Když okurková sezóna už médiím začíná a tak je pro ně jakákoliv nestandardní tématika tučným soustem, co musí urvat stůj, co stůj. A podle toho to pak taky vypadá. To se dávno ví už i pod stolem štamgastů Na růžku a v přilehlém okolí. A ví se tam i to, že aby se už zase ta stokrát opakovaná lež nestala pravdou, tak se ty informace musí třídit, jako ten odpad. A tak se tedy třídí. Už i v hospodě Na růžku. Ejhle, jaké má ten mediální mainstream vedlejší pozitivní efekty. 

Nicméně k věci. Tuhle prý nějaké médium zveřejnilo názor dvou ústavních právníků k mediálně nejobehranějšímu tématu dusného klimatu těchto dní, jímž je buď ústavní anebo alespoň vládní krize. Přičemž oba ti právníci se prý ve svých názorech shodli, což je neobvyklé. Takže už i Na růžku pod stůl štamgastů spadlo to kdysi skálopevné pravidlo, že když se sejdou dva právníci, vyskytnou se alespoň tři právní názory. (No, kdo ví, možná, že právě v tomhle případě si investigativní novináři z toho média dali hodně záležet na tom, aby vyinvestigovali ty dva právníky, co se shodnou na jednom názoru.) A v tomhle případě prý oba ti právníci tvrdili, že podle Ústavy prezident musí návrhu na odvolání ministra vyhovět bez zbytečného odkladu. Přestože dikce Ústavy mu žádnou konkrétní lhůtu nestanoví.

Dneska už i ti štamgasti Na růžku vědí, že lhůty jsou buď konkrétní (určené přesně a přehledně například počtem dní, týdnů, let, a podobně), anebo jsou lhůty flexibilní, co záleží na situaci a na okolnostech dotčeného případu, na který se vztahují. A v těchto případech záleží na posouzení konkrétních podmínek aplikace toho pojmu zbytečný odklad, tedy co je zbytečné a co není, co se v daném případě musí zohlednit (např. provést, vykonat, strpět, apod.), neboli na co je nutné počkat, anebo co se může v té konkrétní věci udělat hned. Na vcelku standardní bázi právního institutu tzv. analogie iuris by se i pro daný ústavně-právní případ posuzování tzv. zbytečného odkladu daly uvést příklady i z jiných právních odvětví, např. z oblasti správního práva, které je asi tak nejblíže procesně právnímu rozměru diskutované ústavně-právní problematiky. V obou disciplinách jde o výkon veřejných funkcí v zájmu veřejnosti, atd. Přičemž také správní právo zná a běžně používá procesně-právní institut tzv. předběžné otázky. A to je procesní nástroj, jímž je (v případě konkrétní potřeby) přerušeno primární řízení až do doby, než jiný příslušný orgán pravomocně rozhodne o řešení dílčí otázky, jejíž vyřešení je pro pokračování primárního řízení nezbytné.