Ale motorický automatismus (termín z kriminalistiky a kriminologie) zdá se některým expertům vnikl až do morku kostí. Ono těch nesmyslů je v tuzemácku mnohem víc, mediální scénu nevyjímaje, takže ani její legislativu. Zejména pak i během té předchozí „čtyřletky“. 

Tomu legislativnímu skvostu o zvýšení poplatků tahle 5-1 koalice dala název „Velká mediální novela“, no a vox populi tomu dal zkratku „VeMeNo“. V souvislosti s touhle novelou teď část senátorů předložila návrh na změnu Ústavy, aby NKÚ = Nejvyšší kontrolní úřad „vykonával kontrolu hospodaření právnických osob zřízených zákonem, poskytujících veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání“. Čili aby tato formulace byla do Ústavy ČR implicitně napsána. Tenhle „tah pěšcem“ ale má hned několik háčků. Možná nikoli zjevných, všem hned na první pohled. Ale jsou tu (a jsou dost podstatné a zajímavé). Tak tedy například a jen tak namátkou: 

Háček první – obsahový: Senátní tah pěšcem je polovičatý. Média veřejné služby tu „zredukoval“ ze tří na dva = vynechal Českou tiskovou kancelář (ČTK), která také je tradiční médium veřejné služby s danou povinností (plynoucí mu dlouhodobě přímo ze zákona už 35 let, avšak po celou tu dobu s poněkud „zanedbávanou“ kontrolou) poskytovat veřejnou službu v médiích. Zkrátka i ČTK je součástí duálního systému médií v ČR, a to v sektoru médií veřejné služby. To nelze ignorovat. A jak senátoři, tak i poslanci to zcela nepochybně (všichni) velice dobře vědí.

Tedy i to, že tu ČTK tudíž nelze z toho sektoru vyloučit, anebo jinak „vymezit“, např. diskriminovat, či naopak zvýhodňovat (podle situace), a to ani de iure ani de facto. Mohlo by to asi být vnímáno i jako nerovnost zákonná, resp. dokonce ústavní (v případě, že by ta senátní úprava Ústavy prošla). Ostatně pro úplnost – de facto – stejně jako obě v senátním návrhu uvedená média veřejné služby už dávno měl, má, resp. snad už konečně brzy bude NKÚ pravidelně kontrolovat i neprávem opomíjenou Četku (ČTK).