Největší státem dotována scéna v republice považuje ústy svého ředitele odbornou kritiku za cosi obskurního nehodno vlastní existence, neboť zlatá kaplička je povinna hrát, co lid či divák žádá! Pan ředitel nejenže nezná zřizovací listinu organizace, kterou řídí, ale používá proklamace soukromého principála komerčního divadla a zároveň jedním dechem deklaruje podfinancovanost, neboť hospodařit s jednou miliardou korun českých z peněz nás všech je neúnosné a vyčerpávající.
Bohužel pan ředitel zároveň projevil zásadní kulturní nevzdělanost a spojil velikány Shakespeara a Moliera s pojmem dotace. V tomto kontextu mu lze jen doporučit, aby se inspiroval počínáním těchto dvou historických postav sám a založil soukromou divadelní společnost, nasadil repertoár "co lid nikoliv kritika žádá " a opustil své křeslo se šesti kolečkama dobrovolným odchodem. Uspokojil by tím i apel kulturního podvýboru Sněmovny na ministra kultury , aby odvolal Jana Buriana z funkce. Panu řediteli lze ještě doporučit, aby vystoupil ze svého stínu a černé služebni limuzíny (jako jediný ředitel příspěvkových organizací používá osobního řidiče) a vyslechl hlas diváka, o kterém tak zasvěceně hovoří. Překvapivě by se mu dostalo zjištění, že v případe většiny inscenací Národního divadla souzní názor diváka s odbornou kritikou. Což je opravdu vzácný jev i v tuzemsku i v zahraničí.
Pan ředitel si připravil dokonce otázku pro přistí vládu, což se dalo od zkušeného politického lobbisty očekávat. Pokud by touto otázkou ovšem neodhalil svou neschopnost řídit cokoliv včetně Národního divadla. Otázka zněla: "je správně, že fungujeme díky nízkým mzdám a relativně vysokému vstupnému? " Je manažerským rozhodnutím, jak zaplatím zaměstnance a jak drahý bude firemní produkt. Pokud toto má panu Burianovi snad stanovit ministerstvo či vláda nejlépe s kontrasignací prezidenta, je do nebe volající nedávno zveřejněná výše platu tohoto "manažera". A připomeňme si i tehdejší komentář pana ředitele, jak hluboce jsou platy managementu divadla pod průměry ředitelů bank. A když už jsme u těch bank - generální sponzor Komerční banka opouští z vlastního rozhodnuti značku Národní divadlo po dlouhých 15 letech. Bez veřejně vysloveného poděkování pana ředitele a se lživou informací, že většinu sponzorských peněz v uplynulé sezóně věnovala Raiffaisenbank.
Sleduji dění okolo zlaté kapličky intenzivně, objektivní informace vyplouvající napovrch mě naprosto zarážejí. Plně chápu odbory, které deklarují, že pokud se nic nestane, čeká Národní divadlo v novodobé historii stávka. Proč ne.
Tomu všemu nečinně přihlíží ministr kultury Daniel Herman. Pane ministře: „není již čas zasáhnout? Nemyslíte, že nechat napospas 1351 zaměstnanců, potencionálních voličů, je hazardování s volebním výsledkem nejen Vašim ale i celé KDU-ČSL?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
