhovor s Djukanovićem). Toto tvrzení Moskva striktně odmítla, a to prohlášením ministerstva zahraničí.

Moskva situaci v Černé Hoře podrobně sleduje a ke zdejší situaci vydalo ministerstvo další prohlášení, ve kterém vyjadřuje obavy ze směřování této země: „Nelze si nevšimnout, že na rozdíl od tvrzení černohorského vedení, směřování k euroatlantické integraci nevede ke konsolidaci a prosperitě. Naopak, dochází k politické a ideologické polarizaci společnosti a navíc se zhoršují sociálně-ekonomické podmínky. Z toho plyne dojem, že urychlování vstupu Černé Hory do NATO vede k potlačování alternativních přístupů.“

Na pondělní tiskové konferenci v Bruselu americký diplomat Douglas Lute navíc vyjádřil vstřícnost v jednáních s dalšími uchazeči o členství v NATO, mimo uvedených balkánských států se jedná o Gruzii. K tomuto kroku existuje mezi členy NATO rozepře vzhledem k podpoře Moskvy dvou bývalým gruzínským provinciím Abcházii a Jižní Osetii, které vyhlásily samostatnost. Proto někteří členové NATO mluvili na posledním summitu o nabídce členství Gruzii nebo dokonce Ukrajině jako velké chybě.

Je to až osobní…

Tábor pravoslaví se rozprostírá od Jadranu až po Beringovu úžinu. Tak lze vzletně nazvat souručenství pravoslavných, které mezi sebou drží, a to zejména po rozpadu SSSR. Vzájemná náklonnost Srbů – potažmo Černohorců a Rusů pramení nejen ještě z bojů proti německému fašismu, kde se tento vztah utužil, ale ještě mnohem dříve (například v r.1904 Černá Hora a Rusko společně bojovali proti Japonsku). Oba národy se proto považují za bratrské. Na tomto půdorysu snadno vznikaly a vznikají ekonomické vazby. V těch se projevila i známá ruská touha po „teplém jižním moři“ a Rusové začali zejména v letech 2007 - 2008 intenzivně investovat do nemovitostí na černohorském pobřeží ( podle průzkumů se v průměru jednalo o vyšší střední třídu Rusů ). Kupovali apartmány a movitější investovali do vil, stavěli si letoviska a budovali hotely. Některá média píší až o 70 tisících nemovitostech vlastněných Rusy. Tím cena nemovitostí v této oblasti stoupla do astronomických výšek, čímž Rusové pro změnu naštvali Srby, pro které je černohorské pobřeží vzhledem k stále trvající nevraživosti s Chorvaty dovolenkovým rájem. Byznys byl a je možný proto, neboť černohorská vláda nechává svým občanům volnou ruku v prodeji nemovitostí a ti je mohou prodávat, komu chtějí bez rozdílů, odkud pochází. Ruské investice v Černé Hoře byly spočítány kolem dvou miliard dolarů. Letos zde Rusové investovaly zatím 27 milionů euro.

Ruská idyla na černohorském pobřeží však neměla dlouhé trvání a černohorské a srbské realitní kanceláře začaly stále častěji tisknout inzeráty týkající se prodeje nemovitostí, jejichž vlastníci jsou Rusové. Navíc Rusové prodávali a prodávají své nemovitosti dokonce o polovinu laciněji, než za co je koupili (nevěříte, tak čtěte ZDE koupeno za 3500 euro/m a prodává se za 1700 euro/m). Člověk, který se nezajímá o zahraniční politiku, by se divil, proč to dělají, když se zde mají velice dobře. Černohorci je berou, díky výše uvedeným tradicím, pomalu již za vlastní. Odchod Rusů z Černé Hory má dva důvody. Jeden je ekonomický – zvýšení daně na nemovitosti (což se vzhledem k movitým Rusům považuje za podružné). Druhý je politický. O tomto důvodu píší, nejen balkánská, ale i ruská média. Na vině jsou sankce, které zavedla Černá Hora vůči Rusku a důvodem byla snaha černohorské vlády zalíbit se Západu. Stojí za tím úsilí dostat se co nejdříve pod křídla NATO a vstoupit do EU. Tím se stalo, že Rusové, kteří si zde otevřeli obchodní zastoupení, je opět raději zavírají. Aby stěhování nebylo tak složité, využívají Rusové blízkost spřátelené Republiky Srbské a pro změnu kupují nemovitosti zde, což je od Černé Hory ( od její hranice do překrásného hercegovského města Trebinje) jen dvacet minut autem.

Ale je zde i další…

Vše začalo rozhodováním o směřování Černé Hory. Například, Černá Hora začátkem roku 2014 negativně reagovala na ruskou žádost o možnosti kotvení ruských vojenských plavidel ve svých přístavech. Dnes boj o černohorskou zahraniční politiku pokračuje, a to viz prohlášení poslanců ruské Dumy z konce listopadu týkající se vstupu Černé Hory do NATO. Na oplátku černohorské sdělovací prostředky mluví o tom, že ruská vláda nabádá své investory, aby se stáhli z Černé Hory. Do ruského protičernohorského tažení má být, podle černohorského tisku, zapojená ruská pravoslavná církev, která vybízí Rusy, aby opustili Černou Horu.

Ruská média zase píší o ústrcích, které provází ruské investory a o snaze premiéra Djukanoviće vyčistit zemi od ruského vlivu: Například vyhrožování až fyzické násilí vůči ruskému managementu v ocelárně v Nikšić nebo prodej hliníkárny KAP podnikatele i u nás známého Olega Deripasky (viz). Bývalý ruský velvyslanec v Černé Hoře Andrej Nestěrenko si v roce 2014 stěžoval v časopise Dan, že dříve, v roce 2005, Černá Hora prosila o investice s tím, že jsme bratři a nyní Rusy vyhání (viz). Svým prohlášením rovněž reagoval předseda Státní dumy Sergej Naryškin: „Tyto praktiky se rozchází s bohatými tradicemi a historií mezi národy našich zemí, které byly vytvořeny na základě několik století trvajících zkušeností rusko-černohorských vztahů.“

Na toto reagovala černohorská média a psala o tom, že se v Černé Hoře jednalo především o praní peněz z ruské šedé ekonomiky a jsou vyjmenovány osobnosti z ruské politiky a veřejného života (viz ). Nakonec se ale černohorská vláda náhle zalekla odchodu Rusů, s tím také investic a snaží se je zastavit vyhláškou, podle které cizinci, kteří zde vlastní nemovitost mohou získat povolení k pobytu.

Oficiální ruská reakce

Na dnešní oficiální pozvánku Černé Hory do NATO reagovalo oficiálně Rusko prostřednictvím mluvčího ruského prezidenta Dmitrije Peskova. Ten uvedl: „Na několika úrovních Kreml vždy uvedl, že pokračující expanze vojenské infrastruktury NATO na východ se pochopitelně nemůže neodrazit v odvetných opatřeních z ruské strany, pokud jde o bezpečnostní zájmy a zájmy zachování parity." Více ZDE.

Reagoval rovněž předseda branného výboru horní komory ruského parlamentu Viktor Ozerov: „Černá Hora si musí uvědomit, že kvůli vstupu do NATO už nebudou možné mnohé programy s Ruskem, včetně vojenské spolupráce. Černá Hora se stává potenciálním účastníkem ohrožení naší bezpečnosti."

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.