Nehodlám zde psát podrobný román o tomto, z dnešního pohledu, kontroverzním muži. Sečteme-li však to, co je o něm všeobecně od jeho dětství známo (ztráta rodičů), rozmazlování od dědy a strýce atd., osobně věřím tomu, že měl silný zájem o zviditelnění a jen zdravotní odborníci mohou kvalifikovaně hádat, co bylo příčinou jeho úporného snažení.
Muslimové zásadně odmítají o Mohamedovi diskutovat a vůbec jim nevadí, že jeho život, popsaný v hadísech, se vyznačuje rozpory, které můžeme odhalit i v Koránu. Přesto je jejich vzorem a co je dále na pováženou, nevnímají, že je to vzor jednoznačně středověký a poplatný své době a místu.
Co bylo impulsem Mohamedova konání, tedy ke stvoření nového náboženství, je předmětem trvalých diskuzí. I jiní lidé, z nepřeberné historie lidstva, popisují nespánkový stav mysli, do které promlouvá jiná bytost a nebo se zjevují věštecké události. Je nepodstatná polemika, zda u Mohameda došlo k podobnému stavu, ale to, co je zjevné ze soupisu takových promluv, tedy z Koránu, že je v něm patrná jeho osobní tvorba. Zde bych si při zdůvodnění pomohl vedlejším poznáním při čtení textů od našich předních arabistů, jako jsou p. Hrbek, Kropáček, Mendel a další. Mnohde se vyjadřují, že Mohamed chtěl, Mohamed potřeboval, Mohamed tím zamýšlel, Mohamed usiloval, Mohamed ukazoval a další a další. Je to výmluvné nebo jen oslí můstek k vyjádření názoru?
Zde je místo na otázku, muslimům již vícekrát položenou: Čemu vlastně věříte? Četli jste pozorně celý Korán? Nebo se spoléháte jen na slova imáma v mešitě? M.j. u přišedších muslimů, kteří dorazili do Evropy v rámci invazní vlny, je znalost Koránu mizivá a o to je významnější a nebezpečnější, co v Německu, Francii a v dalších státech od imámů v mešitách uslyší. A že to není vždy v souladu s demokratickými pravidly a zákony je tvrzení hraničící s jistotou.
Víra dává odpovědi, víra všeobecně kultivuje duši, víra si nečiní nárok na světskou moc…. s výjimkou islámu. A to je ten důvod, proč jsou nositelé této víry (ideologie) nevítaní a proč je oprávněná obava, že při větší komunitě (tak, jak to vidíme na Západě) je ohrožena bezpečnost občanů spolu s jasným porušováním demokratických principů.
Ale zpět k Mohamedovi. Domnívám se, že všichni arabisté, u kterých je zřejmý předpoklad hlubší znalosti Koránu, musí vědět nebo alespoň silně tušit, že pokud bylo nějaké Boží slovo, tak bylo hojně doplňováno myšlenkami Mohameda. Příklad: zprvu pouhý posel, ale v závěrečných súrách – poslouchej proroka; co on řekl, jako by řekl Bůh. To je ego neomezeného vládce a jeho skutky a slova na pozadí stavu ducha nechám na posouzení odborníkům. To už vládl Medině (bez židů) pevnou rukou.
Po přečtení řady knih mám pochybnost o popisu jeho pobytu v raném období v Mekce a vůbec o odchodu jeho příznivců do Habeše a po té jiných, jako předvoj, do Jathribu (později Mediny). První Mohamedova veřejná vystoupení se setkala s posměšky a s poukazem na negativní hnutí mysli. V pozdější době, kdy získal stoupence z nižších vrstev a otroky, začal být na obtíž a zvláště, když se k němu přidali jednotlivci (mládež) z bohatých rodin, rétorika se přiostřila; přiostřila se ještě více, když změnou satanských veršů odvrhl místní pohanské bohyně. Když se děti stavěly proti rodičům a příbuzenstvu, když otroci měli jiný názor než pán (což bylo naprosto nepřípustné), bylo proti těmto použito i násilí k návratu k víře otců. Nikoli však proti Mohamedovi, neb Kurajšovci se stranili zabíjení pro následnou krevní mstu a nepokoje; škodilo by to obchodu. Bylo použito obchodní embargo (neúčinné) na Mohameda a jeho blízké a vůbec ignorance.
Ale v okamžiku, kdy se začalo dařit jednotlivce odvracet zpět od islámu, měl Mohamed problém. Vyřešil ho rychlou akcí odesláním necelé stovky svých oveček do neutrální, křesťanské Habeše. Tak zabránil zpětnému odpadávání od víry. Rovněž jeho odchod do Jathribu má asi jiné pozadí, než jak je Araby a kupodivu i arabisty (bez připuštění jiných možností) prezentován. Kdo pozval Mohameda do Jathribu? Většinoví vládnoucí židé ze tří spřízněných kmenů? Asi těžko; byla to námezdná síla židů, tedy arabští přistěhovalci, převážně z doby velkých záplav v Jemenu. Židé asi nebyli laskaví zaměstnavatelé a tak Arabové hledali proti nim případného spojence. A Mohamed, se svou jinou vírou, se hodil. Aby v Mekce nezůstala ani jedna ovečka po jeho případném odchodu, přišly výhružné verše o neuposlechnutí Božího příkazu, odchod předvoje a ze zcela praktických důvodů Mohamedův přesun jako posledního. Slova o snaze jej zabít jsou známá jen z Mohamedova podání; žádný hadís, který by měl původ u Kurajšovců, se nenašel. Logika věci dává posouzení: více jak 12 let byl trpně tolerován a najednou, kdy už nové ovečky nezískával, spíše naopak, mělo přijít zabití?!
Mohamed již od počátku používal osvědčené metody cukru a biče. Mnoho veršů je výhružných, jak vlastním ovečkám, tak i dosavadním nevěřícím. Tak vykreslené peklo a ráj se hned tak nevidí. Je však hodně přes čáru, že tyto verše jsou uplatňovány ve 21. stol.! Z popsaného závěrem trochu škodolibě smutná poznámka: židé i křesťané stáli u zrodu islámu a pomohli mu na svět svou tolerancí a nečinností. V Habeši křesťané už skoro nastavovali druhou tvář a umožnili posílit řady muslimů v Medině při návratu první skupiny. Židé, v síle tří bohatých, vyzbrojených a početných kmenů se nedokázali Mohamedovi postavit a uchýlili se jen k posměškům a dva z nich se nechali postupně vyštípat z domoviny, kterou obývali cca tisíc let. Ten třetí, osamocen, to odskákal životem.
Tu toleranci a nečinnost bych vyzdvihl jako dějinné poučení. Nebo už je pozdě?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
