Velmi tvrdě promluvil, a to otevřeně o tom, co celý svět mlčky přehlíží, kdo jsou skutečně bezprostřední podporovatelé, po stránce finanční, logistické a materiální IS – Daeše. Titulek listu Pravda 18. listopadu zněl: Rusko varuje Katar a Turecko. V článku mluví Jevgenij Satanovskij, ředitel ruského Ústavu blízkovýchodních studií o tom, že útok na ruské letadlo byl organizován v Kataru a dále tuto skutečnost vztáhnul na aktivity islámských teroristů, když tvrdí, že vše je řízeno a financováno z Kataru a Saudské Arábie. „Tam je štáb, tam jsou konkrétní lidé řídící teroristické akce v Sýrii a Iráku,“ uvádí ruský expert na tuto oblast. V této souvislosti je také řeč o jižním ruském sousedovi, kdy deník píše o tom, že je načase, aby OSN zahájila mezinárodní soudní tribunál s vyšetřováním vlád Kataru, Saúdské Arábie ale i Turecka pro jejich zapojení do teroristických aktivit. V této spojitosti se píše o vojenské hrozbě také Turecku na podkladě článku 51 Charty OSN, která hovoří o právu státu na svoji obranu. Tak to využily USA k útoku na Afghánistán po teroristickém útoku 11. září v roce 2001. Na tuto možnost upozornil ministr zahraničí Sergej Lavrov s tím, že sebeobranu lze provést všemi prostředky, finančními, diplomatickými i vojenskými. Deník Pravda připomíná, že prezident Putin byl naposledy takto rozhořčen v roce 1999, kdy slíbil vypořádat se s čečenskými bojovníky a uvedl, že je „vymáchá v záchodové míse“. Na závěr článku listu Pravda se píše o tom, že je snadné zjistit, kdo je přítel, o kterého se lze opřít v boji proti teroristům. Rusko ví, že se nemůže spoléhat na Západ, a proto zahájilo akci v Sýrii, neboť v bojích organizovaných NATO by šlo především o snahu, co nejvíce je přiblížit k ruským hranicím.

Rusko se zaměří na ekonomickou slabost Turecka

Ruský expert na Blízký východ z agentury Sputnik Rustem Safronov do komplikovaných rusko-tureckých vztahů zatahuje další sousední zemi v regionu - Turkmenistán, kde se střetávají zájmy jak Ruska, tak Turecka. Tato země je strategicky-významná svými nalezišti plynu a ropy, o něž probíhá neustálý boj mimo jiné mezi Ruskem a USA. Turkmenistán toho využívá. Má ale obavy z Tálibánu, neboť turkmenská menšina s těmito bojovníky se nachází v Afghánistánu, ale stejně tak v Turecku. Právě na skrytou podporu Turecka Tálibánu poukazuje článek opět v deníku Pravda, kde v rozhovoru se Saframovem padne tato otázka. Saframov upozorňuje, že hra s teroristy Tálibánu by byla pro Turecko velmi nebezpečná s nepředvídatelnými důsledky.

Co je pro rusko-turecké vztahy zajímavé, je jeho názor, že jednak si myslí, že Turecko jedná s ohledem na teroristy rozumově a dále vylučuje to, že by vojensko-politické plány obou zemí byly propojeny s ekonomickými zájmy. Tomuto názoru skutečně odpovídá současná politika obou zemí, kdy se Rusko i Turecko snaží obě tyto oblasti striktně oddělovat. Turecko dováží z Ruska 57 procent své veškeré spotřeby plynu a po Německu je jeho druhým největším odběratelem na světě. Naopak Turecko může Rusku hrozit uzavřením průlivu Bospor a Dardanely. V tom smyslu hrají významnou roli turecká vyjednávání s dalšími středoasijskými republikami o zásobování plynem, ať je to Turkmenistán nebo Ázerbájdžán (TANAP). Ve středu zájmu je pro Turecko strategický významný projekt Southern Gas Corridor (SGC) zahrnující tři produktovody. Zde je významné americké angažmá.

/Zde jen poznámka: Syrští Turkmeni nemají mnoho společného se stejně nazvaným národem ve Střední Asii a někdy se jim říká Turkomani. V 10. století se vydali na pouť do různých míst - Sýrie, Írán a Irák. V Sýrii jich je údajně kolem 200 tisíc, bojují proti Asadovi a dostává se jim turecké podpory organizací Fawaz Gerges. Tato menšina v Sýrii je důležitá pro plnění tureckých zájmů./

Z výše uvedeného vyplývá, že Turecko je velice zranitelné po ekonomické stránce Rusko toho bude využívat. To potvrzuje Anna Glazovová z Ústavu strategických studií : „Rusko nebude reagovat podle tureckého scénáře a bude pokračovat ve své strategii boje proti radikálním islamistům v Sýrii. Moskva nebude reagovat, jak doufalo turecké vedení. Rusko tuto zemi zasáhne ekonomicky, což především velmi pocítí turecké firmy.“ Glazovová vychází ze svého stanoviska, že Turecko chtělo svým činem vlákat Rusko do pasti, aby se dostalo do konfliktu s NATO na území Sýrie. Ze stejného zdroje upozorněme na postřeh německého analytika Stefana Meistera, ředitele Programu pro východní Evropu (Program for Eastern Europe, Russia and Central Asia Robert Bosch Center, DGAP), který je toho názoru, že Rusko nyní může rozdělit NATO a Turecko od něj oddálit.