Pavel Nápravník: Prolomení limitů na Bílině

Padla tak s prolomením ekologických limitů pomyslná psychologická hranice a hrozí v budoucnosti prolomení i v případě ostatních lomů? Lze toto usnesení považovat za vítězství „uhlobaronů“ a odborových předáků, nebo za kompromisní, rozumné řešení, které povede „jen“ k pokračování těžby na Bílině, avšak neznamená likvidaci dalších obcí? Svědčí prolomení limitů o změně postojů české společnosti k ekologickým tématům?

Nepochybně se jedná o zásadní, přelomové rozhodnutí, ke kterému se po čtyřiadvacet let dosud neodhodlala žádná česká vláda.

Od Ahníkova po Žichlice – dopad těžby na krajinu severních Čech a rozhodnutí o územních limitech

Devastující velkolomová povrchová těžba uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi, zintenzivněná pro potřeby těžkého průmyslu, který od 50. let prosazovala komunistická diktatura, nebrala ohled ani na krajinu, ani zdraví a společenské vazby občanů, ani na kulturní a historickou hodnotu obcí, které těžbě stály v cestě. Dříve než se rypadla zakousla do půdy, byly přeloženy silnice, železniční tratě, odkloněny potoky a např. řeka Bílina byla v části svého toku zahnána do podzemí.

Lomy byly obklopeny řadou skládek, výsypek a odkališť. Před rozšiřujícími se lomy muselo ustoupit a nenávratně zmizet 106 obcí a 650 let staré město Most.

Zničena byla řada historických památek včetně kostelů a zámků. Jakýmsi mementem připomínajícím likvidaci přírodních a kulturních pamětihodností se stal zámek Jezeří (nedaleko lomu ČSA) s poškozeným vzácným arboretem.

Neustálé zhoršování životního prostředí vedlo na podzim roku 1989 k veřejnému vystoupení občanů v Teplicích, které se tak stalo předzvěstí listopadových událostí a následného pádu totalitního režimu.

Situace v těžebních oblastech a jejich okolí, silně přetvořenými povrchovou těžbou, spěla ke katastrofě. Společnost i politická reprezentace na počátku devadesátých let byla nakloněna ekologickým tématům, ochránci životního prostředí tehdy ještě nebyli považováni za ekoteroristy a obtížné aktivisty. V této atmosféře zahájila vláda P. Pitharta řadu legislativních kroků, které by zabránily dalšímu rozšiřování těžební plochy. K prvním krokům patřilo vládní usnesení č. 287/90 o ozdravění životního prostředí v Severočeském kraji, později usnesení č. 166/91, které ukládalo tehdejšímu Ministerstvu pro hospodářskou politiku a rozvoj „vycházet při zpracování návrhu palivoenergetické politiky státu nejen z energetických požadavků odběratelů, ale i z limitů ekologické zátěže území“.

Usnesením č. 166/91 potvrdila Pithartova vláda „prioritu zachování únosného životního prostředí proti dosavadní bezohledné exploataci využitelných zásob“.

Usnesením vlády č. 331 z roku 1991 byly stanoveny nepřekročitelné hranice na lomu Chabařovice (na místě lomu se dnes po rekultivaci rozlévá jezero Milada).

Další postup vedl k navržení hranic, které by omezily těžbu hnědého uhlí, zachovaly stávající sídelní struktury a vedly k ekologické stabilitě krajiny. Stanovení limitů podpořila studie státního podniku Terplan a Výzkumného ústavu výstavby a architektury v Praze. Limity byly označeny jako „závazné nepřekročitelné linie těžby, které se vztahují především na povrchovou těžbu lomů při tehdejší technologii. Není však vyloučena v budoucnu možnost šetrnějšího dobývání zásob za předpokladu, že budou minimalizovány negativní vlivy na úroveň přijatelnou občanům a samosprávám měst a obcí v Severočeské hnědouhelné pánvi“.

Návrh na zavedení limitů přijala vláda Petra Pitharta 30. října 1991 usnesením č. 444 o územních ekologických limitech těžby hnědého uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi. Za návrhem tohoto usnesení stál tehdejší ministr životního prostředí Ivan Dejmal. Stanovené limity určovaly hranici, za kterou těžba v dotčených severočeských dolech nesměla postoupit, a byly jakousi zárukou obcím a městům, pod nimiž se zásoby uhlí nacházejí, že nebudou zbourány. Vláda v usnesení uložila Ministerstvu pro hospodářskou politiku a rozvoj vycházet ze stanovených limitů při koncipování státní energetické politiky České republiky do roku 2005, což bylo později vykládáno tak, že limity jsou platné právě jen do tohoto roku.

V důvodové zprávě k navrhovaným územním ekologickým limitům se v souvislosti s lomem Bílina výslovně hovoří o zastavení těžby před obcí Libkovice (1,5 km severovýchodně od obce Mariánské Radčice). Bohužel ani stanovené těžební limity nezastavily naplánovanou likvidaci této obce. Libkovice definitivně padly v roce 1992. Zde se však již projevil výrazný odpor ekologických organizací a občanů, kteří proti bourání vesnice usilovně protestovali. Poslední smutnou připomínkou zničené obce byl kostel sv. Michaela, který byl zbořen až v roce 2002. Nutno podotknout, že uhlí pod bývalými Libkovicemi leží dodnes, nikdy se netěžilo.

Spory o těžební limity

Územní ekologické limity provázely od počátků četné spory a pokusy o jejich prolomení. Např. v roce 1998 navrhl Český báňský úřad jejich zrušení, což však tehdejší vládou nebylo akceptováno. Pro zrušení limitů se vyslovil v roce 2005 premiér Jiří Paroubek. V témže roce došlo na lomu ČSA k masivnímu sesuvu půdy (3 miliony kubíků zeminy). O dva roky později uvažoval o částečném prolomení těžebních limitů ministr průmyslu a obchodu Martin Říman (jednalo se o těžbu na území zaniklých Libkovic). Návrh byl však v rozporu s programovým prohlášením obou vlád premiéra Mirka Topolánka, kde bylo zachování územních limitů výslovně zmíněno: „Zachovány zůstanou územní limity těžby hnědého uhlí.“

Topolánkova vláda usnesením č. 1176/2008 potvrdila platnost limitů, ale upravila hranici na lomu Bílina.

Také vláda premiéra Petra Nečase se k zachování územních limitů v programovém prohlášení zavázala: „Vláda se zasadí o zachování územních limitů těžby hnědého uhlí a jejich legislativní zajištění. Předloží novelu horního zákona, která zajistí hospodárné využívání zásob nerostných surovin.“

K podpoře prolomení těžebních limitů se v průběhu prezidentské kampaně v roce 2013 vyjádřil také Miloš Zeman a svůj postoj potvrdil i po uvedení do prezidentské funkce. Negativně se k usnesení č. 444 z roku 1991 stavěl premiér úřednické vlády Jiří Rusnok, třebaže po uvedení do funkce ujišťoval, že jeho kabinet o limitech rozhodovat nebude, a označil je za vyčpělé.

Vláda premiéra Bohuslava Sobotky v programovém prohlášení již tak jednoznačný postoj k těžebním limitům nezaujala a naznačila možnost jejich přehodnocení:

„Budeme prosazovat důslednou postupnou revitalizaci území po těžbě černého i hnědého uhlí s důrazem na obnovu plnohodnotné krajiny v místech poškozených těžbou. Co se týká prolomení těžebních limitů v severních Čechách, je třeba vést další diskusi, a to jako součást definování naší energetické a surovinové politiky s definitivním řešením v horizontu příštích dvou let.“

V lednu 2015 vydala Komise pro životní prostředí AV ČR již druhé stanovisko k možnému prolomení limitů, ve kterém se uvádí: „Všechny tyto argumenty mluví v současné době jednoznačně ve prospěch zachování územních ekologických limitů těžby v SHP přinejmenším v následujících dvou desetiletích a pro jejich zakotvení v územně plánovací dokumentaci Ústeckého kraje i obcí, na území kterých se zbývající zásoby uhlí nacházejí.“

V květnu 2015 schválila Sobotkova vláda aktualizaci Státní energetické koncepce (usnesení vlády č. 362/2015), ze které vyplývá dočasné prodloužení životnosti hnědouhelných tepláren, zároveň však plánovaný odklon od uhlí coby energetického zdroje. Hnědé uhlí má být postupně nahrazováno jadernou energií a energií z obnovitelných zdrojů.

V srpnu 2015 předložilo na základě usnesení 362/2015 Ministerstvo průmyslu a obchodu vládě čtyři studie (Analýza potřeby dodávek hnědého uhlí pro teplárenství; Kvantifikace environmentálních a zdravotních dopadů z těžby; Posouzení ekonomických dopadů podle variant limitů; Posouzení sociálních dopadů podle variant limitů), které se staly východiskem pro rozhodnutí o prolomení těžebních limitů. V Analýze potřeb dodávek hnědého uhlí pro teplárenství byly předloženy čtyři varianty budoucí těžby:

- Těžba hnědého uhlí v rámci stávajících územně ekologických limitů těžby;

- Těžba hnědého uhlí za předpokladu zrušení územně ekologických limitů těžby pouze na lomu Bílina;

- Těžba hnědého uhlí za předpokladu zrušení územně ekologických limitů těžby na lomu Bílina a s částečným uvolněním hnědého uhlí za územními limity na lomu Československé armády;

- Těžba hnědého uhlí za předpokladu zrušení územně ekologických limitů těžby na Bílině i na lomu Československé armády.

První variantu – tedy zachování stávajících limitů – hodnotí Analýza jako nejvíce rizikovou: „Hrozil by nedostatek uhlí pro teplárny po roce 2025 a pro zajištění dostatku by bylo nutné významně zasáhnout do vlastnických vztahů s možnými dopady do státního rozpočtu a s dopady do výrobní i výkonové bilance ČR. Došlo by též k výpadku dodávek tříděného uhlí a potřebě jeho nahrazení dovozem v rozsahu řádově 1 mil. t. Z pohledu potřeb teplárenství a energetiky je tato varianta nevhodná, se zřetelnými dopady na koncové zákazníky v podobě zvýšení nákladů na energie.“

Ministerstvo průmyslu a obchodu v Analýze doporučilo jako nezbytné prolomení limitů na lomu Bílina a přijetí doprovodných opatření k přednostnímu přístupu tepláren k uvolněnému uhlí.

Pokud jde o lom ČSA, ministerstvo konstatuje:

„Uhlí z dolu ČSA za limity není pro další rozvoj energetiky a naplnění jejích priorit nezbytné, pokud bude energetická koncepce naplňována ve všech hlavních aspektech. Pouze za předpokladu významného neplnění hlavních strategických záměrů SEK (jádro, OZE, úspory) může uhlí z dolu ČSA sehrát roli významně stabilizačního prvku a bezpečnostní pojistky pro českou energetiku.“

K významným hlasům poukazujícím na škodlivost a ekonomickou nevýhodnost prolomení těžebních limitů na Bílině patří např. Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, které ve své studii – Kvantifikace environmentálních a zdravotních dopadů (externích nákladů) z povrchové těžby hnědého uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi v těžebních lokalitách velkolomů Bílina a ČSA a využití vydobytého hnědého uhlí ve spalovacích procesech pro výrobu elektřiny a tepla na území ČR – vypracované v srpnu 2015 pro Ministerstvo průmyslu a obchodu, upozornilo na škody, které v důsledku těžby vzniknou na životním prostředí dotčené lokality, i na zhoršenou životní úroveň tamních obyvatel (dopady na lidské zdraví). Tzv. externí náklady těžby a následného spálení uhlí jsou u Bíliny odhadnuty na deset miliard Kč. Studie zmiňuje také ekonomickou nevýhodnost těžby za limity: „Jedním z nejvýznamnějších efektů prolomení územních ekologických limitů je převis nabídky (plánované těžby) hnědého uhlí nad poptávkou po hnědém uhlí.“

Na základě této studie vyjádřili svůj odmítavý postoj k prolomení územních limitů v Otevřeném dopisu k rozhodnutí o limitech těžby hnědého uhlí, adresovaném premiéru Sobotkovi 16. října 2015, zástupci několika nevládních organizací, občanských iniciativ a vědeckých institucí (Komise pro životní prostředí Akademie věd, signatáři výzvy severočeských lékařů, Zelený kruh, Klimatická koalice, Hnutí Duha, Greenpeace, občanské sdružení Kořeny Litvínov, Společnost pro trvale udržitelný život, občanská iniciativa Limity jsme my).

Prolomení limitů na Bílině

Na výjezdním zasedání v Ústí nad Labem přijala vláda 19. října 2015 usnesením č. 827 „soft“ variantu, kterou navrhl ministr životního prostředí Richard Brabec – tedy prolomení limitů na Bílině, avšak s podmínkou, že „hranice limitů těžby bude stanovena 500 m od zastavěného území obce.“

V usnesení vláda dále uložila současnému i budoucím ministrům průmyslu předkládat každoročně do roku 2020 vyhodnocení plnění cílů Státní energetické koncepce, program rozvoje pracovních příležitostí v Ústeckém kraji a požadavek, aby uhlí vytěžené v lomu bylo přednostně použito pro potřeby teplárenství v ČR.

Obyvatelé Horního Jiřetína a Černic tedy mohou (zatím) zůstat v klidu. Těžba na lomu ČSA, který patří společnosti Severní energetická (jejími majiteli jsou finančníci Tomáš Fohler, Jan Dienstl a přes společnost Haltixar údajně i Pavel Tykač), se rozšiřovat nebude a postupně by mělo dojít k jejímu utlumení. Bourání obcí tedy v dohledné době nehrozí.

Vláda limity jako celek neprolomila, spíše bychom měli hovořit o korekci limitů, konkrétně tedy na lomu Bílina, který provozují Severočeské doly spadající pod polostátní ČEZ. Podle premiéra Sobotky bylo takovéto rozhodnutí nezbytné nejen kvůli zajištění dodávek uhlí pro teplárny a domácnosti, ale také pro udržení zaměstnanosti v regionu. Zástupci Severočeských dolů přislíbili dotčeným obcím stavbu ochranných opatření – zelených pásů, ochranných valů a na některých místech také instalaci zkrápění – která by měla zabránit šíření nepřiměřeného hluku a prachu. Současné rozhodnutí vlády navíc není ještě povolením k těžbě. K jejímu zahájení je nezbytný několikaletý proces schvalovacích řízení u Ministerstva životního prostředí a Českého báňského úřadu a k samotné hranici již neplatných limitů se horníci dostanou až po roce 2020.

Nesouhlas s prolomením ekologických limitů vyjádřil např. ústecký poslanec za TOP 09 Michal Kučera či místopředseda této strany Miroslav Kalousek. Svůj nesouhlas dal najevo také senátor za Stranu zelených Václav Láska a zástupce Aliance pro energetickou soběstačnost Martin Sedlák.

Prolomení limitů v lomu Bílina má naopak podporu předsedy odborových svazů Josefa Středuly, poslance za ČSSD za Ústecký kraj Jaroslava Foldyny, hejtmana Ústeckého kraje a starosty Bíliny Oldřicha Bubeníčka a v neposlední řadě také prezidenta Miloše Zemana, který ústy svého mluvčího projevil uspokojení nad tím, že vláda v této věci nepodlehla nátlaku aktivistů, jako by závěry vědců z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy a Komise pro životní prostředí AV ČR byly pouhými výkřiky romantických milovníků přírody.

Ačkoliv je usnesení vlády o (částečném) prolomení limitů závažným rozhodnutím, žádné výraznější protestní akce či ostřejší kritické projevy se neodehrály. Médii samozřejmě proběhla řada článků s tím či oním závěrem, ale zdá se, že veřejné mínění se v této otázce přece jen posunulo jiným směrem, společností dnes hýbají nová témata, nejvíce pak uprchlická krize v Evropě. Není se ostatně čemu divit. Veřejný prostor byl dlouhé roky vyplňován Klausovými pohrdlivými výroky na adresu ekologických hnutí a jeho úvahami nad tím, zda je planeta modrá či zelená. Rovněž při řešení nedávné kůrovcové kalamity na Šumavě převálcovalo politikaření odborné diskuse. Nejnovějším útokem proti práci ekologických institucí a občanských iniciativ byl ostentativní výrok současného prezidenta o „zelených fanaticích“ při projevu 28. října 2015 ve Vladislavském sále.

Pádným argumentem zastánců prolomení limitů je zachování pracovních míst, energetická soběstačnost ČR, odklon od závislosti na ruské energetice vzhledem k nestabilní Ukrajině i skutečnost, že např. v Německu je těžba uhlí spíše na vzestupu. Také Polsko je dlouhodobým zastáncem těžby uhlí a jeho využívání v energetice. Bývalý polský premiér a současný předseda Evropské rady Donald Tusk přišel v roce 2014 s projektem evropské energetické unie, která kromě rozvoje těžby břidlicového plynu a dovozu zkapalněného plynu z USA počítala také s uhlím jako zdrojem pro výrobu energie. Se změnou polského postoje k těžbě uhlí nelze počítat ani s novou konzervativní vládou strany Právo a spravedlnost. Nejenže nová polská premiérka Beata Szydlová je dcerou horníka, ale její strana má podporu hornictví v programu.

Prolomení limitů na Bílině a zároveň neprolomení těžebních limitů na dole ČSA a plánovaný útlum tamější těžby vyvolává dojem, že prolomení je vlastně pouze „dočasné“ opatření do doby, než se začnou naplňovat cíle stanovené Státní energetickou koncepcí – tedy zvyšování podílu obnovitelných zdrojů i jaderné energie.

Otázkou je, zda tato „dočasnost“ ještě více neotupí veřejné mínění natolik, že si s případným prolomením těžby na lomu ČSA a následnou likvidací Horního Jiřetína a Černic už nikdo příliš lámat hlavu nebude.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.