Volby to však byly bezpochyby přelomové - Su Ťij v nich zvítězila, a co více, armáda slovy náčelníka generálního štábu vítězství uznala. Bude v Barmě pokračovat další fáze demokratizace, nebo je možný regres?
V Barmě vládne v podstatě nepřetržitě vojenská klika již od roku 1962. Předtím byl stát dlouhá desetiletí pod britskou správou, za druhé světové války jej obsadili expanzivní Japonci. Nezávislost Barmy byla potom vyhlášena v roce 1948. Armádní představitelé a vysocí generálové se dostali k moci o 14 let později a zahájili ,,specifickou" cestu Barmy k socialismu, která skončila hospodářským fiaskem. V roce 1974 vznikla nová ústava, která analogicky jako čs. ústava z roku 1960 kodifikovala vedoucí úlohu jedné strany, v barmském případě Strany barmského socialistického programu.

V roce 1988 propukly masové protivládní demonstrace, které požadovaly odstoupení stávající vojenskopolitické garnitury, vypsání svobodných voleb a zvýšení životní úrovně, která byla v rámci jihovýchodní Asie jednou z nejhorších.

Pozdější disidentka Su Ťij založila Národní ligu pro demokracii (NLD) a o 2 roky později s ní vyhrála parlamentní volby, k nimž se vláda zavázala. Reakce armády však byla překvapivá, vítězství NLD neuznala a Su Ťij uvrhla do dlouholetého domácího vězení. Oficiálně povolenou stranou se NLD stala až v roce 2011, kam spadá i uvolnění nedemokratického režimu potlačující lidská práva a první opatrné reformy. Rok 2015 tento pozvolný trend potvrdil, i když teoreticky hrozilo, že armáda znovu vítězství NLD neuzná. V této geografické oblasti jsou ostatně vojenské puče běžnou praxí dobytí moci (viz Thajsko a další země).