Pamatujete si na rok 2006? Pokud ne, zde je několik čísel. Hospodářský růst 6,9 procenta (o rok dříve 6,4). Nezaměstnanost 7,1 procenta s rychle klesající tendencí. Vývoz zboží a služeb rostoucí čtrnáctiprocentním tempem. Růst průmyslu o 8,5 procenta – zkrátka obraz ekonomiky, která prožívá boom. Ten byl již zřejmý během přípravy rozpočtu, tedy na podzim 2005.

Co by v dané situaci měl udělat zodpovědný ministr financí a zodpovědný premiér, který uvažuje jako hospodář? Měl by – v souladu s Keynesovou ekonomickou teorií – sestavit přebytkový rozpočet. Když ekonomika roste, není třeba stimulovat ji dalším dluhem. Zde je třeba podotknout, že během roku 2006 bankovní úvěry vzrostly o velkorysých 19,9 procent, čímž vytvořily růstový impuls v hodnotě 6,7 procenta. Umělý stimul nebyl nutný.

Rozpočet na rok 2006 byl ovšem schválen s deficitem, který ještě posílil růst HDP. Nicméně vláda se tehdy oháněla argumentem, že 2,8% deficit je stále v limitu povoleném maastrichtskými kritérii!

Historická skutečnost, že i uprostřed hospodářské konjunktury Česko hospodařilo se schodkovým rozpočtem, svědčila o populismu tehdejší vlády. Český volič si ale na populismus nepotrpí. Dokladem je pád tehdejšího premiéra Paroubka a nečekaný vzestup pravice ve volbách, které se konaly právě během konjunkturního roku 2006.

Tím ale příběh o rozpočtové bezradnosti českých politiků nekončí. Za pár let přišla světová recese a vláda – tentokrát pravicová – řešila otázku, co dělat s padajícími příjmy. Připomeňme, že například inkaso daně z podnikových příjmů spadlo o více než 36 procent v roce 2009. Ekonomika poklesla o 4,8 procenta a deficit státního rozpočtu dosáhl hodnoty 4,9 procenta HDP.