Když dvojice autorů Thea Dornová a Richard Wagner napsali knihu zamýšlející se nad Němci „Die deutsche Seele“ (Německá duše) nemohli vynechat mezi pojmy charakterizující Němce anglicko-německý výraz „German Angst“. Pojem úzkosti (angst) jako typicky etymologický německý kořen analyzoval a zavedl do filosofické diskuze Søren Kierkegaard. Fenomén difúzního strachu si přisvojují existencialisté Karl Jaspers, Jean-Paul Sartre a především německý filosof Martina Heideggera (život se stává autentický až nalezením smyslu nevyhnutelnosti naší smrti).

Tento pojem najdeme rovněž jako výraz Weltschmerz - nejasný pocit melancholie, který se stává objektem zájmu v německém romantismu a u mnoha slavných německých myslitelů. Kdosi (mnoho autorů se tímto fenoménem zabývá) napsal, že se Němci snaží stále získat sebevědomí, znovu a znovu definovat své místo ve světě. Kdo by z nás tušil, aniž by četl odbornou literaturu, že naši západní sousedé trpí kolektivní nejistotou. Jsou poháněny pocitem trvalého ohrožení. Prakticky se to projevuje ve vytvoření sociálního státu a v utrácení miliard za pojistné smlouvy na zabezpečení proti jakémukoli riziku. Společnost zabývající se bezpečnostní Unisys Security podle svého indexu hodnotí země a Německo ze 300 bodové stupnice obav z nebezpečí ohodnotila indexem 146 a na druhém místě je Velká Británie s indexem 103 a například Nizozemí s indexem 66. Více než 77 procent Němců si myslí, že dochází ke krádežím dat a především mladá generace podléhá strachu (18-34 let). Průzkum zjistil, že až 85 procent z nich věří tomu, že hackerům se daří krást jejich data ( viz  ). Až 78 procent Němců má špatné vyhlídky a obavy ze „špiclování“ ze strany telekomunikačních společností.

Němci a geny

Toto vše se píše o Němcích i přesto, že první německý kancléř Otto von Bismarck prohlašoval, že Němci se ničeho na světě nebojí kromě Boha (celý citát: „Wir Deutschen fürchten Gott, sonst aber Nichts in der Welt; und diese Gottesfurcht ist es schon, die uns den Frieden lieben und pflegen lässt"). Zato bývalý kancléř Helmudt Schmidt v roce 2011 říká a snaží se podat vysvětlení existence fenoménu German Angst: „Němci mají sklon mít strach. Stalo se to součástí jejich vědomí od konce období nacismu a války" . Jaký strach prožívají Evropané, tomu se začátkem tohoto roku věnoval britský The Guardian postřehy novinářů z různých zemí a redaktor deníku Süddeutsche Zeitung Thomas Kirchner napsal, že Němci jsou „buď na vrcholu světa, nebo v hlubinách zoufalství.“

Fenomén „German Angst“ zaujal až vědce. Ti uvádí, že stress a jídlo mohou ovlivnit chemické složení genetického kódu, což se přenáší na další a další generace. Z tohoto vědci usuzují na to, že současná německá generace může trpět traumaty prožitými jejich rodiči před sedmdesáti lety. Vědci z kliniky v Amsterdamu dochází k závěru, že válka, její zážitek se může projevit v dědičnosti. Zima na přelomu let 1944-45 byla drsná a lidé v Nizozemí hladověli a země byla navíc zpustošená válkou. Děti narozené v tomto období byly malé a ženy, které se tehdy narodily, porodily také malé děti, přestože již hlady netrpěly. Rodilo se nadprůměr dětí, které trpěly cukrovkou a kardiovaskulárním onemocněním v pozdějším životě. Vědci dochází k závěru, že špatná výživa a hladovění v zimě vedly ke změně methylačního vzoru ve DNA postižených. Také laboratorní testy na myších ukázaly, že úzkost je dědičná.

German Angst znovu přichází

Zdá se nám to až neskutečné, ale stačilo přejet několik kilometrů na západ a zde s vážnou tváří se mluvilo o ptačí chřipce, o nemoci šílených krav, nebezpečí prasečího moru, zatímco u nás jsme nad tím spíše mávli rukou. Možná si neuvědomujeme všechny konsekvence, ale když Západ táhnul na Afghánistán nebo do Iráku a v poslední době to byla Libye, Sýrie, mluvilo se přitom o válce. A kdykoli se ve světě mluví o válce, často je to vázáno na Německo – na zkušenosti s Němci.